Český národní symfonický orchestr jede do Austrálie a na Nový Zéland, aby na turné doprovodil Andreu Bocelliho. A Česká televize, v tomto případě já, jede s nimi. První australský výjezd. Plný očekávání a nejistoty. Před námi je nějakých 30 hodin v letadle. Porce, kterou si snad ani nedovedu představit. Až doletíme - odletěli jsme v sobotu odpoledne do Frankfurtu, kde tuto zprávu píšu - tedy až doletíme, už se otevře nový týden. Tam je o deset hodin víc než u nás. Přiletíme v poledne jejich času, pro nás v noci. Na aklimatizaci a přizpůsobení se převrácenému režimu zbude den a už orchestr zasedne k první zkoušce. V novozélandském městě Auckland, tamní megapolis, která je počtem obyvatel zhruba rovna Praze.
Je to šance, jak vstoupit do společnosti velkých, absolvovat podobná turné. Je to šance, jak zaujmout vzdálené publikum. Je to drobné upozornění vzdálenému teritoriu, že někde daleko leží malá republika, která produkuje velmi dobré muzikanty.
Za všechny tyto věty lze dodat otazník. Moudřejší budu až během turné, ze kterého budu do svého blogu na serveru ČT24 psát. Cesta do neznáma začíná.
Zatím ještě aspoň upozorním na novou desku Buddyho Guye, jednoho z nejlepších bluesmanů světa. Viděl jsem ho před více než dekádou na festivalu North Sea Jazz v Haagu. Byl skvělý, dynamický, lítal mezi pódiem a diváky, imitoval, naprosto skvěle, Hendrixe a zanechal výborný dojem. Dnes už je trochu starší, zřejmě už tak nelítá, ale pořád píše a zpívá výbornou muziku. Jeho novinka hostí mj. Erika Claptona. Oba staří muži z obou stran blues si evidentně rozumí, dejte si je. Moc podobných nahrávek současnost neskýtá. Deska se jmenuje Skin Deep.
A závěrem jedna poznámka - díval jsem se na nepodařený závod Štěpánky Hilgertové v Číně. No, nepovedený - skončila devátá. Kolika z nás se podaří být devátí na světě? Ale na druhé straně, jaká je v tomto oboru vlastně konkurence? Když soutěžící projede půl tratě s hlavou pod vodou, mine čtyři branky a stejně je devátý? Oproti třeba plavání, kde rozhodují setiny sekundy? Nevím, nejsem zorientovaný. Jen mě to tak napadlo. A s jistou mírou nadsázky - co z toho udělat novou disciplínu? Jízda hlavou dolů peřejemi. Kdo jako dojede dál!
Příště už zase o hudbě. Tentokrát od protinožců.
