Jindřich Šídlo

Přišel jsem do tohodle města a hned jsem věděl, že mě potřebuje. Chlapa jako jsem já, vostře řezanýho, tvrdýho a neústupnýho, co si to prostě vezme na triko. Byl jsem zvyklej bojovat tvrdě, málokdo v kraji uměl zatočit s lombardní sazbou jako já – jen jsem se vobjevil, dělala, co mi na mejch upřímnejch modrejch vočích viděla. A ta pověst se šířila, lidi mi věřili, i když mě nikdy neviděli.

Dlouhých osm let věnoval Pavel B. veškerou svou energii rozkvětu metropole a jeho výsledky nelze zpochybnit: minimálně celá městská rada a patnáct až dvacet jejích dalších obyvatel dosáhlo díky němu v životní úrovni standardu Kensingtonu. Přestože město podle staré sicilské zásady „čím bohatší každý Ital, tím bohatší Itálie“ viditelně vzkvétá, Pavel B. se vděku nedočkal.

Bez obav, nedělám to často, ale s dovolením bych tu pro jednou zacitoval sám sebe. „Smrdutý a ošklivý prasečák prostě zůstane tou nejlepší možnou připomínkou naší hanby a neschopnosti vyrovnat se s ní.“ Konec citátu. Zdroj: Respekt. Datum: 12. května 1997. No. Takže bych měl být nejspíš pyšný, jak jsem to už tenkrát přesně věděl, ale nejsem, jelikož to už tehdy nebylo tak těžké uhodnout.

Zpráva detektivní agentury ABL o sledování objektu Vít B. (dále jen NAPOLEON). Rozpracováním objektu bylo zjištěno, že sledovaný NAPOLEON pracuje jako ministr dopravy, vnitra, školství a pro místní rozvoj. Podle našich poznatků je také většinovým majitelem společnosti VV s předmětem činnosti nákup volebních hlasů za účelem dalšího prodeje. Toto však maskuje osobou předsedy představenstva Radka J., jehož NAPOLEON v osobních rozhovorech označuje za „bílého koně“ nebo „truhlíka“.

Někdy mě napadá, jestli to má vůbec cenu. Například když se tu každý týden snažím vytlačit ze sebe aspoň nějaký vtip a přitom zjistím, že se na trhu mezitím etabloval konkurent, který ze sebe gagy chrlí jak Stephen Colbert a o jehož sebrané skeče se perou přední světová nakladatelství: Fragment, Albatros, Random House i Lukoil.

Ministr obrany národní cti, svobody a morálky Alexandr Vondra měl toho dne pocit dobře odvedené práce. Rozdal několik rozhovorů na téma očisty ODS, odkazu bratří Mašínů, globální odpovědnosti a boje s korupční hydrou ve svém úřadě. Z uklidňujícího poslechu Velvet Underground ho vytrhlo až zazvonění telefonu – to číslo na displeji jako by si odněkud vybavoval.

Dnes ráno jsem se probudil celý zpocený. Zdál se mi totiž hrozný sen, že pocházím z opice. Nedovedu si představit horší probuzení, snad jen, kdyby se mi zdálo, že pracuji pro Václava Havla, který určitě z opice pochází. Na první pohled je na něm vidět, že je to marxista jako Darwin: myslí si, že snad ví, jak má svět fungovat, že se nikdy nemýlí, a navíc o tom pořád něco píše. Na tyhle lidi já mám čuch. Mou velkou oporou je mi naštěstí moje víra. Už dva a půl roku jsem totiž celoživotním dobrým křesťanem. Ostatně soudím, že já a samozřejmě pan prezident jsme nejlepším důkazem existence boží.

Po pečlivé analýze programového prohlášení, důkladném prostudování návrhu státního rozpočtu na rok 2011 a po prvních exekutivních opatřeních kabinetu premiéra Petra Nečase je třeba konstatovat: tato vláda je docela normálně nudná. Ne, že by s takovým Pavlem Drobilem nebo Radkem Johnem nebyla občas docela sranda, ale dva snaživí recesisti to nezachrání.

Když Mirek Topolánek v roce 1998 obhajoval senátorské křeslo v Ostravě, polepil nároží svými originálními billboardy: Jejich základní myšlenkou bylo, že se na nich v žádném případě nesmí objevit jméno ODS. (Legenda říká, že ho za to Václav Klaus, v tu dobu na návštěvě Ostravy, pak za trest nevzal do své tenisové lóže a už mu to vydrželo.) Topolánek ovšem vyhrál.

