Už rok drží moc v Afghánistánu hnutí Taliban. Loni v létě jeho milice rychle obsadily celou zemi, zatímco se překotně stahovaly spojenecké síly. Poslední americký voják opustil středoasijskou zemi 30. srpna 2021. Taliban s nástupem k moci sliboval mnohé, zejména mírnější režim, než byl ten mezi lety 1996 a 2001. Uplynulý rok ale ukázal, že druhá vláda islamistů je té první velice podobná.
Rok vlády Talibanu: Afghánské dívky nemohou studovat, ekonomika je na dně
Mluvčí Talibanu Mudžáhid promlouvá k bojovníkům hnutí na kábulském letišti
Na mezinárodním letišti v Kábulu před rokem zavládl chaos. Stažení koaličních vojsk se chýlilo ke konci, Taliban si bleskovou rychlostí ukusoval větší a větší část Afghánistánu a miliony obyvatel se obávaly o svou bezpečnost. Strach vedl mnohdy k zoufalým činům.
Neblaze prosluly například záběry z letiště z 16. srpna 2021. Zachycují letoun připravující se vzlétnout na ranveji letiště. Stroj je obklopen davem Afghánců, z nichž několika se podařilo vyšplhat přímo na část podvozku letadla. Jejich životy skončily záhy – poté, co se letoun odlepil od země.
Davy lidí snažících se prchnout před radikálním Talibanem na letišti zůstávaly několik týdnů a situace byla nesmírně vyostřená. Ve čtvrtek 26. srpna prostorem otřásla série explozí, při níž přišly o život desítky Afghánců, cizinců i amerických vojáků. K útokům se přihlásil takzvaný Islámský stát.
Horizont ČT24: Afghánský exministr taxikářem ve Washingtonu (zdroj: ČT24)
Poslední chaotické dny a týdny působení aliančních vojsk v Afghánistánu se staly předmětem debat a sporů o podobě evakuace. Někteří srovnávali překotné stažení s obdobným děním v závěru amerického působení ve Vietnamu, šéf Bílého domu Joe Biden čelil kritice, že datum definitivního odchodu oznámil dopředu. Americký ministr zahraničí Antony Blinken posléze obhajoval celou operaci s tím, že Bidenova administrativa zdědila termín odchodu z Afghánistánu, ale nikoliv plán, jak zemi spořádaně opustit.
Jako liché se ukázaly také předpoklady, že Západem vycvičené afghánské bezpečnostní složky zadrží Taliban alespoň několik měsíců. Například britské zpravodajské služby předpovídaly, že Kábul minimálně do konce roku 2021 islamistům odolá. Realita byla ovšem diametrálně odlišná, Taliban postupoval mnohdy zcela bez boje, případně čelil naprosto minimálnímu odporu. Ukázalo se, že většině vojáků se bojovat nechtělo a autorita vlády v Kábulu byla mizivá.
Spojencům se podařilo z Afghánistánu evakuovat přes 122 tisíc lidí, které nástup Talibanu ohrožoval. Šlo o spolupracovníky aliančních jednotek, kupříkladu překladatele, a jejich rodiny. Česko evakuovalo téměř dvě stovky lidí, z toho 170 Afghánců.
Všechny spolupracovníky jednotek NATO se ze země dostat nepodařilo, i když jim hrozilo obrovské riziko. To ukázala už červencová poprava tlumočníka pro americkou armádu. Zatímco evakuace z kábulského letiště byla v plném proudu, bojovníci Talibanu dům po domě prohledávali město a hledali spolupracovníky cizích armád.
Podle prosincové bilance OSN radikálové po nástupu k moci zavraždili nejméně 72 příslušníků bývalých afghánských bezpečnostních sil a lidí spojených s Američany podporovanou vládou. Těla mnohých obětí vystavili islamisté na veřejnosti, aby vyvolali strach. A to přesto, že v polovině srpna 2021 vyhlásili všeobecnou amnestii.
Hnutí Taliban naslibovalo před definitivním nástupem k moci mnohé, aby uklidnilo Afghánce i mezinárodní společenství – například zajištění míru a bezpečného prostředí pro podnikání, ambasády i mezinárodní organizace. Radikálové také předesílali, že nehodlají upírat dívkám přístup ke vzdělání, zkrátka že celý režim bude mírnější než tyranie z let 1996 až 2001.
Jak země vypadá rok po odchodu aliančních vojsk?
