Ruská agresivní válka na Ukrajině stále rozděluje miliony rodin. Julie Maximenková s dětmi uprchla do Česka hned na začátku otevřené invaze. Její manžel Serhij Maximenko od té doby brání zemi v první frontové linii. Nyní dostal dovolenou a poprvé přijel rodinu navštívit. S rodinou natáčel štáb ČT24.
„Chci, abys přijel za mnou,“ taková byla odpověď Máši na otázku svého otce Serhije Maximenka, co chce k narozeninám. Maximenko totiž již třetím rokem brání svou zemi před ruskými invazními vojsky. Slouží ve střeleckém pluku a opustit bojiště pro něj bylo těžké. „Musel jsem velitelům říct, že toto je přání mého dítěte, a propustili mě,“ přiblížil.
Dcera o překvapení nevěděla. „Máša už skoro spala. Její první reakce byla, jako kdyby se trochu lekla,“ zavzpomínala na radostnou chvíli její matka Julie Maximenková.
„Byla jsem ráda, že přijel, že uvidí Danu s Karlem a uvidí tady Česko,“ neskrývala radost malá Máša, která tátu vidí teprve potřetí za dva roky. Právě Dana a Karel Hlavičkovi rodinu před dvěma roky ubytovali a dobře si s ní rozumí.
Dva týdny nabitého programu
Serhij Maximenko je za situaci vděčný. „Češtině nerozumím, ale manželka mi přetlumočila, že mě Karel přijal jako syna,“ dodává ukrajinský voják. „Objímali se, měla jsem z toho knedlík v krku,“ vzpomíná na dojemnou situaci jeho žena.
Během dvou týdnů měli Maximenkovi nabitý program. Podobné chvíle jsou pro Serhije Maximenka neobvyklé, ve válce si zvykl na jiný život. Před půlrokem dokonce narazil na minu a byl zraněný. Putinovu agresi je však odhodlán spoluzastavit. Na otázku, zda má na bojišti strach, odpovídá, že ano. „Nebojí se jen blázen, je to děsivé,“ popisuje svou zkušenost z fronty a dodává, že zvládat to mu pomáhá manželka, děti a rodina.
Loučit se musejí již brzy. Maximenko se vrací na frontu. „Říká se: žijeme jen jednou. Ne. Jenom jednou umíráme, ale žijeme každý den. Musíme si to co nejvíc užívat a vážit si každého dne,“ je přesvědčena Maximenková, která spolu s celou rodinou věří, že ten nejšťastnější den má stále před sebou.
