Příběh o víře, nevinnosti a dětských očích se dočkal v londýnském West Endu tisíce repríz. Nyní má muzikál Pískání po větru premiéru v brněnském městském divadle. Hru, v níž dospělí považují cizince za zločince, zatímco děti za Ježíše, proslavil v devadesátých letech Andrew Lloyd Webber.
„Měli bychom se na svět dívat dětskýma očima. Neodsuzovat, nehodnotit a priori. Odložit ten dospělý strach, ze kterého pak vychází cynismus a případně i zloba. To všechno dohromady dává důvod, proč je důležitá víra,“ shrnul hlavní poselství muzikálu režisér hry Petr Gazdík.
Celé představení začíná ve zbožném městečku v Louisianě. V tamní stodole se objeví neznámý muž. Zatímco policejní pátrání se přiklání k tomu, že se jedná o uprchlého zločince, místní děti si myslí něco jiného. Považují totiž cizince za spasitele. Vždyť jim kněz každou neděli během mše připomíná, že spasitel se vrátí.
Dětský herec je pravdivý
Obdobně jako v původní verzi muzikálu Andrewa Lloyda Webbera i na prknech brněnského městského divadla se objevují především děti. Těch hraje v novém zpracování zhruba čtyřicet. „Přinášejí pravdivou energii. Děti jsou opravdu takové, jaký je příběh, který hrajeme,“ dodal režisér.
Nejstarší dětské role se zhostila už dospělá herečka Eliška Skálová. „Spíš mám pocit, že někdy jsem víc dětská, než bych měla občas být. Děti mají krásnou energii, takže nabíjí,“ popsala spolupráci s dětskými kolegy dvaadvacetiletá absolventka konzervatoře.
Úspěch měl muzikál až potřetí
Knižní zpracování Pískání po větru proslavil v roce 1961 stejnojmenný film. Jeho muzikálová podoba se ale rodila s obtížemi. Úspěch totiž zaznamenala až třetí verze. „První uvedení bylo na Brodwayi a nepovedlo se, i když autoři přesunuli děj z Anglie do Ameriky, aby šli naproti publiku. Stejně měl pak muzikál úspěch opět v Londýně,“ vysvětlil Gazdík.
Městské divadlo Brno poprvé zapíská po větru v sobotu 24. října.
