Íránské úřady varují, že v Teheránu hrozí během pár týdnů „den nula“, kdy vyschnou kohoutky. Za krizí stojí změny klimatu, špatné hospodaření i nedávná válka s Izraelem. Islámská republika začala s oséváním mraků a zvažuje využití odsolené vody z Perského zálivu. Obě řešení jsou ale pro skomírající ekonomiku nákladná. Podle expertů může krize vyústit i v pád režimu.
Íránská meteorologická organizace uvedla, že srážky jsou letos v zemi o 89 procent nižší, než je dlouhodobý průměr, napsala podle BBC státní agentura IRNA. „V současné době zažíváme nejsušší podzim za posledních padesát let,“ konstatuje zpráva.
Zoufalí Íránci po celé zemi se modlí za déšť. Podle deníku Guardian někteří tvrdí, že může jít o boží nesouhlas s děním v zemi. Na spojení mezi „do očí bijící zhýralostí v našich ulicích“ a suchem poukazuje kupříkladu konzervativní člen Shromáždění expertů, ajatolláh Mohsen Arákí.
Někteří poslanci viní íránskou vládu, která podle nich nedokázala vymáhat restriktivní zákony o hidžábu, které schválil parlament. Příznivci prezidenta Masúda Pezeškjána se podle Guardianu tázali, proč je Evropa, kde si ženy mohou volně vystavovat vlasy větru, tak zelená, nebo proč v ateistických zemích více prší.
Umělé probouzení deště
Úřady už zahájily operaci osévání mraků, kterou využívají i Saúdská Arábie, Emiráty či některé části USA včetně Arizony. „Cloud seeding, tedy snaha pomocí uměle připravených částic vpravených do oblaku vyvolat srážky nebo zvýšit jejich množství, je záležitost, která se v řadě zemí světa s většími či menšími úspěchy provádí už od druhé poloviny minulého století,“ uvedl meteorolog ČT Michal Žák.
„V podstatě jde o snahu vyvolat na dodaných částicích kondenzaci vodní páry, případně změnit podíl vodních kapek a ledových krystalů. Nejčastěji se používají pyrotechnické směsi obsahující hygroskopické částice chlorid sodný jako umělá kondenzační jádra nebo částice jodid stříbrný jako umělá ledová jádra. Nicméně obvykle tyto zásahy zvýší srážkové úhrny o pět až patnáct procent, ne více,“ nastínil limity Žák.
První z letů se uskutečnil minulý víkend nad povodím Urmijského jezera na severozápadě země, kdysi největšího slanovodního jezera na Blízkém východě, které se postupně proměnilo v solnou pláň. Další operace pak byly plánovány v provinciích Východní a Západní Ázerbájdžán.
Začátkem tohoto týdne se pak v západních provinciích včetně Kurdistánu objevily bleskové povodně, jejichž riziko zvyšuje právě dlouhodobé a extrémní sucho, které snižuje schopnost půdy absorbovat vodu. Některá média jako Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda dávají záplavy do souvislosti právě i s oséváním, podle odborníků to však není jednoznačné.
„V tomto konkrétním případě do počasí zasáhla výšková tlaková níže postupující z Turecka a Iráku k východu nad západní oblasti Íránu. Jde o tlakové útvary, které sice nejsou příliš rozsáhlé, ale vzhledem ke svému pomalému pohybu a přítomnosti studeného vzduchu ve výšce podporují vznik vertikálně mohutné oblačnosti, mimo jiné i výskyt intenzivních bouřek s prudkými dešti,“ podotkl Žák.
„Den nula“
Íránský režim se snaží zabránit takzvanému „dni nula“, kdy již nelze zajistit stálý přísun vody z kohoutku. Kritická situace je v současné době hlavně v Teheránu. Některé z pěti nádrží, na kterých je hlavní město závislé, jsou podle úřadů na pouhých pěti procentech své rezervní kapacity.
Klíčová přehrada Amír Kabír nyní pojímá 14 milionů metrů krychlových vody oproti 86 milionům v loňském roce. Vzhledem k denní spotřebě obyvatelů metropole blížící se třem milionům metrů krychlových úředníci varují, že zásoby by mohly dojít bez větších srážek během několika týdnů.
V létě v Teheránu během veder vypadávala elektřina a úřady musely přechodně nařídit volno. Íránská vláda v posledních týdnech zavedla přídělový systém, a dokonce zvažuje částečnou evakuaci hlavního města s více než deseti miliony obyvatel.
