Pracovnice chráněné dílny v Paloníně na Šumpersku finišují své práce na paškálech, slavnostních velikonočních svících. Každoročně jich vyrobí na sedm set a zdaleka nejen pro české farnosti. Bohatě zdobené paškály z Palonína míří do Anglie, Francie, Rakouska i na Slovensko.
„Korpus svíce by měl být ze včelího vosku. Ozdobné motivy se nožíkem vyřezávají z plátových vosků, které pak jen teplýma rukama přiděláváme na svíce,“ přibližuje výrobu paškálu vedoucí chráněné dílny v Paloníně Alena Vitásková. Základním a neměnným symbolem je kříž, řecká písmena alfa a omega symbolizující začátek a konec, a příslušný letopočet.
Další, doplňkové zdobení je už záležitostí konkrétních farností, tradičním motivem je beránek, holubička, ale i pracné motivy pšeničných klasů a hroznového vína či zelené lístky. „Letošek je slavnostnější, chtějí se zdobné, načančané víc než v minulosti, zákazníci chtějí i větší a silnější paškály. Vždy ale záleží na farnosti, malé farnosti tolik peněz nemají,“ dodává Vitásková.
Metrová paškálová svíce váží šest kilo a čtveřice pracovnic chráněné dílny jich vyrobí na sedm set – dvě stovky z nich míří do zahraničí. V dubnu čeká Palonín výzdoba velké poutní svíce pro českou armádu, kterou si vojáci v polovině května berou na tradiční pouť do francouzských Lurd. Svíce vyrobená ze směsi včelího vosku a parafínu měří obvykle kolem 170 centimetrů a váží úctyhodných 25 kilogramů.
Slovo paškál se odvozuje od latinského paschale – velikonoční. Svíce mají symbolizovat vzkříšení Ježíše Krista, jehož světlo podle křesťanské nauky rozráží temnoty smrti, Nový zákon o Kristovi hovoří přímo jako o „svíci, jež bude svítit všem“. Paškály se zapalují o velikonoční noci, když se v průvodu vnášejí do setmělého kostela. Od knotu paškálu zažehávají svíce i ostatní věřící.
K velikonočním svícím se vztahuje i populární úsloví vzít někoho na paškál. Před kostelní paškály se totiž v minulosti vodili lidé, od nichž okolí chtělo, aby něco dosvědčili nebo aby přiznali pravdu; pravdivost svých slov měli odpřisáhnout právě před významnou, velikonoční svící. Od té doby se slovní spojení používá ve významu někoho důkladně vyslechnout a přimět ho, aby popsal pravdu.
