I v socialistických zemích se před padesáti lety našli lidé, kteří protestovali proti okupaci Československa. Za několikaminutový protest strávili dlouhý čas za mřížemi nebo v psychiatrických léčebnách. Tři stateční teď přijeli do Česka, aby uctili památku Jana Palacha.
Čtyři dny po okupaci vyšel Viktor Fajnberg se sedmi dalšími na Rudé náměstí mimo jiné i s transparentem „Za vaši a naši svobodu“. Pět let skončil zavřený v psychiatrických léčebnách. „Vnímali jsme to jako ránu do zad. Cítili jsme hněv a na ramenou jsme nesli odpovědnost, protože jsme byli občany okupující země,“ říká Fajnberg.
V psychiatrické léčebně skončil také Ilja Rips, jemuž bylo 21 let, když se dozvěděl o činu Jana Palacha. V dubnu 1969 se na protest proti okupaci sám zapálil v centru Rigy, živou pochodeň ale stačili kolemjdoucí uhasit. „Mělo to smysl hlavně v tom, že se ukázalo, že není možné umlčet úplně všechny,“ tvrdí Rips.
Byla to ztráta nadějí i pro nás, pro Poláky, vzpomíná na okupaci Československa Joanna Helanderová, které bylo pouhých dvacet let, když s kamarádkou vyvěsila v krakovském studentském domě nápis „Moskvo, ruce pryč od Československa!“
Udal je správce budovy. „Ten plakát visel deset minut. Za každou minutu jsem dostala měsíc vězení, celkem tedy deset měsíců,“ vzpomíná Helanderová. Krátký protest jí změnil život natrvalo. Po vyloučení ze školy později emigrovala.
