V naší spořádané, kosmopolitní, liberální, středostavovské čtvrti dostáváme každý měsíc do schránek radniční časopis Hobulet (HOlešovice-BUbeneč-LETná, haha). Je to obecní plátek jako každý druhý: v podstatě zbytečný, ale zato tištěný na papíře, jaký si ani Respekt nemůže dovolit. Dozvíme se z něj, kde jsou zrovna rozestavěny kontejnery na odpad a jak se má starosta. Jako spoluinvestor jsem na něj vážně hrdý.
Poslední vydání vyšlo jako dvojčíslo, takže rozhovory se starostou Markem Ječménkem (ODS) jsou tu pro zapamatování hned dva – stejně jako fotografie, protože je to hezký člověk. Ten první o Šlechtově restauraci uprostřed Stromovky, kterou do stavu těsně před zřícením přivedl dohromady tuzemský socialismus s novodobým kapitalismem, je docela povzbuzující, pokud si nic nepamatujete: Šlechtovku se prý povede zachránit, pokud se tedy dřív definitivně nezřítí do tunelu Blanka, jednoho z našich novodobých divů světa, který vede přímo pod ní.
Ještě lepší je však ten druhý rozhovor: starosta tu pod palbou drtivých otázek („Proč vůbec potřebuje Praha 7 novou radnici?“) vysvětluje, co náš obvodní národní výbor přivedlo k myšlence přesunout úřednictvo ze staré pronajaté budovy na nábřeží do úplně nového a hlavně vlastního „kancelářského objektu“ v Argentinské ulici. Tento plán za miliardu má dvě drobné nevýhody a dva ohromné plusy: barák sice zatím nestojí a nedostanete se tam pak jinak než slušnou štrekou po výpadovce. Ale na druhou stranu ho zase prodává PPF a místa tam bude, že by se tam vešla radnice Londýna. „Mě skutečně velice mrzí, že se toto rozhodnutí musí opět řešit v předvolebním období,“ stěžuje si starosta.
No, já bych si skoro vsadil, že se ten obchod do komunálních voleb nějak povede dokončit. Čímž nijak neobjevuju Ameriku, ale stejně mě pořád fascinuje ta sebejistota současných vládců Prahy, že se vlastně vůbec nic neděje a že všechno dál může běžet ve vyjetých kolejích. Takže jen upozorňuju, že naše spořádaná, kosmopolitní, liberální středostavovská čtvrť není plná úplných pitomců, ale často docela vzdělaných a tvrdě pracujících lidí, kteří platí nemalé daně a jejich volební rozhodování se často neodvíjí od jednou provždy daných sympatií, ale od pragmatické úvahy, kdo se jim v objektivně velmi bohatém městě nebude úplně otevřeně smát do Hobuletu.
A kdyby snad pražská ODS fakt chtěla pochopit, v čem je problém a proč tady na podzim poprvé nejspíš prohraje komunální volby, svůj Hobulet jim klidně půjčím. Nebo prodám, aby tomu rozuměli.
(texty z blogu Jindřicha Šídla publikuje pravidelně týdeník Respekt)
