Při šesti teroristických útocích v Paříži v listopadu 2015 zahynulo 129 lidí, jeden člověk zemřel později v nemocnici, přes 350 dalších lidí bylo zraněno, zemřelo i sedm atentátníků. Teroristé stříleli z útočných pušek v klubu Bataclan a na několika místech v centru Paříže. I přes zavedení specifických bezpečnotních opatření zůstává terorismus ve Francii a Evropě zásadním problémem. Naposledy islamisté útočili na začátku listopadu ve Vídni.
„Kdo bude milovat ďábla? Já ho budu milovat a políbím mu jazyk!“ Ironičtější slova jako by si snad americká kapela Eagles of Death Metal ani nemohla vybrat. Právě při nich totiž před pěti lety začali islámští teroristé střílet do davu fanoušků na jejich koncertě ve francouzském klubu Bataclan.
Tři muži přijeli v pátek 13. listopadu 2015 k budově klubu v šedém autě Volkswagen Polo. Útočit začali asi ve 21:40. Některé přeživší dokonce vzali jako rukojmí. O život přišlo na 89 fanoušků. Policie do budovy vtrhla půl hodiny po půlnoci v noci na sobotu. Jeden z útočníků zemřel poté, co policie střelou odpálila jeho vestu s výbušninou. Dva zbylí se odpálili sami.
Hudební klub na bulváru Voltaire je jedním z nejznámějších v Paříži, funguje už od roku 1865. Teroristé útočili ale po celé Paříži. Sebevražedné útoky se odehrály i u sportovního stadionu pro 80 tisíc lidí, kde se právě odehrával přátelský fotbalový zápas mezi Francií a Německem. Na akci byl přítomen i tehdejší francouzský prezident François Hollande, kterého evakuovala ochranka.
Ozbrojenci s kalašnikovy pak také okolo půl desáté večer stříleli na návštěvníky restaurací a kaváren na třech místech v Paříži, a to na rohu ulic Bichat a Alibert na terase kambodžské restaurace Le Petit Cambodge, v ulici de Charonne a de la Fontaine au Roi. Zemřelo 36 lidí.
Teroristé používali útočné pušky typu kalašnikov a měli na sobě vesty s naprosto stejným druhem výbušniny, který byl použitý také při atentátech v Londýně v roce 2005. Šlo o velmi nestabilní peroxid acetonu.
Atentáty si vyžádaly 130 mrtvých, poslední oběť zemřela na následky zranění týden po útoku. Asi 370 lidí bylo zraněno. Nejvíce obětí si vyžádal útok v klubu Bataclan. V Paříži přišly o život dvě desítky cizinců z více než 12 států.
Útoky odsoudili státníci napříč celým světem. Přidaly se k nim ale i třeba palestinské skupiny Hamas a Islámský džihád nebo šéf libanonského hnutí Hizballáh. Šajch Hasan Nasralláh pachatele označil za zločince.
- 21:20 – první výbuch u stadionu Stade de France, kde se hrálo fotbalové utkání Francie–Německo
- 21:25 – střelba na rohu ulic Bichat a Alibert na terase kambodžské restaurace Le Petit Cambodge
- 21:29 – střelba na Rue de Charonne – 19 mrtvých
- 21:30 – druhý výbuch u stadionu
- 21:38 – další střelba na Rue de Charonne
- 21:43 – exploze na bulváru Voltaire – jeden z útočníků se odpálil
- 21:49 – střelba u klubu Bataclan, poté následovaly výbuchy
- 21:53 – třetí výbuch u stadionu
- 22:00 – střelba na Rue de la Fontaine-au-Roi – nejméně pět mrtvých v pizzerii La Casa Nostra
- 22:30 – oznámeno 18 mrtvých
Tehdejší prezident François Hollande v reakci na útoky slíbil, že Francie povede nemilosrdný boj proti terorismu. V Paříži pak byly zrušeny sportovní akce, zavřeny školy, muzea či knihovny. K největšímu teroristickému útoku spáchanému v Evropě od atentátů na vlaky v Madridu z roku 2004 se přihlásilo hnutí Islámský stát.
Události v listopadu 2015 výrazně zesílily novou vlnu islamistického terorismu, kterou zahájily teroristické akce kvůli Charlie Hebdo v lednu téhož roku. „Útoky v listopadu byly charakteristické vysokou koordinovaností a provedením na více místech a kombinací vícero taktik, jako je střelba do lidí ve venkovním prostoru, v klubu nebo exploze na stadionu. Specifické bylo i zapojení několika předchozích zahraničních bojovníků z Islámského státu do akce v Evropě,“ popisuje odborník na extremismus z Masarykovy univerzity Miroslav Mareš.
Po tragickém pátku 13. listopadu policie začala pátrat po zbylých teroristech. Za hlavního organizátora masakrů je označován Belgičan marockého původu Abdelhamid Abaaoud, který zahynul pět dní po útocích 18. listopadu při policejním zásahu na pařížském předměstí Saint-Denis.
