Dvě plošinky, mezi nimi létající kostička a souboj o to, kdo komu vstřelí víc branek. Tak vypadal Pong, první komerčně prodávaná videohra na světě. Firma Atari ji vydala před padesáti lety a položila základ nejprve zábavy pro pár nadšenců a později celého průmyslu, který v současnosti vydělává přes 200 miliard dolarů ročně a stále roste.
Hráči mohli Pong vyzkoušet ještě před vydáním v jednom z kalifornských barů. Sestavil ho Allan Alcorn z černobílé televize, obvodů a dřevěné skříňky. Museli být vždy dva hráči, protože počítačem ovládaní soupeři přibyli až později. Kouzlo Pongu spočívalo v jeho jednoduchosti. Každý ho dokázal pochopit, popisuje počítačový historik Michal Rybka.
Vydání první herní konzole Atari podle něj provázely soudní spory s jeho konkurentem Magnavox Odyssey, ale během následujících deseti let nastalo období, kdy videohry expandovaly jako masová zábava i součást kultury.
Obliba Pongu byla tak výrazná, že během následujících deseti let vzniklo jeho sedm verzí. Společnost Atari dominovala natolik, že musela založit vlastní konkurenční firmu Midway Games, aby na veřejnosti nevystupovala jako monopol, říká Rybka.
V sedmdesátých letech vznikla řada principů psaní her, které jsou funkční dodneška. Dobré hry dokáží okamžitě upoutat hráčovu pozornost a držet pro něj křivku obtížnosti jen lehce nad tím, co aktuálně zvládá, což je velmi obtížné, vysvětluje Rybka.
I když první herní konzole vyšla stejně jako Pong tedy už v roce 1972, videohry se dostaly do domácností až o pět let později, když vyšla první masově prodávaná konzole Nintendo, upozorňuje historik. Zájem o videohry stále rostl a ještě před koncem tisíciletí se prodalo přes milion kusů přístroje Playstation.
PC demokratizovalo hraní videoher
Výrazným bodem zlomu bylo rozšíření domácích počítačů, u kterého opět stála společnost Atari. Její modely Atari 400 a Atari 800 vyšly v roce 1979. Další bod byl pád arkádového trhu o několik let později a vzestup společnosti Nintendo. Příchod PC výrazně demokratizoval hraní videoher, popisuje Rybka vývoj videoherních platforem.
Podle něj jsou v současnosti nejdostupnější videohry na chytrých telefonech. Tyto hry však často využívají pay-per-play systém, na který se řada skalních hráčů dívá skrz prsty, protože v něm vidí jen „ždímačku na peníze“.
Vrcholem herní kultury je fakt, že se stává součástí mainstreamu, že ji společnost akceptuje jako alternativu k filmu. Videohry se po padesáti letech etablovaly jako běžná součást života, ujišťuje Rybka.
Česko je gigant videoherního průmyslu
Videohry se do Československa dostaly na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale tehdejší komunistické vedení země je považovalo za součást dekadentní západní kultury. Situace se však během následujících dekád výrazně změnila.
„Česko je gigant v oblasti počítačových her. Říká se, že jsme překonali filmový průmysl. Například historická hra Kingdom Come do České republiky dokonce přivedla turisty, kteří chtějí navštívit místa ve středních Čechách, které hra zobrazuje. To se podle mého názoru nepovedlo nikomu jinému, aby kvůli jeho dílu přijížděli do Čech lidé z celého světa,“ shrnul Michal Rybka současný stav českého videoherního průmyslu.
