Nejsilnější výbuch jaderné bomby v dějinách provedl bývalý Sovětský svaz 30. října 1961, když odpálil bombu o síle 50 tisíc kilotun TNT. Učinil tak v neobydlené oblasti nad ostrovem Nová země v Barentsově moři, ale smrtelnou dávkou radioaktivity byla kontaminována oblast o průměru 180 kilometrů a rázová vlna třikrát obletěla Zemi. Exploze takzvané Car-bomby byla téměř čtyřikrát silnější než nejsilnější americká Castle Bravo odpálená v roce 1954 na atolu Bikini.
V rámci závodů ve zbrojení začal v roce 1954 Sovětský svaz pracovat na vývoji „carské bomby“ (RDS-220). Původně měla být třístupňová, což by znamenalo ještě dvakrát větší sílu, ale nakonec byla vybavena pláštěm z olova, jenž účinek utlumil.
Bomba měla hmotnost 24,8 tuny, byla dlouhá osm metrů a v průměru měla dva metry. Pro její dopravu byl upraven čtyřmotorový turbovrtulový bombardér Tupolev Tu-95V.
Shozena byla z výšky 10,5 kilometru, ale měla padák, aby se zpomalil její sestup a posádka letadla mohla uniknout do dostatečné vzdálenosti od epicentra výbuchu. Ten nastal ve výšce čtyři kilometry nad povrchem.
Ohnivá koule o teplotě řádově milionů stupňů Celsia zasáhla zemský povrch, kde způsobila kráter a zemětřesení o síle přes pět stupňů Richterovy škály.
Sacharov se na bombě podílel, také ale inicioval smlouvu o zákazu zkoušek
Na konstrukci Car-bomby se podílel i pozdější nositel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov, který po testu začal vystupovat proti jaderným zbraním.
Byl též jedním z iniciátorů sovětsko-britsko-americké Smlouvy o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, kosmickém prostoru a pod vodou z roku 1963, což byla první mezinárodní smlouva o omezení jaderného zbrojení.