Velitel 82. vzdušné výsadkové divize generálmajor Chris Donahue opouští jako poslední americký voják Afghánistán
Ženy přicházejí o práva
Právě přístup k ženám a jejich postavení ve společnosti se staly největším otazníkem nastupující talibanské vlády. Ta měla dvě do značné míry odlišné tváře. Na jedné straně stáli političtí představitelé hnutí. Ti měli bohaté zkušenosti z mezinárodních jednání, v katarském Dauhá se setkávali mimo jiné i s americkými delegacemi a ústy mluvčího Zabiulláha Mudžáhida slibovali mírnější režim.
Na straně druhé má Taliban ale také militantní odnož, která v Afghánistánu bojovala proti spojeneckým silám. Bylo proto otázkou, jakou tvář islamisté ukážou po nástupu k moci.
Během vlády Talibanu v druhé polovině 90. let afghánské ženy spoutávalo mnoho drakonických pravidel. Pod záštitou ctnosti a důstojnosti se od osmi let věku musely na veřejnosti zakrývat burkou, dosažení tohoto věku také znamenalo „stopku“ vzdělávání. Bez doprovodu pokrevního příbuzného nebo manžela nesměly opustit domov. Čtyři pětiny dívek podle Amnesty International byly přinuceny k sňatku před svými 16. narozeninami.
Po roce od nástupu druhé vlády Talibanu situace nevypadá o moc lépe. Na veřejnosti musejí ženy nosit burku a samy mohou cestovat maximálně 72 kilometrů od domova. Za hranice mohou pouze v doprovodu muže. V televizích se nevysílají seriály, v nichž by vystupovaly ženy, novinářky na obrazovkách jsou zahalené závoji a zaměstnankyně státních úřadů musejí nosit hidžáb a pracovat odděleně od mužů.
Někde vedou lokální pravidla k bizarním situacím. Například v Herátu na západě Afghánistánu úřady v květnu zakázaly mužům a ženám stolovat společně v restauracích. Restrikce přitom platily i pro manželské páry. Restauratéři museli hostům vysvětlovat nové pořádky několik dní, než úřady začaly tvrdit, že nikdy žádné takové nařízení nevydaly.
Na dodržování pravidel dohlíží – obdobně jako za první vlády Talibanu – ministerstvo pro šíření ctnosti a předcházení neřesti, které se řídí islámským právem šaría. Taliban odůvodňuje restrikce ochranou lidského života, konkrétně nemožnost volně vycestovat ze země mluvčí islamistů Mudžáhid vysvětlil tím, že v zahraničí s Afghánci špatně zacházejí.
Tržiště v Kábulu
Nemajetné ženy majetkem
„Všechna tato opatření vytváří model totálního společenského vyloučení na základě pohlaví. Talibanské úřady si nedokázaly uvědomit, jak rozsáhle a závažně porušují lidská práva,“ prohlásil v květnu zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Afghánistánu Richard Bennett. K respektování práv žen a dívek vyzvala také přímo Rada bezpečnosti OSN.
„Celkově vzato se jedná o represivní systém, který diskriminuje ženy v téměř všech životních aspektech,“ napsala Amnesty v červencové zprávě. Za vlády islamistů roste počet dětských sňatků a mizí ochrana před domácím násilím.
Zpráva Amnesty dokumentuje třeba případy, kdy byl ženám vnucen sňatek s členem Talibanu. A to navzdory tomu, že od prosince loňského roku v zemi platí vyhláška, podle níž „ženy nemají být považovány za majetek“ a nemohou být nuceny do svateb či sloužit jako směnné zboží při ukončování osobních sporů.
K zoufalé situaci žen přispívá podle Amnesty ekonomická a humanitární krize v zemi a rovněž mizivé vyhlídky na vzdělání a získání zaměstnání. Dokument ilustruje dění na příkladu třináctileté dívky, kterou její matka provdala za třicetiletého souseda výměnou za 60 tisíc afghání (zhruba šestnáct tisíc korun) s úlevou, že dcera už nebude hladovět. Podobně zvažovala provdat i druhou, desetiletou, dceru, ale nakonec se rozhodla počkat v naději, že by dívka přece jen ještě mohla získat vzdělání a práci, kterou by podporovala rodinu.
Taliban sliboval, školy ale zůstaly zavřené
Samostatnou kapitolou je vzdělávání dívek a žen a lavírování kolem něj. Taliban loni v srpnu sliboval, že školní docházku dívkám upírat nebude, ve zmiňované prosincové vyhlášce, která se právy žen zabývala, ale o možnosti studovat a pracovat nebylo ani slovo.
