Ústecký kraj dál řeší budoucnost Liběšického zámku na Litoměřicku. Zámek už několik let chátrá a kraj pro něj nemá využití. Náklady na udržování budovy jsou přitom enormní. Budovu chtěl proto kraj prodat v dražbě. Nikdo se do ní ale nepřihlásil.
Barokní zámek byl od 50. let využívaný pro ubytování. Nejprve v něm žili senioři, poté se stal domovem pro mentálně postižené. Zámek byl ale podle radních nákladný na provoz. Na konci roku 2015 proto kraj klienty přestěhoval do jiných zařízení.
Nyní pro zámek nemá využití a chtěl ho prodat v dražbě. Nejnižší cena byla stanovena na 40,17 milionu korun. Na dvě prohlídky ale přišli jen zvědavci, vážný zájemce ani jeden. Podle mluvčí Ústeckého kraje Lucie Dosedělové samospráva objekt zřejmě za čas nabídne znovu za stejnou cenu. „Určitě se nebude snižovat,“ uvedla.
Případný prodej ale komplikuje památková ochrana zámku. Investor v takovém případě budovu nemůže příliš opravovat.
Zámek nechali v letech 1738 až 1752 vybudovat Jezuité. Sídlo vzniklo zřejmě podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Po zrušení řádu v roce 1773 vlastnil zámek náboženský a studijní fond. V roce 1838 koupil panství Ferdinand Lobkovic a v roce 1871 textilní velkoprůmyslník Josef Schroll, který rezidenci upravil na pohodlný zámek. Po roce 1945 byl znárodněn a upraven na domov důchodců.
Hlavní objekt je trojkřídlý ve tvaru písmene U a má pět podlaží. V areálu je ještě několik dalších budov nebo památkově chráněný secesní skleník. Odhadní cena nemovitosti je 38,530 milionu korun.
Univerzita marně prodává Schichtovu vilu
Podobný problém jako kraj ale řeší i ústecká Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. Už dvanáct let se marně snaží prodat vilu po továrníkovi Schichtovi. Dům veliký jako malý zámeček je také památkově chráněný. Oproti Liběšickému zámku se v něm ale dochovaly původní výmalba, obložení i rozložení místností. Univerzita chtěla vilu předat kraji, ten pro ni ale nemá využití.
Schichtova vila byla postavena v roce 1931 podle návrhu architekta Paula Brockardta. Její vzhled měl připomínat barokní šlechtická sídla. Továrník Heinrich Schicht žil s rodinou ve vile do roku 1945. Poté byl jeho majetek znárodněn a rodina odsunuta. Vila následně sloužila jako vojensko-politická škola. Po revoluci přešla do majetku univerzity.