Jediný přeživší terorista z atentátů je Francouz Salah Abdeslam, syn marockých přistěhovalců, kterého zatkla belgická policie o necelého půl roku později 18. března v Bruselu, krátce před teroristickými útoky v belgickém hlavním městě, které si vyžádaly 32 obětí a do kterých byl Abdeslam podle belgických vyšetřovatelů také zapletený. Abdeslam v přípravě a provedení pařížských atentátů hrál podle vyšetřovatelů klíčovou roli.
Vyšetřování útoků bylo ukončeno loni v říjnu a letos v březnu soudci ve Francii vznesli za teroristické útoky z listopadu 2015 žalobu proti dvaceti lidem, mimo jiné i proti Abdeslamovi. Soud by mohl začít v roce 2021. Z obviněné skupiny dvaceti lidí, spojovaných převážně s přípravou útoků, jich je jedenáct ve vězení, tři jsou v domácím vězení a po šesti je vyhlášeno mezinárodní pátrání.
Znovuzrození Bataclanu
Jakmile začali útočníci střílet v hudebním klubu, vystupující kapela Eagles of Death Metal se schovala v zákulisí. Nikdo z jejích členů nebyl zraněn. O život ale přišli tři členové jejich hudebního vydavatelství a jejich obchodní zástupce Nick Alexander.
„Nemůžu se dočkat, až se dostanu do Paříže, nemůžu se dočkat, až budu hrát, chci být první, kdo bude v Bataclanu hrát, až se znovu otevře, protože jsem v něm byl, když na minutu utichl. Naši přátelé tam přišli, aby viděli rock and roll, a zemřeli. Chci se tam vrátit a žít,“ řekl pak jen čtrnáct dní po útoku v rozhovoru zakladatel a frontman skupiny Jesse Hughes.
Skupina v Paříži pak znovu koncertovala už 7. prosince, tedy necelé 4 týdny po útocích. Divákům zahrála v závěru koncertu irské kapely U2. Koncert doprovázela mimořádná bezpečnostní opatření. Nad halou Bercy, která pojme až 20 tisíc lidí, dvě hodiny před jejím otevřením kroužil vrtulník.
Samotný klub Bataclan se po krvavém útoku otevřel znovu přesně po roce v sobotu 12. listopadu 2016. Postaral se o to svým koncertem hudebník Sting. Výtěžek z koncertu dostalo sdružení obětí a pozůstalých.
Terorismus v Evropě dnes
Podle vedoucího Bezpečnostních a strategických studií z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Josefa Krause byl listopadový útok z roku 2015 zásadní. „Celý incident znamenal doslova otřesení celoevropské veřejnosti a způsobil jak mnohem větší zaměření bezpečnostních složek evropských států na islámský extremismus na straně jedné, tak vytvoření určitého modelu hodného následování a napodobení ze strany náboženských extremistů nejen ve Francii,“ přibližuje.
Bezprostředně po útocích Francie vyhlásila výjimečný stav, který ještě několikrát prodloužila. Vznikly také nové bezpečnostní složky, jež pomáhají pořádkovým silám bojovat s terorismem. Celkem je v případě nouze možno mobilizovat 174 tisíc lidí.
Po pěti letech od rozsáhlých pařížských útoků se ale může na první pohled zdát, že se situace ve Francii příliš nezlepšila. Zprávy o islámském terorismu se objevují poměrně pravidelně. Naposledy země truchlila po útocích v říjnu.
Osmnáctiletý Čečenec Abdulak Anzorov zavraždil na pařížském předměstí středoškolského učitele dějepisu Samuela Patyho. Uřízl mu hlavu a motivem činu byla podle vyšetřovatelů pomsta za to, že pedagog s žáky hovořil o svobodě slova a ukazoval jim karikatury proroka Mohameda. Právě karikatury proroka Mohameda byly i jedním z důvodů, proč v lednu 2015 teroristé útočili na redakci magazínu Charlie Hebdo.
- 13. června 2016 – V obci Magnanville západně od Paříže francouzský radikál Larossi Abballa zabil 42letého policejního velitele Jeana-Baptista Salvainga, když ho ve jménu IS několikrát bodl nožem do břicha před jeho domem. Útočník ještě následně zabil jeho partnerku, která také pracovala u policie. Zabila ho pak zásahová jednotka.
- 14. července 2016 – Při večerním útoku ve městě Nice, kde do davu lidí oslavujících státní svátek najelo nákladní auto, zahynulo 86 lidí. Útočníkem byl 31letý Francouz tuniského původu Mohamed Lahouaiej Bouhlel, policie jej zastřelila.
- 26. července 2016 – Dvojice mladých francouzských muslimů vtrhla do kostela v městečku Saint-Étienne-du-Rouvray v Normandii, držela v zajetí šest lidí a pak zavraždila pětaosmdesátiletého kněze Jacquese Hamela. Policisté útočníky zastřelili.
- 1. října 2017 – Devětadvacetiletý muž, kterého francouzské úřady identifikovaly jako Tunisana Ahmada Hanašího, ubodal na nádraží v Marseille dvě dívky a údajně při tom křičel „Alláhu akbar“ (Bůh je veliký). Vojáci jej pak na místě zastřelili.
