Alberta v pondělí pořádá nezávazné referendum, v němž se obyvatel ptá, zda chtějí zůstat součástí Kanady. Příznivci odtržení kritizují, že Ottawa provincii bohatou na ropu využívá a ohrožuje jeho průmysl. Stoupenci statu quo varují před možnými ekonomickými problémy v případě odluky. Kanadský premiér Mark Carney uvedl, že „v sázce je hodně“ a přirovnal referendum k hlasování o brexitu. Očekává se vysoká účast.
Carney ve svém projevu na čtvrtečním shromáždění za jednotu v Calgary prohlásil, že referendum se koná „v nejhorší možnou dobu“ a vyzval voliče, aby dosáhli „rozhodného výsledku“ proti odtržení. Kanadský premiér uznal, že „frustrace, které mnoho obyvatel Alberty pociťuje, jsou skutečné“, a přislíbil, že jeho vláda podpoří provincii a její energetický průmysl.
Více než 450 tisíc obyvatel Alberty již hlasovalo předčasně nebo poštou na otázku, zda si přejí, aby provincie zůstala součástí Kanady, nebo zda má být zahájen proces závazného referenda o oddělení. K tomuto kroku by stačila prostá většina. Podle průzkumů se zdá, že většina obyvatel separaci odmítne, Carney ale podle BBC varoval, že až volební účast určí výsledek.
Sondáže naznačují, že jen přibližně pětina až čtvrtina Kanaďanů z Alberty plánuje hlasovat pro pokračování v závazném referendu o odtržení. Výraznější podporu má tato myšlenka u mladých, konzervativních obyvatel a těch z venkova.
Volební místnosti se otevřely v pondělí v 9:00 místního času (v 17:00 středoevropského času) a uzavřou se v pondělí ve 20:00 místního času (v úterý v 5:00 středoevropského času). Hlasy budou sčítány ručně. Výsledky budou průběžně zveřejňovány na webových stránkách Elections Alberta a ty neoficiální se očekávají do 48 hodin po skončení hlasování.
Referendum na 19. října vyhlásila konzervativní premiérka provincie Danielle Smithová začátkem tohoto roku poté, co skupina občanů shromáždila pod petici přibližně 300 podpisů a požadovala závazné referendum o oddělení.
Sama Smithová se zasazuje o zachování statu quo, ale uvedla, že hlasování je příležitostí, aby se k této otázce vyjádřili přímo obyvatelé provincie. Předsedkyně vlády některé z obav separatistů uznala a poznamenala, že se federální vláda snaží přejít k centralizovanějšímu systému amerického typu a že zasahuje do provinční jurisdikce.
Kanada je federací deseti provincií a tří teritorií. Zatímco Ottawa zodpovídá za záležitosti celostátního významu, jako je obrana, obchod a zahraniční politika, provincie a teritoria disponují značnými pravomocemi v oblastech zdravotní péče, školství a pozemkových práv, poznamenala agentura Reuters.
Spor o ropné zisky
V západokanadské vnitrozemské provincii, která patří k centrům kanadského ropného průmyslu, v posledních letech nabývá na síle hnutí za nezávislost. Jeho zástupci tvrdí, že provincii zákonodárci v Ottawě dlouhodobě přehlížejí.
Někteří uvádějí, že federální vláda blokuje rozvoj ropného a plynárenského průmyslu prostřednictvím zákonů na ochranu klimatu, napsal server BBC News. „Vládnou nám liberálové, kteří nesmýšlejí jako my. Snaží se ukončit náš průmysl a nevěří v něj,“ prohlásil lídr místního separatistického hnutí Mitch Sylvestre.
Separatisté rovněž tvrdí, že Alberta Kanadě přispívá víc, než z toho těží. Surová ropa je zdaleka nejvýnosnější komoditou Kanady, přičemž jen v roce 2025 tvořila hodnota jejího exportu 142 miliard kanadských dolarů (2,17 bilionu korun). Většina se prodává do rafinerií v USA.
Provincie má nejvyšší HDP na obyvatele v zemi a díky své silné ekonomice přispívá miliardami ročně do federálního daňového fondu. Od roku 1965 ale neobdržela žádné vyrovnávací platby – tedy peníze, které od federální vlády dostávají takzvaně „chudší“ nebo méně bohaté provincie, podotýká BBC.
Ačkoli hnutí za nezávislost nemá jednotný názor, většina si přeje alespoň větší autonomii nad bohatstvím provincie a jejími politickými prioritami. Nedůvěru vůči federální vládě přiživily také „nadměrné“ lockdowny během pandemie covidu, které místní kritizovali.