Vedeni snahou nezmást voliče vzájemnými sváry před komunálními volbami rozhodli se sociální demokraté, že svého nového vůdce zvolí až na jaře 2011. Ukazuje se, že to bylo moudré rozhodnutí. Poměry uvnitř ČSSD jsou díky tomu teď idylicky klidné a naprosto přehledné.

Z interní zprávy poradce pro lidská práva a zahraniční politiku Romana Jocha určené premiéru Nečasovi: S politováním konstatuji, že vláda odmítla můj návrh na preventivní bombardování a následné bleskové obsazení zemí, v nichž vládne polpotovský levicový režim pošlapávající svobodu a tolerující registrované partnerství (např. Vídeň). Pokud kabinet nepřijal můj návrh zdůvodnění takového útoku předpokládaným (a v minulosti úspěšně vyzkoušeným) výskytem zbraní hromadného ničení, dalším zjevným důvodem pro naši sebeobrannou akci může být existence např. antidiskriminačního zákona či volebního práva pro ženy, které se rozhodly nemít děti. Je zcela přirozeným úkolem západní civilizace hájit povinnost práva porodit (podrobnosti včetně počtu porozených dětí určí vládní vyhláška). Je mi ctí pracovat pro kabinet, který již svým složením jasně definuje postavení žen ve společnosti.

Na vlastní oči na tajné poradě ministra vnitra Radka Johna. Přítomni: John, Oldřich Martinů (policejní prezident), Petr Jákl (režisér filmu Kajínek), JUDr. Tatiana Vilhelmová (herečka), Janek Kroupa a Josef Klíma (poradci ministra pro oblast organizovaného zločinu a Kajínka).

Ačkoli se někteří novináři, jako například různí pánové Švehlové, snaží zpochybňovat erudici a záměry nového ministra životního prostředí, my, kdo jsme strávili minulý týden na Šumavě, máme pro Pavla Drobila úplné pochopení. A to zejména pro jeho myšlenku, že se národní parky musejí „otevřít lidem“. Nechápu, co na tom pan Švehla nechápe. Z osobní zkušenosti můžu dosvědčit, že tomu tak na mnoha místech Šumavy prostě není. Tak například autem se člověk do řady turisticky atraktivních destinací vůbec nedostane, a to by přitom stačilo jen chtít.

Je již skoro dva měsíce po volbách a já jako jejich zářivý vítěz, zářivý jak nejzářivější hvězda nad touto zemí, stále nedostal pozvání na Hrad k jednání o nové vládě. Ale já mám čas, protože beze mě si pánové ani ruce neumyjí. To je prostě fakt. Četl jsem jakési brimborium pánů z pravicového tisku, že již vznikla vláda pana Nečase. Tak já myslím, že jsem pana Nečase v předvolební debatě semlel jak kafemlejnek, takže pánové z médií jako obvykle trefili kozla. Mám s sebou navíc stále poslední předvolební průzkum STEM, který, myslím, hovoří zcela jasně. Pánové se ještě chytnou za nos, pokud toho vůbec budou schopni a sami za námi přilezou. Jak říkala známá sociální demokratka královna Viktorie: Porážku si nepřipouštíme.

V naší spořádané, kosmopolitní, liberální, středostavovské čtvrti dostáváme každý měsíc do schránek radniční časopis Hobulet (HOlešovice-BUbeneč-LETná, haha). Je to obecní plátek jako každý druhý: v podstatě zbytečný, ale zato tištěný na papíře, jaký si ani Respekt nemůže dovolit. Dozvíme se z něj, kde jsou zrovna rozestavěny kontejnery na odpad a jak se má starosta. Jako spoluinvestor jsem na něj vážně hrdý.

Mezi nejpřísněji střežená tajemství Úřadu vlády patří nahrávky z jednání kabinetu. Již s předstihem získaný záznam z první schůze nové vlády premiéra Nečase dobře ukazuje proč. Premiér Nečas: Dobré ráno, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás přivítal na prvním jednání naší nové vlády rozpočtové zodpovědnosti, práva a boje proti korupci. Ministři Kalousek a Fuksa: (Tlumený smích, prskání do rukávu) Nečas: Protože jste tu někteří noví, a někteří i úplně… no, prostě rád bych vysvětlil některá pravidla jednání kabinetu. Vláda podle Ústavy rozhoduje ve sboru. Tím tedy padá dosavadní princip nalézání všeobecně přijatelného kompromisu na půdorysu K 9 a o usneseních vlády hlasujeme již na principu většinovém.

