Izrael si připomíná rok od teroristického útoku palestinského hnutí Hamás, které stále v Pásmu Gazy drží rukojmí, která islamisté při vpádu odvlekli. Izraelská vláda v čele s Benjaminem Netanjahuem však na podmínky pro jejich propuštění kladené Hamásem nechce přistoupit, proti čemuž v celé zemi protestují statisíce lidí. Přesto, že po říjnovém útoku obliba Netanjahua rapidně klesla, nyní v souvislosti se zahájením operací Izraele v Libanonu a vůči Íránu jeho popularita stoupá. Oblibě se těší také premiérova strana Likud.
Ozbrojenci Hamásu a jejich spojenci při teroristickém útoku před rokem v izraelském pohraničí pozabíjeli přes 1200 lidí, z toho více než osm set civilistů, tři sta vojáků a asi šedesát policistů. Mezi zabitými civilisty bylo přes třicet nezletilých Izraelců. Při útocích zahynulo i 79 cizinců, z toho třiačtyřicet Thajců. Dalších 251 lidí bylo odvlečeno do Pásma Gazy.
Více než stovku rukojmí Hamás propustil v rámci týdenního příměří koncem loňského listopadu. Jednalo se převážně o ženy, děti a zahraniční pracovníky. Izraelská armáda osvobodila osm unesených a necelé čtyři desítky dalších přivezla do Izraele už mrtvých. Podle agentury AFP je v Gaze stále drženo 97 rukojmí, z toho je ale podle izraelské armády třiatřicet už po smrti.
Podle amerického Střediska pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) je útok Hamásu podle počtu obětí třetím nejtragičtějším teroristickým činem v historii po útocích al-Káidy z 11. září 2001 na USA (2996 mrtvých) a po masakru téměř 1700 iráckých vojáků v červnu 2014 v Tikrítu na severu země, které zabili teroristé z Islámského státu (IS). Loňský vpád teroristů na území židovského státu byl zároveň od nacistického holocaustu největším hromadným vražděním Židů.
Dva vysocí důstojníci rezignovali
Teroristické hnutí, které vládne v Pásmu Gazy od roku 2007 a neuznává existenci Izraele, zaútočilo na židovský stát v sobotu 7. října asi v půl sedmé ráno. Stalo se tak uprostřed šabatu, židovského dne odpočinku, a také padesát let a jeden den po začátku jomkipurské války mezi Izraelem a arabskými státy. Hamás zaútočil pomocí raket, zároveň podnikl i pozemní vpád a pokusil se i o výsadek z moře.
Útok šokoval svět a zaskočil i izraelské bezpečnostní složky, včetně tajné služby. Svůj díl viny na selhání vlády a bezpečnostních složek premiér Netanjahu nepřiznal, zatímco někteří ministři či šéfové tajné služby a rozvědky tak naopak učinili.
Letos v dubnu jako první kvůli selhání rezignoval šéf vojenské zpravodajské služby Aharon Haliva. Ten už krátce po teroristickém útoku převzal odpovědnost za to, že mu nedokázal zabránit. V rezignačním dopise generál mimo jiné napsal: „Zpravodajská jednotka pod mým velením nesplnila úkol, který jí byl svěřen,“ citovala z dokumentu agentura AFP. „Od té doby si tento černý den nosím s sebou. Den po dni, noc za nocí,“ sdělil také Haliva.
Druhým vysokým důstojníkem izraelských obranných sil (IDF), který kvůli útoku rezignoval, byl brigádní generál Avi Rosenfeld. Učinil tak v červnu se slovy, že „každý musí převzít odpovědnost za svou část“ a že on je tím, kdo velel 143. divizi.
Dlouhodobé protesty
Téměř od vypuknutí války s Hamásem, která odstartovala loni krátce po vpádu teroristů, vycházejí do ulic nespokojení Izraelci. Po zprávě z konce srpna, kdy byla nalezena těla šesti rukojmí, kteří byli měsíce v zajetí naživu a byli zabiti krátce předtím, než se k nim dostaly síly IDF, protesty ještě zintenzivnily.
