Rakousko v neděli čekají předčasné parlamentní volby. Tradiční vládnutí velké koalice sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců (ÖVP) zahubily vzájemné hádky, které během předvolební kampaně vyústily v sérii podpásovek. Největší naděje na vítězství si mohou dělat lidovci a jejich mladý lídr Sebastian Kurz, který se může v pouhých 31 letech stát kancléřem. Socialisté zřejmě spadnou až na třetí místo, za populistickou Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ).
Rakouská předvolební kampaň byla ve srovnání s tou německou doslova explozivní. Předvolební duel kandidátů na německého kancléře mezi Angelou Merkelovou a Martinem Schulzem média překřtila na „duet“. Zato rakouským voličům se dostalo předvolební kampaně toho nejhrubšího zrna a termínem, který by ji nejvíc vystihoval, média zvolila slovo „anpatzen“, což je v rakouské němčině výraz pro snahu někoho poskvrnit či pošpinit.
Zdiskreditovat, špiclovat
V centru té největší aféry stojí obvinění, že sociální demokraté nechali zřídit facebookové stránky s cílem zdiskreditovat šéfa lidovců. Autorem negativní agitky je izraelský odborník na politické kampaně Tal Silberstein. SPÖ s ním oficiálně ukončila spolupráci v srpnu poté, co jej zadržela izraelská policie pro podezření, že se podílel na korupci guinejského prezidenta kvůli diamantovému dolu.
SPÖ ovšem kontrovala podáním žaloby na Kurzova mluvčího Geralda Fleischmanna, neboť ten se údajně snažil za úplatek 100 000 eur od Silbersteinova spolupracovníka Petera Pullera získat informace o kampani SPÖ. „Rýsuje se tady největší politický skandál v dějinách druhé republiky,“ tvrdil kancléř Kern v rozhovoru s deníkem Die Presse.
Žalob se přitom v kampani vyrojilo více. Například už na začátku září podala SPÖ žalobu na Kurze kvůli údajné pomluvě. Kurz tehdy socialisty v televizní debatě obvinil, že tajně přijali od významného průmyslníka finanční dar na předvolební kampaň a odvděčili se mu slevou na dani.
Půl století klidu a kompromisů
Nevraživost mezi nejsilnějšími hráči uvrhla zemi do hluboké politické krize. Velká koalice sociálních demokratů a lidovců přitom vládla v Rakousku dlouhých 45 let. Několik generací rakouských voličů proto ani pořádně nevědělo, jak ostrá politická kampaň vlastně vypadá. „Dříve to bylo férovější a asi i tak nějak lidštější. Nyní se střety vedou možná trochu tvrdě,“ přiznává bývalý lidovecký starosta dolnorakouského Retzu Karl Fenth.
Desítky let kompromisů a ústupků vedly k tomu, že se Rakušané od svých tradičních stran začali odvracet. Naplno se to projevilo během loňských prezidentských voleb, kdy kandidáti lidovců a sociálních demokratů vypadli už v prvním kole.
Následné personální otřesy vynesly do vedení obou koaličních stran právě Christiana Kerna a Sebastiana Kurze.
Oba jsou pro své partaje šancí vykročit do lepších časů. Podle předvolebních průzkumů se to ale mnohem lépe daří mladému Kurzovi. Dlouho vysmívaný mladík s těmi nejvyššími ambicemi se už v 27 letech stal ministrem zahraničí a dal jasně najevo, že dalším cílem je kancléřství. A to má na dosah. V 31 letech a s maturitním vysvědčením v kapse. Víc toho kvůli kariéře ve škole nestihl.
Pozice spasitele lidovců se chopil suverénně a s chutí. Stanovil si sedm podmínek, za kterých se pohasínající partaje ujme. Vymínil si hlavní slovo při sestavování kandidátek i výběru programových priorit. Tradiční černou barvu lidovců přemaloval na neokoukanou tyrkysovou. A navrch straně vtiskl i nový název: „Kandidátka Sebastiana Kurze – Nová strana lidová“.
„Je bizarní, že někdo, jehož strana je posledních 30 let ve vládě, nechá na své plakáty napsat 'Čas pro nové',“ řekl politický poradce Thomas Hofer německému magazínu Der Spiegel. „Ale Kurz má – na rozdíl od kancléře Kerna – strategii. A díky svým lidem infiltrovaným v celé partaji i dostatečnou moc.“
Haly a náměstí během kampaně dokázal Kurz naplnit stejně hravě jako populista Jörg Haider (FPÖ) v dobách své největší slávy. Mladí i staří, ženy i muži jdou za Kurzem v naději, že se stane jejich zachráncem. A on jim servíruje přesně to, co potřebují slyšet – že je třeba zamezit imigraci za štědrým rakouským sociálním systémem a zkrátit dávky azylantům.
Kariéra díky migraci
Migrace a uprchlíci jsou ostatně témata, na kterých se Kurzovi podařila postavit celá kariéra. Už ve 24 letech se stal státním sekretářem pro integraci. To hlavní ale přišlo v létě 2015, kdy už jako šéf diplomacie začal potichu připravovat uzavření balkánské migrační trasy.
Využil přitom svých kontaktů na německou ministryni obrany Ursulu von der Layenovou, ministra vnitra Thomase de Meziéra a bavorskou CSU a v noci na 9. března 2016 se mu podařilo dovést své úsilí do konce. Slibům německé kancléřky Merkelové navzdory. Kurz zariskoval a vyhrál, uznává Der Spiegel.
Podobný kousek se mu podařil letos v létě, kdy jako první z evropských politiků volal po zastavení přístupových rozhovorů s Tureckem. Tehdy byla ještě německá SPD i kancléřka Merkelová proti, ovšem brzy nato dali Kurzovi za pravdu. „Samozřejmě se musím smát. Ještě před pár měsíci mi německý ministr zahraničí předhazoval, že jsem populista, a teď je německá pozice úplně stejná jako ta naše,“ pochvaloval si pak Kurz. Dobře ví, že mu doma nic nezaručí víc popularity, než když bude mít navrch nad německými politiky.
Půjde Kurz do koalice se Svobodnými?
Zatím to nepopřel ani nepotvrdil. Tvrdí, že dělení politických stran na levici a pravici je škatulkování hodné minulého století. Dokáže si představit i menšinovou vládu s podporou další strany, zřejmě Zelených. V zemi velkých koalic by to bylo velké novum.
Sociální demokraté předem jasně řekli, že nebudou hrát roli slabšího koaličního partnera. Podle středečního průzkumu deníku Österreich by získali jen 23 procent hlasů, zatímco k Svobodné straně Rakouska (FPÖ), která je pokládána za skutečného vítěze afér vládních stran, se přihlásilo 27 procent z tisícovky dotázaných. Lidovcům průzkum předvídá vítězství podpořené 33 procenty hlasů.