Tak mi to konečně začalo. Vlastně jsem měl úplně jiné plány, chtěli jsme jet s kamarády z dílny na Lužnici, jenže pak mě lidi vykroužkovali až do sněmovny. Ptal jsem se na sekretariátu, jestli tam musím a proč zrovna zvolili mě, ale řekli mi, že to teda musím a že mě lidi vybrali, protože mě vůbec neznají, což je teď největší záruka důvěryhodnosti. A taky se zajímali, jestli už jsem si našel poslaneckou kancelář, že by prý byla jedna volná po tom poslanci, co jsem ho přeskákal na kandidátce a že mi ji rád přenechá, i papíry ve sněmovně vyřídí, protože to má stejně u sebe v baráku. Moc se mi to nezdá, ale prý si zvyknu a ať ze sebe nedělám véčkaře.

JUDr. Stanislav Gross, což byl svého času takový ten kinderbueno premiér, si staví ve Slivenci na okraji Prahy nový rodinný domek a nedaleko si ještě přikoupil rekonstruovaný statek s kantýnou. Podle MF Dnes to bude stát někde mezi čtyřiceti a padesáti miliony, což je důstojná částka, která dokumentuje, kterak se za posledních pět let zvedla v zemi životní úroveň.

O Ivanu Medkovi už jiní napsali všechno, co snad šlo – včetně Marka Dalíka, který se s Medkem potkal během svého angažmá na Hradě v 90. letech. „Omlouvám se všem svým učitelům, profesorům a školám, tou nejvyšší mi byl on,“ končí Dalík svůj text. No, tedy… no nic. Já takové štěstí neměl, s Ivanem Medkem jsem hovořil asi tak dvakrát v životě, před jedenácti lety po jeho odchodu z Hradu a celkem permanentně jsem se u toho klepal. Laskavý gentleman by mi asi velkoryse odpustil ledasjakou plácnutou hloupost, málokdy předtím i potom jsem se ale tak snažil, aby se mi to tentokrát nepovedlo.

Protože se v české politice minulé dva týdny naštěstí neodehrálo nic, co by stálo za řeč (prezident republiky promine, ale podle rady z jeho novoročního projevu budu letos dělat jen to, co dělám rád), a protože začátek roku žádá i od sloupkaře jistou míru odvahy a pohledu vpřed, nabízím tentokrát prognostický pohled na rok 2010, který nám bohužel slibuje mimořádné zážitky a dobrodružství.

Ve čtvrtek mi v e-mailu přistálo Prohlášení předsedy ČSSD Jiřího Paroubka městu, světu, k situaci v české justici a Vánocům, které popisuje křivdy, jichž se na Paroubkovi dopustili soudci, kteří si třikrát v jediném týdnu dovolili rozhodnout proti němu. Šlo o případy komiksu v Reflexu na téma početí Margarity Paroubkové, Kubiceho zprávy a jakéhosi úplně banálního práva na odpověď po čtyřech letech.

Ačkoli si někteří senzacechtiví novináři, nebo dokonce i tzv. veřejnost myslí, že projekt Opencard je ve skutečnosti pokusem – a bohužel úspěšným – o nejdražší tramvajenku v historii lidstva, skutečnost je samozřejmě jiná. Pražský magistrát totiž právě zde hodlá představit svou novou strategii, která jej vynese až k titulu „Evropské město bez korupce 2053“.

Nad Orlíkem zapadá slunce. Jeho Jasnost Karel Jan Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas, 12. kníže ze Schwarzenbergu, hrabě ze Sultzu a vévoda v Českém Krumlově, hajný a hostinský, právě jako vždy v tuto hodinu potáhl z dýmky a hluboce se zamyslel. Tíha odpovědnosti za rodové panství a životy poddaných ovládla mysl starého pána. O třicet minut později ho z bytostně konzervativních myšlenek vytrhl příchod komořího Drábka.

Nebývá, přátelé, v našich kruzích zvykem chválit bulvární noviny (neboť jsme je nikdy, vůbec nikdy nedrželi v ruce), ale tentokrát to Blesk fakt trefil. Jeho sbírka fotografií poznávacích značek z garáží hotelu Clarion říká o kongresu ODS skoro všechno. 1K8 8888. 4U8 1166. 5U6 0000. 4C5 6666. 1AF 1111. No to je teda pro majitele těch tmavých limuzín klika, protože normálně a legálně si takovou značku pořídit nemůžete. A normální člověk ji ani podle mě chtít nemůže, protože to je stejné, jako byste si na auto napsali „Jsem nabubřelý zazobaný idiot 1111“.