„Jménem celého státu Izrael mám jejich rodiny v srdci a prosím o odpuštění. Odpuštění za to, že jsme nebyli schopni vrátit vaše milované v pořádku domů,“ vyjádřil lítost izraelský prezident Jicchak Herzog.
Mnozí Izraelci viní Netanjahuovu vládu, že nedělá dost pro dohodu s Hamásem a propuštění rukojmí. Někteří tvrdí, že Netanjahu dohodu záměrně zdržuje, aby se udržel co nejdéle v úřadu. Premiér a jeho krajně pravicoví koaliční partneři prosazují jako hlavní cíl války zničení Hamásu, mnozí to však považují za nereálné. K dohodě se premiéra snaží přimět řadu týdnů i šéfové tajných služeb, kteří jsou ve vyjednávacím týmu, nebo také ministr obrany Jo'av Galant.
Sdružení rodin pozůstalých v září vyjádřilo přesvědčení, že smrt zmíněné šestice odvlečených lidí je „přímým důsledkem“ toho, že Netanjahu „torpéduje“ navrhované dohody o příměří a výměně rukojmí. Premiér by podle rodin měl převzít zodpovědnost za to, že rukojmí ponechal svému osudu.
Generální stávka
Na začátku září proběhla v Izraeli také generální stávka, kterou podpořil největší odborový svaz a které se podle něj zúčastnily statisíce lidí. Cílem bylo vyvinutí tlaku na kabinet. Než soud nařídil stávkujícím, aby se vrátili do práce, byly na několik hodin uzavřeny obchody či školy a ochromená doprava.
V tom samém týdnu, kdy se konala generální stávka, demonstrovalo v Tel Avivu půl milionu lidí u příležitosti jedenáctiměsíčního výročí říjnového útoku. Další desetitisíce lidí podle aktivistů vyšly do ulic v Jeruzalémě, Haifě a ve městě Kfar Saba, tisíce se sešly i na dalších místech po celém Izraeli. Protestující často požadovali také vypsání nových parlamentních voleb.
Unesená Adina Mošeová, jež byla propuštěna v rámci příměří loni na konci listopadu, na jedné ze sobotních demonstrací portálu The Times os Israel řekla, že sama bezpečnostní službu Šin Bet upozornila na nebezpečí, které rukojmím hrozí, když se izraelští vojáci přiblíží k tunelům, kde jsou odvlečení lidé zadržováni. „Jakmile armáda do těchto tunelů vstoupí, je nemožné rukojmí zachránit, protože Hamás je okamžitě zabije,“ sdělila prý představiteli tajné služby, který s ní po propuštění hovořil.
Dohodu o příměří mezi Hamásem a Izraelem se snaží vyjednat Egypt, Katar a Spojené státy. Deník The Wall Street Journal s odvoláním na nejmenované vysoce postavené americké představitele v polovině září napsal, že není pravděpodobné, že by Izrael a Hamás s dohodou souhlasily ještě ve funkčním období amerického prezidenta Joea Bidena. To končí v lednu příštího roku.
Netanjahu podmiňuje jakoukoli dohodu tím, že si Izrael udrží kontrolu nad takzvaným Filadelfským koridorem podél hranice mezi Pásmem Gazy a Egyptem, kudy podle něj Hamás dosud pašuje z Egypta zbraně. Hamás i Egypt to popírají.
Netanjahu: Bezpečnostní selhání se bude vyšetřovat po válce
Netanjahu v srpnovém rozhovoru pro americký list Time prohlásil, že je mu „hluboce líto“, že k útoku loni 7. října došlo, jeho vlastní role v bezpečnostním selhání by však měla být vyšetřena až „po skončení války“, připomínají The Times of Israel. Podle Netanjahua je jeho rolí zničit vojenské schopnosti Hamásu, aby k podobnému útoku už nikdy nedošlo.
Izraelský premiér dále sdělil, že po skončení války „vznikne nezávislá komise, která prozkoumá vše, co se stalo předtím, a všichni budou muset odpovědět na některé těžké otázky, včetně mě“. Státní vyšetřovací komisi, o kterou žádá i opozice, zatím Netanjahu odmítl ustavit.
