Libeňský most v Praze mezi Palmovkou a Maninami se bude opravovat. Nevypadá to zrovna jako námět na sloupek o politice, jenže já prostě cítím potřebu veřejně varovat: Pozor, někdo se nám zase bude hrabat v peněžence. A ještě k tomu coby vedlejší efekt opět trochu poničí město, v němž by se dalo skvěle žít – kdyby to třeba byla Vídeň.
Osmdesát let starý most, mimochodem nejdelší v Praze, je vážně v hrozném stavu: kdyby po něm projela jednička o něco rychleji, zřejmě se zřítí. Takže když už se povedlo nechat ho tak pěkně zchátrat, je potřeba to teď vzít z gruntu: z mostu má zůstat nejspíš jen název a celý se pak postaví pěkně znovu.
To má svou logiku, protože jinak by to bylo zbytečně levné. No, a když už se bude betonovat, je prý potřeba rozšířit současný jeden jízdní pruh na dva – a ubrat kus chodníku, po němž teď vede cyklistická stezka. Já tedy vážně nejsem dopravní expert, ale viděl někdo z vás někdy na Libeňském mostě zácpu (snad kromě povodní v roce 2002)? A proč se vlastně hned vedle stavěla dálnice Karlínem z Libně až na Florenc?
Možná by mi to někdo z magistrátu vysvětlil, zahrnul mě čísly, výpočty, nákresy. Problém je, že tomu jako obyvatel Prahy už prostě nějak nevěřím a občas je to pěkně deprimující. Metro do polí, desítky milionů na olympiádu, miliardy na Opencard, kmotr Jančík na smíchovské radnici – jak mi nedávno říkal kamarád, „obeznámený s poměry na pražském magistrátu“, v tomhle městě už „není volný ani metr“.
Před pár lety mi jeden z lídrů ODS řekl: „Tahle strana se opravdu změní až ve chvíli, kdy poprvé prohraje volby v Praze – jenže to se hned tak nestane, a pak taky není jisté, jestli bychom nemuseli zakládat úplně novou pražskou organizaci.“ Je mi upřímně řečeno jedno, co bude s pražskou ODS, a taky si nemyslím, že by se snad staré dobré „obchodní vztahy“ příchodem nové gardy nějak pokazily – na to se stačí podívat na nádraží do Brna, kde byla ODS od moci odstavena v roce 2006.
Ale třeba bych mohl zase nějaký čas žít v iluzi, že se věci mění. Stačí mi málo – dneska bohužel hlavně k pocitu, že už se tu ždíme úplně ze všeho, z čeho ještě kape. K čemuž mě napadá nedávný zážitek. Vracel jsem se domů pozdě večer. Pršelo. Přes Letnou zrovna projížděl kropicí vůz – a kropil úplně mokré silnice. Mít o dvě piva víc, myslel bych si, že se mi to snad zdá. Asi bych byl radši.
