Praha – Dostatečná vlhkost a příznivé teploty, to jsou dva hlavní důvody, proč se letos houbám v českých lesích tolik daří. Teplé léto, ale bez extrémních veder zapříčinilo až dvakrát větší úrodu než v minulých letech. „V prvních říjnových dnech roste dost druhů ještě letních jedlých hub - hřiby, holubinky, bedly, lišky, masáci, opěnky, václavky, sročci,“ vysvětluje mykolog Jiří Pošmura z Mykologického klubu Slavkovský les.
Vedle těchto klasiků českého lesa se objevují také některé druhy vzácných hub, jako jsou například barevné hřiby, korálovci nebo kukmák cizopasný. Ale postupně už je začínají střídat podzimní houby – čirůvka fialová, havelka, strmělka mlženka, čirůvka zelánka nebo šupinovka kostrbatá, kterou si lidé často pletou s václavkou.
Houbaři by si měli dát stále pozor i na letní jedovaté houby. „Pořád ještě rostou, například přímo tady ve Slavkovském lese, některé druhy strmělek, muchomůrky panterové, porfyrové nebo citrónové, které se dají zaměnit s naší nejjedovatější houbou muchomůrkou zelenou,“ dodává mykolog Pošmura.
Zdravotní potíže mohou způsobit nicméně i jedlé houby, pokud jsou například nahnilé nebo červavé a lidé pouze odkrojí shnilou část a zbytek zpracují do jídla. V takové houbě už totiž nastává rozkladný proces a vytváří se látky nebezpečné pro lidský organismus. Zapomínat by se nemělo ani na správné zpracování. „Já sám jsem před třiceti lety nedodržel jedno pravidlo. Šupinovku kostrbatou jsem tehdy nedostatečně tepelně upravil a měl jsem po ní docela vážné potíže. Ona je v tomto podobná václavce, měla by se totiž spařit, slít a až potom zpracovat,“ přiznává Jiří Pošmura.
Houbaření ale s podzimem nekončí. Jak říkají sami mykologové, houby můžeme sbírat celý rok. Například velmi léčivá penízovka sametová roste i pod sněhem. Stačí ji vyhrabat.