Když se islamisté loni ujali moci, většina škol byla zavřená kvůli epidemii covidu-19. Nová vláda využila situace, a když pod tlakem mezinárodního společenství konečně školy znovu otevřela, umožnila dívkám docházku pouze do šesté třídy, zatímco mezi chlapci se do lavic vrátily všechny věkové skupiny.
„Nemožnost studovat je jako trest smrti,“ řekla BBC patnáctiletá Meena. Kábulská učitelka serveru přiblížila, že studentky psychicky strádají. „Snažím se jim dát naději, ale je to složité, protože jsou tolik vystaveny smutku a zklamání,“ dodala.
Trpí také dívky na školách základních. Docházka do nich během vlády Talibanu dramaticky klesla, v některých provinciích o vysoké desítky procent.
Taliban dříve sliboval, že střední školy se dívkám otevřou nejpozději v březnu. Odkládání přístupu ke vzdělání obhajovala vláda problémy s kapacitou. Na začátku jara islamisté oznámili, že vzdělávací zařízení zůstanou zavřená až do doby, než přijdou na to, jak školy dívkám zpřístupnit v souladu s šaríou.
Na konec června Taliban svolal Velkou radu, která sdružuje kmenové stařešiny a politické i náboženské vůdce země. Shromáždění se uskutečnilo poprvé od nástupu radikálů k moci. Otázka práv žen se mezi témata dostala, z více než čtyř tisíců mužů, kteří se rady účastnili, se ozval jeden: „Když se budou ženy vzdělávat, mohou být dobrým průvodcem svých dětí ve společnosti,“ vyzval k otevření škol Sajid Nasrulláh Váizí z centrální provincie Bámján.
Ženské hlasy na Velké radě zcela chyběly. Náměstek premiéra Abdul Salám Hanafí nicméně s takovým konstatováním nesouhlasil – zájmy žen byly údajně zastoupeny jejich mužskými rodinnými příslušníky. „Ženy jsou naše matky, naše sestry a my si jich vážíme. Když jsou na shromáždění jejich synové, znamená to, že se taktéž zapojují,“ prohlásil.
Horizont ČT24: Afghánistán zůstává lídrem v produkci heroinu, připomíná Procházková (zdroj: ČT24)
Velká rada nakonec ve svých závěrech ke vzdělávání dívek a žen zcela mlčela, místo toho vyzvala zahraniční vlády, aby uznaly vládu Talibanu.
Když v sobotu zhruba čtyřicítka žen v Kábulu demonstrovala za právo na práci a vzdělání, trvalo zhruba pět minut, než je islamisté rozehnali střelbou do vzduchu. „Spravedlnost, spravedlnost, máme dost nevzdělanosti,“ skandovaly ženy, které také transparentem „15. srpen je temným dnem“ odkazovaly na nástup Talibanu k moci.
- Dívky to mají se vzděláním v Afghánistánu neobyčejně složité, jedna provincie jim ale klade výrazně méně překážek: Herát.
- Učitelé a rodiče přesvědčili v této provincii místní Táliby, aby dívkám umožnili návrat do lavic.
- Museli zaručit, že třídy budou segregované, dívky budou vyučovat pouze ženy a během výuky budou nosit hidžáb.
- Podobně fungují i jednotlivé školy v některých okresech na severu Afghánistánu, například ve městě Mazáre Šaríf, Herát ale zůstává jedinou provincií, kde jsou střední školy pro dívky dostupné plošně.
Tajné školy, učebnice v kuchyni a ztracená generace
Řadu dívek oficiální odepření vzdělávání neodradilo. V zemi – opět obdobně jako za první vlády Talibanu – fungují „undergroundové“ školy, kam docházejí potají. Agentura AFP mluvila s několika ženami, které utajené školy navštěvují. Například dvacetiletá Nafeesa studuje středoškolskou látku. Knihy a učebnice podle svých slov schovává v kuchyni, kam její bratr nechodí. „Kdyby to zjistil, zbije mě,“ má jasno Nafeesa.
O jejím vzdělávání vědí pouze její matka a starší sestra. „Rizika přijímáme, jinak bychom zůstaly nevzdělané,“ říká dále Nafeesa, která by se ráda stala lékařkou. „Chceme samy něco dělat, být svobodné, sloužit společnosti a tvořit budoucnost,“ dodává.