Likud se opět těší přízni
Po říjnovém útoku klesla Netanjahuova popularita v průzkumech veřejného mínění na velmi nízké hodnoty. To však již po částečném obratu, který nastal po zahájení agresivnějších operací Izraele v Libanonu a Íránu, neplatí a oblibě se těší i jeho strana Likud. Ta se vrátila na první místo v celostátních průzkumech, informoval o tom list Financial Times.
Likud se na přední příčky průzkumů dostával již dříve v tomto roce, jeho obliba však více vzrostla koncem července po atentátech na vysoké představitele Hizballáhu a Hamásu v Bejrútu a Teheránu. Tyto události zároveň znamenaly eskalaci války s izraelskými regionálními nepřáteli.
Zatímco OSN v souvislosti s vyostřující se situací na Blízkém východě vyzvala k uklidnění situace a spojenci Izraele varovali před rizikem plnohodnotné války, v Izraeli si Likud získal zpět velkou část svých pozic, které po útoku Hamásu ztratil.
Netanjahuova koalice s krajně pravicovými a ultrapravicovými stranami by sice nyní v případných volbách stále většiny nedosáhla, podle průzkumů z posledních týdnů by však Likud mohl ve 120členném parlamentu získat mezi dvaceti až třiceti křesly. V měsících po říjnovém útoku to bylo podle průzkumů maximálně šestnáct křesel.
Politická analytička Financial Times Dahlia Scheindlinová míní, že Netanjahu se „rozhodně zotavil z poválečného krachu.“ Expertka se domnívá, že k jeho rehabilizaci přispěly i „stále agresivnější kroky Izraele na regionální úrovni“, kde podle ní židovský stát přebírá iniciativu.
Scheindlinová dodává, že je faktem, že se všichni děsí následků, pokaždé však „nakonec byly mnohem menší než Armagedon, kterého se mnozí obávali. A spousta lidí z toho vyvozuje, že Netanjahu si znovu získal Izrael na svou stranu.“
Mobilizace společnosti
Eskalace izraelské konfrontace s Hizballáhem a riziko, že by se mohla překlopit do regionálního konfliktu, odváděla pozornost od války s Hamásem v Gaze, doplnila Scheindlinová. Zdůraznila, že tato změna hraje ve prospěch Netanjahua, jelikož Izrael v Gaze stále zdaleka nedosáhl svých válečných cílů – tedy zničení Hamásu a osvobození zbývající zhruba stovky rukojmí.
Izraelská konfrontace s Hizballáhem a dalšími nepřáteli v rámci takzvané íránské osy odporu měla v izraelské společnosti větší mobilizační účinek. Nedávné průzkumy naznačují, že pro vojenskou akci proti Hizballáhu je většina Izraelců. Ne všichni jsou však podle anket ochotni přistoupit ke krokům, které by mohly rozpoutat otevřenou regionální válku.
Podle Scheindlinové ztrácí Netanjahu v otázce Gazy důvěryhodnost, a to kvůli slibu ‚totálního vítězství‘. Pokud jde však o Hizballáh a hrozbu regionální eskalace, je podpora vlády mnohem silnější.
Slabá opozice
Podle politického stratéga Nadava Strauchlera, který s Netanjahuem v minulosti spolupracoval, premiérovi pomohla také slabost opozice. Domnívá se, že pouliční protesty nedosáhly takového rozsahu, aby ho mohly ohrozit.
Netanjahu v posledních měsících čelil spíše útokům zevnitř své vlastní vlády. Ministr obrany Galant premiéra stále více kritizoval, mimo jiné za to, že se mu nepodařilo dohodnout s Hamásem příměří, které by osvobodilo rukojmí, jež jsou stále v Gaze. Netanjahu také uvažoval o tom, že Galanta nahradí bývalým ministrem vnitra Gideonem Saarem. Ten však oznámil, že funkci nepřijme, a upozornil, že změna ministra obrany uprostřed eskalace konfliktu s Hizballáhem by zbytečně odváděla pozornost.