- 11. prosince 2018 – Při střelbě na vánočních trzích ve Štrasburku zahynulo pět lidí a další desítka lidí byla zraněna. Střelcem byl radikální islamista Chérif Chekatt. Francouze s alžírskými kořeny zastřelila po dvoudenním pátrání zásahová jednotka francouzské policie.
- 3. října 2019 – Zaměstnanec pařížské policejní prefektury, který konvertoval k islámu, ubodal čtyři své kolegy – tři policisty a jednoho administrativního pracovníka. Muž, jehož nakonec zastřelil jeden z policistů, byl ve spojení se salafisty.
- 3. ledna 2020 – Útočník ve městě Villejuif jižně od Paříže zabil nožem člověka a další dva zranil, při činu provolával Alláhu akbar. Dvaadvacetiletý konvertita k islámu, jehož policie zastřelila, se léčil na psychiatrii.
„Bohužel, jakýkoli pozitivní vývoj v této oblasti je velice pomalý, což je dáno jednak rozsáhlostí problému ve Francii, jednak problémy při jeho řešení, které musí být nutně postaveno na kombinaci prevence a represe. To první se přitom bude řešit léta nebo i desítky let, to druhé se dá nárazově a skokově posílit, ale ne vždy je politická i jiná vůle takový stav udržovat delší dobu,“ říká Josef Kraus z Bezpečnostních studií.
Současné útoky znovu nastolily debatu o svobodě slova, jak ji vnímají Evropané v kontrastu s věřícími v arabských zemích, kde je zesměšňování náboženských figur bráno mnohem vážněji.
Negativní reakce v řadě muslimských zemí vyvolal projev Emmanuela Macrona, v němž obhajoval právo na zveřejnění karikatur proroka Mohameda. Následovala kritika francouzského prezidenta a protesty v zemích jako Turecko, Saúdská Arábie nebo Indonésie.
„Chápu, že karikatury mohou šokovat, ale nikdy nepřijmu obhajování násilí. Je naším posláním chránit naše svobody a práva,“ řekl před několika dny v rozhovoru Macron.
Na začátku listopadu pak teroristický útok zasáhl i našeho jižního souseda Rakousko. Mladý islámský radikál při něm v centru Vídně zabil čtyři lidi. Šlo o první teroristický čin v rakouském hlavním městě za několik desetiletí.
„Vídeňský atentát zarezonoval poměrně silně, ale samozřejmě ho brzy překryjí jiné věci. K výraznější politické reflexi by došlo v případě pokračování současné vlny útoků, zvláště v blízkosti našich hranic anebo s dopadem na české turisty,“ myslí si expert na extremismus Miroslav Mareš.
Riziko terorismu v Česku
V České republice zatím příliš zkušeností s terorismem nemáme. Loni soud poslal na čtyři roky do vězení za teroristický útok jednasedmdesátiletého důchodce Jaromíra Baldu. Ten předtím pokácel ve Středočeském kraji stromy na koleje, čímž chtěl podnítit nenávist proti muslimským uprchlíkům. Soud Baldovi také nařídil ambulantní psychiatrické léčení.
„Není třeba se na území ČR obávat něčeho podobného, co se stalo nedávno v Paříži, Bruselu či Vídni. Je to dáno tím, že česká muslimská komunita je v relaci s komunitami v západní Evropě malá a značně sekulární. Riziko nábožensky motivovaného násilí a extremismu je logicky výrazně vyšší tam, kde je i větší muslimská komunita, kde působí radikální imámové, kde existuje značná socio-ekonomická frustrace jakékoli náboženské či etnické menšiny. Nic z toho v ČR nemáme, tudíž i riziko podobných incidentů je výrazně nižší,“ popisuje Josef Kraus.
Podle Miroslava Mareše se ale podobný útok v Česku stát může. „Teroristický čin, zvláště od takzvaného osamělého vlka radikalizovaného v malém kolektivu anebo na internetu, vyloučit v České republice nelze. Nikde na druhou stranu není dáno, že se tak musí stát,“ přibližuje odborník na extremismus.
V současnosti ve společenském diskursu dominuje řešení nákazy covid-19, mezinárodní terorismus ale stále patří k těm nejdiskutovanějším věcem. „Pokud epidemie příští rok ustoupí, mohou se terorismus a extremismus znovu stát dominantními tématy, protože budou provázány i s předpokládanou sociálně-ekonomickou pokoronavirovou krizí,“ myslí si Mareš.
Trhliny v bezpečnosti v Evropě může podle Krause napravit zlepšení spolupráce a koordinace bezpečnostních složek. „Zde jsou ještě velké mezery, zejména v oblasti sdílení informací a synchronizaci postupu vůči mezinárodním sítím náboženských extremistů a teroristických buněk,“ říká.
Úplně zabránit teroristickým útokům ale možné není. „Stoprocentní bezpečnost je utopií, a to jak v totalitních systémech, tak tím více v těch demokratických a liberálních. Je jen možné hrozby limitovat, snižovat, ale zcela vymýtit se je nepodaří,“ uzavírá Josef Kraus.
