Čeština má mezi svými přivlastňovacími zájmeny také to, jímž přivlastňuje podmětu (původci děje) ve větě. To zájmeno je svůj – svá – své – svoje a tak tam, kde jiné jazyky volí např. můj – tvůj – náš, by čeština měla mít svůj. Je ovšem otázka, jak moc tohle uživatelé vědí a/nebo jak se tímto pravidlem řídí.
Čeština před kamerou po tomhle zájmenu už delší dobu pase. Douškou poslední jí byla zpráva policejní tiskové mluvčí. Ta řkouc Policista v civilu zahlédl pachatele, jak nasedá do jeho vozu, které bylo kradené, provedl výstražný výstřel… netušila, že se tímto výrokem stane horkou kandidátkou na cenu Češtinářská hrůza měsíce. Tu bychom mohli společně udělovat každý měsíc a na konci roku pak hlasovat o absolutním vítězi. Ale zpátky k tomu výroku. K jeho pochopení je nutná analýza textu. Pokud pachatel nasedl do policajtova auta, pak to auto nebylo kradené (ten policajt ho snad neukradl!). Ukradl mu ho až ten pachatel a pak „se mělo” říct, že Policista v civilu
zahlédl pachatele, který mu ukradl auto, a vystřelil po něm. Pokud je však pravda, že to auto bylo toho pachatele, pak nemohlo být kradené (když bylo jeho). Pak „se” ale „mělo říct”, že Policista v civilu zahlédl pachatele, jak nasedá do svého vozu. Důvody ke střelbě by se jistě našly, páchal-li by v tomto svém voze onen pachatel trestnou činnost. Z celé reportáže bylo jasné, že ve skutečnosti šlo o to, že jeden policista v civilu si všiml, že mu někdo ukradl auto a ujíždí jím, a proto po něm výstražně vystřelil.
Celý ten paskvil Policista v civilu zahlédl pachatele, jak nasedá do jeho vozu, které bylo kradené, provedl výstražný výstřel… je zbytečně nesrozumitelný, navíc je v něm i chyba ve shodě (vůz je rodu mužského, a proto tedy ne do vozu, které, ale do vozu, který… Mluvčí zřejmě chtěla říct do auta, které – tady by to bylo v pořádku, ale pak si řekla, že vůz je možná lepší než auto, a chybka byla na světě). O spojení provedl výstřel snad nemá cenu mluvit. Prostě vystřelil. Nakupujeme, telefonujeme, milujeme se. Nebo vy snad provádíte telefonáty, abyste se za účelem provádění sexu s někým seznámili a měli pak s kým (nebo pro koho) provádět nákupy?
Ono to s tím zájmenem svůj ale není opravdu jednoduché. Tak třeba taková věta Požádali jsme ho o posouzení svého projektu. Bystří jistě chápou tu „dvousečnost”. Buď jsme ho (my) požádali, aby (on) posoudil náš projekt (protože je to odborník), anebo jsme ho (my) požádali, aby (on) posoudil sám svůj vlastní projekt (a zvážil třeba, je-li reálný). Nebo: na letišti jsem uviděl člověka s cedulkou se svým jménem. Měl tam tedy své jméno (proč by ale někdo jel na letiště, tam si dal na krk cedulku se svým jménem a pobíhal tam mezi lidmi?), nebo tam měl napsáno moje jméno? (B je správně.)
Zavádějící byl i pokyn divačky, která mi napsala: prosím vás o odpověď a vrácení zaslané přílohy – to vše na svou poštovní adresu. Podle této instrukce bych to měl poslat kam? Jí zpátky? Na její poštovní adresu? Nebo jsem si to měl poslat na svou adresu? Proč bych to ale dělal? A co věta Šel se projít s jeho manželkou? (Tady vyvstává otázka, zůstal-li věrný, a tedy šel se projít se svou manželkou, anebo „zhřešil” a ven šel opravdu s jeho manželkou – tedy s kteroukoli manželkou, jen ne s tou svou!)
Všimněte si, že některé pokyny už dostáváme jen prostřednictvím „váš”. Např. Zadejte váš PIN. Volejte vaše televizní noviny. Važte si vašich vlasů. Ptejte se ve vaší lékárně. Tyto – většinou komerční výkřiky – užívají váš jednak samozřejmě z neznalosti, jednak i z jakési potřeby vyjádřit slušnost. Ta se v češtině projevuje vykáním, a tedy vy – váš. Správně by ale měly být všude tvary zájmena svůj.
A co tedy Čeština před kamerou dodá na závěr? Snad jen pár drobných a snad i docela vtipných vychytávek, které jsme zaznamenali, ať už před kamerou nebo v tisku.
Bylo řečeno nebo napsáno:
Premiér uvažoval, že ho odvolá ze své funkce.
Lze pochopit:
(Nelítostný premiér, jde sám sobě po krku.)
Kukan také mluvil o pokusu vykrást byt své manželky.
(Inu, pěknej manžílek.)
Policisté nechali Krejčíře utéct ze své vily v Černošicích.
(No vidíte je policajty, pořád si stěžujou, a přitom mají vilu v Černošicích.)
Lékaři pak naučí diabetické děti zvládat svou nemoc.
(Nemocné děti kromě diabetu mají na krku ještě nemoce doktorů.)
Hrad se opět hněvá na Paroubka a chce, aby jeho výroky vysvětlil.
(Tak tohle radši nebudu komentovat! Tomu radši nerozumím.)
Děkuji za dočtení až sem… a posílejte mi své kandidáty na Češtinářskou hrůzu, ať už ji slyšíte nebo vidíte kdekoli. Díky.