Politický analytik Aviv Bushinsky si myslí, že i když Saar do vlády nevstoupil, Netanjahu ho v budoucnu znovu může povolat a má díky tomu tak plán B. „Jeho koalice je pevná,“ domnívá se expert.
Klíčovou roli bude mít průběh války
Analytici však upozornili, že do příštích voleb, které se mají konat až v říjnu 2026, se situace může ještě radikálně změnit. Do veřejného života by se prý mohli vrátit politici jako bývalý premiér Naftali Bennett, což by izraelskou politickou scénou mohlo otřást.
Pro případné pokračování Netanjahua v čele kabinetu bude mít klíčovou roli průběh války. Podle Bushinského záleží na úspěších na obou frontách – severní i jižní. „Bude posuzován na základě konečného výsledku, nikoliv na základě poločasu,“ dodal analytik.
Podle Strauchlera však bude Netanjahuův osud záviset také na tom, zda se opozici podaří sestavit koalici, která by ho z úřadu vystrnadila. Netanjahu byl naposledy sesazen z funkce v roce 2021, tehdy bylo k jeho porážce zapotřebí spojení většiny izraelského politického spektra – od židovských nacionalistů až po islamisty.
Strauchler se domnívá, že po říjnovém teroristickém útoku Hamásu je nepravděpodobné, že by se taková kombinace opakovala. „Lidé si myslí, že Netanjahu musí příští volby vyhrát,“ nechal se slyšet. Podle něj ale premiér „jen“ potřebuje neprohrát.
Snahy zabránit vzniku palestinského státu
Vláda premiéra Benjamina Netanjahua za dobu svého působení dramaticky rozšířila izraelské území na okupovaném Západním břehu Jordánu, čímž urychlila dlouhodobou kampaň osadnického hnutí s cílem zmařit vznik palestinského státu, informoval The Washington Post.
Zatímco Bidenova administrativa trvá na tom, aby jakékoli diplomatické řešení války v Gaze zahrnovalo cestu k nezávislému palestinskému státu, radikální židovští osadníci a jejich krajně pravicoví političtí podporovatelé, kteří se dostali do nejvyšších pater izraelské politiky a vlády, v reálném čase překreslují mapu – a tím fakticky znemožňují dvoustátní řešení, které předpokládaly dřívější mírové dohody.
Snahu o rozšíření a upevnění izraelské kontroly nad touto oblastí vede ministr financí Bezalel Smotrič, dlouholetý osadnický aktivista. Netanjahu ho také loni jmenoval do funkce na ministerstvu obrany, což mu dává široké pravomoci v oblasti izraelské politiky na Západním břehu.
Smotričovou ambicí je podle listu tuto zemi osídlit a zabránit tak vzniku palestinského státu. Na Západním břehu Jordánu žijí odhadem tři miliony Palestinců a více než půl milionu osadníků. Jejich počet se přitom za posledních pět let zvýšil o více než patnáct procent.
Premiér sabotáž dvoustátního řešení popřel
Netanjahu však obvinění, že Smotrič při dohledu nad osadami na Západním břehu pracuje jménem vlády na sabotáži dvoustátního řešení, v rozhovoru pro list Time odmítl.
„Neusiloval jsem o anexi,“ popřel Netanjahu s tím, že „cílem je dosáhnout vyjednaného řešení.“ Premiér několikrát zopakoval, že jeho představa o Palestincích je taková, že „by měli mít vlastní samosprávu, ale neměli by mít sílu nás ohrožovat“.
Západní břeh Jordánu je pod vojenskou okupací od roku 1967, kdy Izrael území obsadil, a od té doby jej v rozporu s mezinárodním právem okupuje. V oblasti také dál rozšiřuje své osady, a to k nelibosti nejen Palestinců, ale i svých zahraničních spojenců v čele s USA.
Podle červnového průzkumu společnosti Pew Research Center si devětačtyřicet procent izraelských Židů myslí, že pokračující výstavba židovských osad na Západním břehu pomáhá národní bezpečnosti země, zatímco 26 procent se domnívá, že jí naopak škodí.
