Brno - Jsou ohroženým druhem, ale přesto se ještě dají spatřit na pár místech i na jižní Moravě. Útočí na ně hlavně zub času, ale jde po nich i Evropská unie. Říká se jim páternostery, a přestože by se to možná nabízelo, jejich název není odvozen z toho, že nosí lidi z patra do patra. Oběžné výtahy, jak se jim také česky říká, údajně pojmenovali italští mniši, které tento zvláštní název napadl při modlení s růžencem.
„Kuličky navěšené za sebou na růženci jim připomínaly ty kabinky zavěšené na řetězech, a když se modlili tu nejčastější modlitbu – Otčenáš, tedy latinsky Pater noster, tak tomu začali říkat páternoster. A kupodivu se tento název ujal jak mezi laickou veřejností, tak mezi odborníky,“ vypráví Břetislav Mynář, který většinu života strávil přednášením na Fakultě strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně a výtahy všeho druhu jsou jeho specializací.
První páternoster dnešního typu zkonstruovali v poslední čtvrtině 19. století ve Velké Británii, jeho předchůdci se ale objevili už mnohem dříve. „Podobná zařízení se objevila poprvé už v antice a sloužila k dopravě vody nebo vyzvedávání zeminy v dolech,“ uvádí Libor Procházka z brněnského Technického muzea. Vynález moderních oběžných výtahů pro přepravu osob souvisí se začátkem éry velkých institucí a jim odpovídajících honosných a objemných budov na přelomu 19. a 20. století. „Z Anglie se nejprve dostaly do Německa a odtud se poté rozšířily po celé Evropě. Zajímavé je, že se vůbec nedostaly do Ameriky, do dneška v Americe neexistuje jediný páternoster,“ pokračuje Procházka.
V Čechách zahájil první z nich provoz v roce 1911 a svou zlatou éru zažily tyto výtahy za první republiky. Do dneška jich zůstalo funkčních jen pár desítek, z toho šest ve Zlínském a Jihomoravském kraji. Dva z nich jsou v Brně – jeden slouží v budově Magistrátu města na Malinovského náměstí a druhý vozí studenty, pedagogy a personál na Fakultě strojního inženýrství VUT. Donedávna se k nim mohl počítat i páternoster v budově pošty u hlavního nádraží. Ten je však už několik let mimo provoz, jelikož na jeho náročnou opravu a renovaci nejsou peníze.
Další čtyři pak stále obíhají ve Zlínském kraji. Jeden v otrokovickém Barumu, jeden v budově společnosti Centroprojekt, další na Krajské správě sociálního zabezpečení na Třídě Tomáše Bati a ten poslední hned v protější stavbě - sídle krajského úřadu v budově zlínského mrakodrapu. Ten je dokonce u nás nejvyšší. „Je tady nainstalován od začátku fungování budovy, tedy od roku 1936, ale je to do dnešních dnů velmi spolehlivé zařízení, které se až na krátké výjimky denně používá,“ říká ředitel Krajského úřadu Zlínského kraje Vladimír Kutý.
„Poměrně často je vítanou atrakcí pro mladé lidi či turisty, kteří zkoušejí, co všechno s tím jde. Je pravda, že zase na druhou stranu někteří starší návštěvníci se do nich bojí nastoupit,“ doplňuje Kutý. K páternosterům se jisté divoké představy vážou, vyplývají zejména ze strachu z toho, co se s kabinami, potažmo cestujícími, děje po zmizení v temnotě sklepa či půdy. To potvrzuje i Břetislav Mynář: „Někteří lidé dokonce přemýšlejí, zda se kabina v horní stanici nepřevrátí a nepojedou zpět hlavou dolů.“
Obavy jsou ale zcela zbytečné. „Kabina vyjede nahoru nebo sjede dolů, přejede plynule ve stejné pozici do druhé šachty a zase klesá, potažmo stoupá. Obecně se dá říct, že páternostery jsou velice bezpečné a velice spolehlivé.“ Kromě těchto vlastností se oběžné výtahy můžou pochlubit také ekonomičtějším provozem a vyšší kapacitou obsluhy. I přes malou rychlost, přibližně čtvrt metru za vteřinu, odvezou díky nepřetržitému provozu při špičce víc lidí než běžné moderní výtahy. Přesto je zřejmě čeká zánik. Ty staré pomalu dosluhují a nové se nevyrábějí.