„Dopad na lidi to má extrémní,“ řekla ČT24 íránistka Lenka Hrabalová, která do islámské republiky často cestuje jako průvodkyně. Třeba severní část Teheránu ale podle ní působí z pohledu turistky normálně. „Jsou tam zelené zahrady, zavlažované poměrně neefektivně, voda tam teče prakticky po chodníku,“ popsala Hrabalová. „Potom jsou chudší oblasti, které už mají zavedené výpadky vody z kohoutku, kde je ta situace mnohem horší,“ dodala.
Krizi s nedostatkem vody řeší i zbytek Íránu. „Pět let v kuse je velké sucho. V létě přišla obrovská horka, nepršelo, nesněžilo. Obvykle tu v listopadu bývá sníh na horách, teď tu není ani kapka, je tu 25 stupňů, takže ta změna klimatu je strašně velká,“ podotkla Hrabalová, která je autorkou publikace Neúrodný půlměsíc, v níž se věnuje klimatické proměně Blízkého východu.
Vedoucí íránského Národního centra pro zvládání klimatických krizí a sucha Ahmad Vazifeh varoval, že kromě přehrad v Teheránu jsou ve „znepokojivém stavu“ i přehrady v provinciích Západní Ázerbájdžán, Východní Ázerbájdžán a Markazí. Celkem jde podle Guardianu o více než tři desítky nádrží v zemi.
Extrémní sucho a nadužívání zdrojů
Podle expertů by extrémní sucho na západě Asie nenastalo bez oteplování způsobeného i fosilními palivy, tedy činností člověka, uvádí v nové studii založené na pozorování počasí organizace World Weather Attribution. Podle analytiků jsou roky s nedostatečnými srážkami nyní častější a průměrné teploty rostou, což půdu ještě více vysušuje.
Ve světě bez klimatických změn by se podobné události odehrávaly pouze dvakrát až třikrát za století a nebyly by tak extrémní, konstatuje studie. Krizi s nedostatkem vody, jež zažívá Írán, ale i další země v regionu v důsledku sucha, pak umocňuje špatné hospodaření s vodou, degradace pastvin a rozmach zemědělství, shrnuje zpráva.
„Jsou oblasti jako (íránská) provincie Sístán a Balúčistán, kde mají (na situaci) dopad sousední země, Afghánci, kteří zastavili řeku Hilmand, jež už dál do Íránu neteče. A pak jsou to samozřejmě úřady – na vině je poměrně špatný management vodních zdrojů. Írán nadužívá své zásoby asi o jednu třetinu. Asi devadesát procent vodních zdrojů jde do zemědělství, které je zastaralé, neefektivní. Íránci pěstují rostliny, které nejsou vhodné pro dané klima, jako je bavlna nebo rýže, a které je velmi těžké v současné situaci nahradit,“ upozornila Hrabalová.
Bývalý zástupce vedoucího íránského ministerstva životního prostředí a nynější ředitel Ústavu OSN pro vodu, životní prostředí a zdraví Kaveh Madani viní režim mimo jiné z nedostatku prozíravosti a přílišného spoléhání se na zdroje podzemní vody. „Více než sedmdesát procent z více než devadesáti milionů obyvatel Íránu žije v několika málo metropolitních oblastech. Taková koncentrace lidí kdekoli na světě by způsobila problémy,“ řekl stanici CBC Madani.
Svou roli podle Hrabalové hraje i korupce. „Dosazování nevhodných úředníků, kteří pak přimhouří oči například nad ilegálními studnami a ilegálním čerpáním z podzemních zásob,“ popisuje íránistka. Podle serveru NBC News krizi umocnila i červnová krátká válka s Izraelem, jelikož útoky poškodily vodovodní infrastrukturu.
„Evakuace Teheránu je absolutní nesmysl“
Nedostatek vody ohrožuje produkci potravin, stabilitu pracovních míst, veřejné zdraví, vnitřní soudržnost země, ale i pozici Íránu na Blízkém východě, upozorňuje magazín Newsweek. Úředníci proto již oznámili plány na penalizaci domácností a podniků, které spotřebovávají nadměrné množství vody. Domácnostem, které si za současné situace dále napouštějí bazény, má být odpojena elektřina.