Mladé ženy mohou od února teoreticky navštěvovat univerzity, pakliže zůstanou oddělené od mužů. Jenže bez dokladu o dosažení středoškolského vzdělání vůbec nemohou k přijímacím zkouškám. Ty, které stihly nastoupit na vysokou školu ještě před nástupem Talibanu, tak mohou být v dohledné době poslední, kterým se univerzitního vzdělání dostane.
Dívky při utajené výuce v Kábulu
„Pokud zákaz nadále potrvá, Afghánistán se vrátí do středověku, pohřbí celou generaci dívek,“ varovala Abdul Bari Madani, která proto ze svého domova v Kábulu udělala provizorní školu. Odepření vzdělání si sama dobře pamatuje, protože její školní docházku narušila první vláda talibanských radikálů.
Ve své tajné třídě s pomocí manžela vzdělává pětadvacet studentek v angličtině a dalších předmětech, například biologii. „Nechtěla jsem, aby byly jako já. Měly by mít před sebou lepší budoucnost,“ vylíčila Madani pro AFP.
Strádající ekonomika
Otázka vzdělání přitom není „pouze“ lidskoprávním problémem, ale přináší také ekonomické obtíže. Nedostupnost vzdělávání a omezení pracovních příležitostí pro polovinu společnosti je další zásadní ranou pro afghánské hospodářství, které se už tak utápí v problémech.
Světová banka upozornila, že kombinace mezinárodní izolace, absence finanční pomoci, ztráty přístupu k zahraničním finančním rezervám nebo odliv mozků vedly v Afghánistánu ke komplexnímu ekonomickému propadu, který postihl veřejné služby, způsobil růst nezaměstnanosti, nižší výdělky, inflaci i problémy pro infrastrukturu. Tento koktejl vede k vysoké chudobě, vysídlení a celkové nestabilitě země.
Veřejné finance dostaly zásadní ránu ztrátou mezinárodní pomoci. Ta v letech 2019 a 2020 činila 189, respektive 226 miliard afghání, kolem poloviny hrubého domácího produktu. Obyvatelům ztěžuje život inflace, která dosahuje patnácti procent, v případě potravin se ale blíží pětadvaceti procentům. Jedenasedmdesát procent domácností hlásí meziroční pokles příjmů, což provází pokles poptávky.
Afghánská ekonomika se od nástupu Talibanu propadla o dvacet až třicet procent. „Velké množství lidí přišlo o práci a živobytí, sociální služby jsou zdecimované, chudoba, hlad a humanitární krize se zásadním způsobem prohloubily, stovky tisíc lidí opustily zemi. Úřadům schází personál a mnoho podniků skončilo, propustily zaměstnance a nemohou už investovat ani tak drobně jako předtím,“ shrnuje situaci analytik William Byrd z amerického think-tanku USIP.
Polovina populace potravinově strádá
Zároveň Byrd konstatuje, že strmé pády různých ekonomických ukazatelů se zpomalily či téměř zastavily. Inflace už je nyní důsledkem globálních cen potravin a energií, nikoliv lokálním problémem, přičemž ačkoliv import zboží prudce poklesl, v obchodech většinou nechybí.
Tento ekonomický status quo ovšem neznamená stabilní, či dokonce příznivou situaci. Přes dvě třetiny domácností si podle údajů Světové banky nemohou dovolit jídlo a další nutné potřeby. Pytel mouky si lidé v Kábulu pořídí za zhruba tři tisíce afghání, jde o dvojnásobný nárůst ceny během pouhých několika měsíců.
Afghánci jsou závislí na humanitární pomoci, na fotografii čekají na dodávky ze Saúdské Arábie
Podle dat Světového potravinového programu pod hlavičkou OSN v zemi s téměř 42 miliony obyvatel čelí 23 milionů akutní potravinové nejistotě, přičemž polovina společnosti žije pod hranicí chudoby.
Ačkoliv Byrd přiznává Talibanu některé úspěchy v ekonomické oblasti – například snížení míry korupce na celnicích nebo zjednodušení pravidel pro privátní sektor, politika islamistů zároveň Afghánistánu nedovoluje využívat výhody volného trhu. Analytik proto neočekává, že by se země z kolotoče nízkého růstu v dohledné době vysmekla. „Dokonce i tento nikterak přitažlivý scénář je nejistý a mohou jej narušit pokračující sucha, nižší humanitární pomoc, dopady války na Ukrajině na ceny potravin nebo zhoršení bezpečnostní situace,“ shrnuje.