Podle zastánců nezávislosti je Alberta díky bohatým zásobám ropy a plynu, významnému zemědělskému sektoru a mladé a kvalifikované pracovní síle dostatečně silná na to, aby mohla mít samostatné hospodářství. „Ekonomika Alberty je jedinečná. Je zásadně odlišná od ekonomiky zbytku Kanady – máme lidi, instituce a infrastrukturu, abychom vynikli,“ řekl BBC jeden z příznivců separace Keith Wilson.
Varování před ekonomickými důsledky
Odpůrci odtržení naopak tvrdí, že nezávislá Alberta by musela převzít odpovědnost za miliardové dluhy, a varují, že s tím spojená nejistota by připravila provincii o tisíce pracovních míst a důležité investice.
Podle Smithové by provincie musela zaplatit 283 miliard amerických dolarů (6,12 bilionu korun) jen na přechodných nákladech a zároveň ztrátu dalších miliard dolarů na investicích a obchodu v důsledku politických otřesů.
Zpráva, kterou si její vláda nechala vypracovat a která byla zveřejněna začátkem tohoto měsíce, vyčíslila náklady na odloučení na 50 až 170 miliard kanadských dolarů (765 miliard korun až 2,6 bilionu korun) za pět let. Alberta by musela zřídit agentury pro správu daní a národní bezpečnosti, vytvořit vlastní ústavu, právní a soudní systém a penzijní plány a vyjednat rozdělení federálního majetku, jako jsou národní parky a vojenské základny.
„Proč musíme vytvářet všechnu tuto nejistotu, která by mohla ovlivnit a zhoršit fiskální pozici provincie v budoucnu? Proč bychom na řešení těchto problémů prostě nepracovali v rámci Kanady?“ poznamenal bývalý finanční úředník působící v Albertě Lennie Kaplan.
Přirovnání k hlasování o brexitu
Někteří kritici nezávislosti, včetně Carneye, přirovnali albertské referendum k brexitu, tedy k hlasování o odchodu Spojeného království z Evropské unie v roce 2016, a varovali, že rozhodnutí odejít může přinést negativní hospodářské následky.
Britská ekonomika utrpěla v důsledku brexitu šestiprocentní ztrátu, uvádí zpráva Bank of England zveřejněná začátkem tohoto roku. Pokud by hospodářství Alberty po vyhlášení nezávislosti potkal podobný osud, mohl by se její hospodářský výkon podle prognózy ekonoma z Calgary Trevora Tombeho každoročně smrštit o 62 miliard kanadských dolarů (947 miliard korun). To by podle jeho odhadů vedlo k úbytku 175 tisíc pracovních míst.
Skupiny původních obyvatel už dříve vyjádřily nesouhlas s myšlenkou nezávislé Alberty, jelikož jejich smlouvy o půdě uzavřené s Kanadou předcházejí vstupu provincie do kanadské konfederace.
V květnu soudce v Albertě rozhodl, že hlavní volební úředník provincie pochybil, když umožnil separatistům sbírat podpisy pro vyhlášení referenda. Tento proces měl totiž zahrnovat konzultace s původními obyvateli, jejichž práva by mohla být v důsledku odtržení porušena. Alberta se proti tomuto rozhodnutí odvolala.
Nálad v Albertě se v době napjatých vztahů mezi Kanadou a Spojenými státy snažila opakovaně využít ve svůj prospěch administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa. Její zástupci se s představiteli hnutí pro osamostatnění provincie několikrát sešli. Carney v této souvislosti varoval, že Kanada čelí vnějším hrozbám, včetně obchodní války se Spojenými státy, a měla by raději setrvat v jednom celku.
Historická zkušenost s Québekem
Jednota severoamerické země byla vystavena zkouškám již v minulosti. Frankofonní provincie Québec již dvakrát hlasovala proti nezávislosti, naposledy v roce 1995, kdy se výsledek rozhodl s nepatrným rozdílem 50,58 procenta ku 49,22 procenta ve prospěch setrvání v Kanadě.
Po těchto sporech země stanovila pravidla pro odtržení. Na začátku letošního května premiér Carney uvedl, že jakýkoli pokus se musí řídit pravidly stanovenými 26 let starým zákonem, který byl přijat v návaznosti na referendum v Québeku v roce 1995.
Ten uvádí, že provincie a teritoria nemají jednostranné právo opustit Kanadu a že je k tomu zapotřebí ústavní dodatek, vyjednaný mezi provinčními, teritoriálními a federálními vládami, píše Reuters.
Případné druhé závazné referendum o nezávislosti Alberty by se muselo řídit základními pravidly stanovenými v tomto zákoně, včetně toho, že jasná většina voličů musí být pro, že znění otázky referenda o nezávislosti musí být jasné a že na proces bude dohlížet federální Dolní sněmovna.
V případě, že by se provincie rozhodla pro odtržení, nastala by dlouhá jednání o podmínkách rozdělení s federální vládou.