Stávající metody řešení nejsou podle íránských expertů dostatečně účinné. „Kromě vysokých nákladů spojených s oséváním mraků se množství srážek, které produkuje, ani zdaleka neblíží tomu, co je potřeba k vyřešení naší krize s nedostatkem vody,“ uvedla ve státní televizi šéfka Íránské meteorologické organizace Sahar Tádžbachšová.
Případné řešení je podle Hrabalové dlouhodobý proces. „Evakuace Teheránu je absolutní nesmysl, ti lidé nemají v Íránu kam jít, problémy jsou celostátní. Mluví se o tom, že by mohla být dovážena odsolená voda z Perského zálivu. To se děje třeba do (města) Jazdu, ale Teherán je od Perského zálivu velmi daleko, takže tady musí dojít k hlubším strukturálním změnám, které ale budou zákonitě někoho bolet, třeba farmáře – takže se k tomu v zásadě nikdo nemá,“ uvedla Hrabalová.
Íránský ministr energetiky Abbás Alíábádí nedávno uvedl, že v Čahbaháru, Bandar Abbásu a Chúzistánu vznikají velká odsolovací zařízení, která mají posílit zásobování vodou na jihu země a přilákat soukromé investice. Pokud tato zařízení zmírní tlak na jihu, voda by podle něj mohla být zadržována pro Teherán a severní oblasti, ačkoli bude ještě třeba podrobná studie.
Hrozba pro režim
Krize je tak pro Íránce v podstatě neřešitelná, obává se expertka. „Samotní Íránci říkají ,my jsme skončili‘,“ citovala místní obyvatele. Videa zveřejněná na sociálních sítích a ověřená serverem NBC News ukazují studenty, kteří v listopadu protestovali proti nedostatku vody na teheránské univerzitě Az-Zahrá.
„V minulosti se v zemi odehrály protesty spojené s nedostatkem vody a špatnou ekonomickou situací, letos se zatím masové demonstrace nekonají, což se ale může změnit,“ míní Hrabalová. Krize kolem vodních zdrojů vedla už v roce 2018 k násilnostem a následném zatýkání v jihozápadní provincii Chúzistán, kde žije početná arabská menšina, jež si dlouhodobě stěžuje na zanedbávání ze strany ústřední vlády, píše NBC.
Nyní ale řada Íránců viní přímo stát. „Úřady o tomto problému vědí už léta, ale nic se neudělalo,“ řekl NBC majitel teheránské restaurace Sádegh Razáví. „V zemi tak bohaté na zdroje, jako je ta naše, je smutné, že v létě nemáme elektřinu a teď máme i krizi s nedostatkem vody,“ konstatoval obyvatel metropole.
„Současný íránský režim přežil spoustu výzev, tohle je ale věc, která ho reálně může shodit, protože špatné životní podmínky ovlivní výrazně víc lidí, a i když mohou být třeba ideologicky nakloněni režimu, tak to, že se jim zhorší životní standard, může i tu část, která je tichá a prorežimní, vyhnat do ulic,“ soudí Hrabalová. „Pokud současná vláda něco neudělá, tak tohle se pro ni stává reálnou a velikou hrozbou,“ podotýká expertka.
Ohrožené metropole v regionu
S dopady dlouhodobého sucha se potýkají také další oblasti Blízkého východu. Nedostatku vody čelí třeba čtvrté nejlidnatější město Turecka a významné průmyslové a zemědělské centrum Bursa, kde už téměř vyschly hlavní nádrže. Podle úřadů i odborníků hrozí, že v jedné z nejúrodnějších oblastí 86milionové země skončí zemědělství.
Podle stanice CNN se ve stejné situaci jako Teherán ocitl i afghánský Kábul. Podle expertů je tato metropole na prahu katastrofy, kdy vyschla už téměř polovina vrtaných studen ve městě. „Je to nouzová situace, která není jen otázkou vody. Je to zdravotní i ekonomická krize a humanitární nouze zároveň,“ varovala ředitelka programů Mercy Corps pro Afghánistán Marianna von Zahnová.
Kábul se téměř výhradně spoléhá na podzemní vodu, jejíž hladina je závislá na sněhu a tání ledovců v pohoří Hindúkuš. Léta špatného hospodaření a nadměrné užití však podle nedávné zprávy Mercy Corps způsobily, že hladina podzemní vody za poslední desetiletí klesla až o třicet metrů.