Pandžšír vře
Talibanské milice sevřely po nástupu k moci Afghánistán pevně a rozdrtily většinu odporu. To ale neznamená, že by zmizel úplně. Při loňském hladkém tažení narazili islamisté na odpor především v Pandžšírském údolí na severovýchodě země, baště Fronty národního odporu (NRF). Taliban ve snaze dobýt údolí uspěl a vítězství oslavil na začátku září. Poté v Pandžšíru zavládl nejistý klid, než se bojovníci NRF vzpamatovali a dali o sobě znovu vědět. Kábul do údolí pod Hindúkušem vyslal více než šest tisíc mužů a těžkou techniku, aby jakékoliv myšlenky na povstání zadupal.
„Od chvíle, kdy Taliban dorazil, lidé panikaří a nemohou svobodně mluvit. Taliban si myslí, že jakmile parta mladých lidí sedí pospolu, určitě kují něco proti nim,“ popsal pro AFP muž, jehož agentura označuje pseudonymem Amir. I přes přítomnost talibanských sil ale odboj funguje. Malé skupiny bojovníků často vedou vojáci bývalé afghánské armády, organizují přepady a střetávají se s radikály.
Kromě toho se Taliban musí vypořádávat s útoky teroristů z takzvaného Islámského státu (IS), konkrétně afghánské odnože nazývané Islámský stát-Chorásán. Aktivity teroristů si během roku vyžádaly kolem pěti set životů a červnová Velká rada zdůraznila, že IS je nelegální organizací.
Nejen vnitřní rizika ale ohrožují afghánskou bezpečnost. Na jaře nabraly na intenzitě spory Kábulu se sousedním Pákistánem. Taliban obviňuje sousední zemi z útoků na afghánském území, Islámábád to ale popírá a z útoků ozbrojených skupin na pákistánském území naopak osočuje ozbrojené skupiny ukrývající se v Afghánistánu.
Afghánské ministerstvo zahraničí v dubnu svého souseda upozorňovalo, že „pokud vypukne válka, nebude to v ničí prospěch“.
Pákistán čekal vděk, Čína chce měď
Islámábád byl nejvýznamnějším spojencem Talibanu během spojenecké operace v Afghánistánu, od nástupu k moci ale radikálové Pákistánu vzdorují, zejména kvůli hraničním sporům. Taliban poskytuje útočiště pákistánské odnoži hnutí, které po vzoru Afghánistánu hodlá udělat z Pákistánu zemi řídící se islámským právem šaría.
Podle analytika Asfandyara Mira z think-tanku USIP to Islamábád zaskočilo, protože očekával, že afghánský Taliban prokáže vděčnost za léta podpory. I když podle Mira se nezdá, že by byl Pákistán připraven se proti Talibanu obrátit, v blízké budoucnosti se bude snažit získat větší páky na islamistické hnutí. Například by se mohl pokusit vyvolat mocenské spory uvnitř Talibanu, kterými by oslabil pákistánskou odnož.
Horizont ČT24: Čínské ambice v Afghánistánu (zdroj: ČT24)
Silnou podporu na poli mezinárodních vztahů slíbila afghánskému Talibanu Čína. Peking sleduje své ekonomické i bezpečnostní zájmy. V zemi by chtěl otevřít měděný důl. Afghánistán má bohaté zásoby této strategicky významné suroviny a pro Čínu jsou tato naleziště mimořádné důležitá.
Zároveň Peking naléhá na Taliban, aby dal záruky, že neposkytne útočiště Ujgurům, čínské muslimské menšině, která čelí genocidě v provincii Sin-ťiang. Tu s Afghánistánem pojí 76 kilometrů dlouhá hranice. Ta pro Čínu znamená potenciální riziko, pokud by se bezpečnostní situace v Afghánistánu zhoršila.
Útočiště teroristů
Situaci země ovlivňuje i to, že vládu Talibanu mezinárodní společenství neuznává, a to ani Kábulu nakloněné země jako Čína nebo Rusko. Ke zmrazeným finančním prostředkům se afghánská vláda nemůže dostat třeba i kvůli tomu, že v zemi se ukrývají hledaní členové teroristické sítě al-Káida.
Jejího vůdce Ajmána Zavahrího zabil americký bezpilotní letoun přímo v Kábulu na začátku srpna. Spojené státy poté zdůraznily, že Taliban poskytnutím útočiště hledanému teroristovi porušil dohodu z Dauhá. Představitelé hnutí tvrdí, že o Zavahrího přítomnosti nevěděli.
V Afghánistánu po americké operaci propukly protesty zamířené proti Spojeným státům.