Ne, že bychom ti nevěřili, milý Santo, ale prosím tě přiznej už, jaký je v tom všem celosvětovém vánočním nadělování fígl a koho máš na černou práci? Nikomu neříkej, že můžeš sám stihnout přečíst všechny dopisy, od všech dětí, které se už naučily psát (a to nepočítám ty, které ti to namalujou). A bůhví (promiň, že beru jeho jméno nadarmo) kolik dopisů dostáváš tajně od dospěláků, kteří se k tomu nepřiznají, ale určitě se také snaží něco vyškemrat. A jak se ti, u všech vyzvoněných rolniček, mohou vejít všechny dárky do jednoho pytle? A jak tohle všechno můžeš stihnout na celém světě za jedinou noc dřív, než vyjde na Boží hod sluníčko? A kdo tě učil dělat ty úžasné mašle na vánočních dárcích a jak dokážeš s tím vším prolézt komínem (nebo už chodíš jinudy)? Tak to už vybal a řekni, jak rychle létají tvoje sáně, kolik sobů je táhne a jakou máš rezervu, když třeba jeden vysadí. Ale že ty už jedeš na jiný pohon, mateš nás dál červeným kabátem, ale ve skutečnosti nechceš přiznat barvu. Jenomže my se teď o tvé Velké vánoční jízdě stejně všechno dozvíme!
Klidně bychom se mohli smířit s pragmatickým konstatováním, že prostě jednou za rok přiletí, obdaruje nějakou tu miliardu dětí (kdo by to také přesně počítal) a vysmahne někam směrem k severnímu pólu dřív, než ho kdokoli zahlédne. Existují dokonce i zapšklí skeptici, kteří tvrdí (považte!), že žádný Santa neexistuje. Ale rozhodně bude nejvíce těch, kteří si i po létech vzpomenou, jak kdysi usilovně (a marně) řešili tyhle dětské otázky, které dnes nedají spát jejich dětem. A tak by to šlo pořád dál, kdyby si před několika lety v bristolském studiu Aardman neřekli, že se na chvíli přestanou nimrat se svými legendárními loutkovými filmy, utřou ruce od modelíny a dál nás v tom už nenechají. Pro jistotu zavolali do kalifornského Culver City hlavouny ze Sony Picture Animation, jestli jim píchnou s 3D formátem – a bylo vymalováno!
Dělat Santu je prima džob!
To se ví, když řídí invazi milionové armády namakaných skřítků, kteří dokáží obalamutit všechny alarmy a prodychtit se s dárkem pod každý vánoční stromek a do každého domu, odkud Santovi přišlo psaní. Řítí se s nimi vánoční oblohou v megaraketových saních S-1, rychlostí 10 368 kilometrů za hodinu - neptejte se mně, kdo, jak a čím to kdy změřil, a vezměte to jako fakt, že jinak by se to prostě za jednu noc nestihlo. A ze základny na severním pólu (proti které vypadá kosmické středisko v Hustonu jako kancelář výpravčího na venkovském nádraží) celou operaci řídí Santův nejstarší potomek Steve, který je už natěšený, jak po tátovi brzo převezme rodinnou živnost.
Miliardy dárků jsou na svých místech, skřítkové mohou spokojeně relaxovat a Santa si dát vánoční punč a polívku, jenomže pak se přijde na to, že jedné holčičce na britských ostrovech nebylo doručeno růžové kolo, o které si Santovi napsala.
Co je to jedna zklamaná holčička proti miliardě obdarovaných, a tudíž šťastných dětí. Santovi se možná nebude úplně klidně spát, ale tryskové sáně jsou už v depu, polární velín je vypnutý, úplně se to letos nepovedlo, ale teď už se s tím opravdu nedá nic dělat. Jenomže to by tu nesměl být Santův nejmladší syn Arthur (nešika nekonečně milující Vánoce, ale toho času odklizený do dopisového oddělení) a jeho děda, čiperný Santa v důchodu, který byl zvyklý ještě na pořádnou rukodělnou práci v terénu. A když se vzápětí ukáže, že má bokem zaparkované dvoumístné sáně (z doby, kdy Santové ještě prolézali ke stromečkům osobně komínem) a ve vedlejším kutlochu netrpělivě podupává osm sobů (kteří se už dlouho neproběhli), je vám jasné, že někde v Cornwallu zapomenutá holčička má stále ještě šanci…
Mission Accomplished!
Prakticky každý rok dostávají (a to nejen malí) diváci v lehkém předstihu pod stromeček filmový dárek. Někdy takový, ke kterému se i po létech rádi vrací (Vánoční koleda, Zázrak v New Yorku, Život je krásný, Bílé Vánoce), někdy takový, který je spíš na Zlatou malinu (Rolničky, kam se podíváš) a jindy pecku, která Vánoce staví poněkud na hlavu (Santa je úchyl, Ukradené Vánoce).
Letošní filmový dárek, který jsme právě rozbalili, je uváděn pod kupodivu slušně padnoucím distribučním názvem Velká vánoční jízda a docela se vyvedl, neboť jízda to opravdu je! A je sváteční a pohodová, kombinující příběh v klasickém vánočním střihu se soudobou technologií způsobem, který z poezie Vánoc nedělá bramboračku, ale navzdory modernímu balení pořád voní spíše po purpuře.
Zásluhu na tom má dámská ruka debutující režisérky Sarah Smithové, která pojala tenhle „sezonní“ opus jako příběh takové normální Santovy rodiny, jejíž členové mají své ambice, slabosti i ty nejlepší úmysly učinit šťastným každého, kdo si to zaslouží. Nic převratného, nic objevného, nic zásadního, co tady ještě nebylo – a také všechno (či alespoň hodně z toho),co k tématu patří, co si chceme připomínat a co může být zopakováno, jako se každoročně opakuje tato štědrá vánoční noc.
Spolu s ní nám Velká vánoční jízda přiváží úměrnou porci akce, vtipu a na úrovni zvládnuté animace. A také pocit, že tato mise byla vskutku splněna a jedna z hvězd, zářící na sváteční vánoční obloze je právě ta Santova. Dost dobrých pocitů na jeden žánrový animák, nemyslíte?
ARTHUR CHRISTMAS. Velká Británie / USA 2011, 98 min, český dabing, 2D, 3D. Režie: Sarah Smithová. Scénář: Peter Baynham, Sarah Smithová. Hudba: Adam Cohen, Michael Giacchino. Hrají (hlasy v českém znění): Arthur (Matouš Ruml), Děda Santa (Bohuslav Kalva), Steve (Lukáš Hlavica), Santa Claus – Malcolm (Jiří Hromada), Margaret Santová (Jana Altmanová), Bryony (Radka Stupková). V kinech od 8.prosince 2011.
