Minulý týden měl v polských kinech premiéru polsko-britský film 303. stíhací peruť – Hurricane. Líčí osudy polských pilotů během bitvy o Británii za 2. světové války. Součástí jejich perutě bylo i letecké eso, český stíhací pilot a četař Josef František.
Polští váleční stíhači dobývají ve své zemi kinosály
Události: Na křídlech 303. perutě přiletěli váleční hrdinové do polských kin (zdroj: ČT24)
Poláci byli lační po boji už od prvních dnů u RAF, velení je ale zpočátku odmítalo pustit do leteckých operací. Jen málo cizinců ve službách letectva, z nichž nejvíc bylo právě Poláků, totiž mluvilo anglicky. Britové si nejprve neuvědomovali, jak vynikající piloty v Polácích mají.
Měli už zkušenosti z létání v Polsku a ve Francii. Mnohdy používali nestandardní bojovou taktiku. „Britové stříleli na Němce ze vzdálenosti několika set stop. Poláci na padesát, třicet, dvacet metrů, aby střely prošly celým letadlem,“ přibližuje historik Muzea polského letectví Krzysztof Mroczkowski.
Blázen libující si v dobrodružství
Do ostrého boje se polští piloti v řadách RAF dostali hlavně kvůli protahující se bitvě o Británii a snižujícímu se počtu vyškolených britských pilotů. Tvořili dvě polské stíhací jednotky – 302. a 303. peruť.
Hlavním hrdinou filmu režiséra Davida Blaira je stíhací eso Jan Zumbach. Patřil mezi velitele perutě, dokonce byl i jednou sestřelen, ale do bojů se vrátil. „Byl to dobrý otec, byl bláznivý, měl rád dobrodružství,“ vzpomíná na něj jeho syn Hubert.
Ke 303. peruti patřil i český četař Josef František – Čech s pověstí neukázněného individualisty, který se stal díky 17 sestřelům druhým nejlepším střelcem královského letectva.
126 sestřelů za 42 dní. Hrdinství s rudou tečkou
Polské letky nakonec sehrály v bitvě o Británii významnou roli, sestřelili 203 nepřátelských letadel se ztrátou 29 zabitých pilotů. 303. peruť se stala nejúspěšnější stíhací jednotkou v bitvě, její piloti sestřelili 126 německých strojů za pouhých 42 dní.
V Britském královském letectvu sloužilo na 140 polských pilotů, celkem se ale v RAF včetně mechaniků nebo pozemního personálu o vítězství přičinilo přes 18 tisíc Poláků. Po válce je čekal podobný osud, jaký známe u letců československých. Ti, kteří se vrátili do komunistického Polska, mnohdy skončili ve vězení. U některých ani není známo, kde mají hrob.
Buď skončili ve vězení, nebo už nikdy nemohli létat. Nebo je komunistická vláda nechala někde potají zabít a v mnoha případech ani nevíme, kde mají hrob.