Do českých kin právě vstoupil slovenský film Viditelný svět, ve kterém hlavní roli hraje český herec Ivan Trojan. Autorem scénáře a hudby a zároveň režisérem je Peter Krištúfek, který ve svém díle zpracovává závažné téma sledování a voyeurství. Ivan Trojan hraje osamělého čtyřicátníka, letového dispečera, jenž svůj prázdný život naplňuje televizí a pozorováním rodiny z domu naproti, která pro něj představuje ideál štěstí. Nejprve se jen dívá, postupně však začne překračovat hranice jejího soukromí.
Recenze: Viditelný svět
Krištúfek označuje film za psychologické drama s prvky thrilleru. A je pravdou, že mezi těmito dvěma žánry zdatně osciluje, bohužel na úkor díla. Ačkoli si film po celou dobu udržuje určité vnitřní napětí a na Ivana Trojana, vzhledem k jeho hereckým kvalitám, se hezky dívá, přeci jenom se pomalu vkrádá nuda a nakonec i pocit nenaplnění oproti očekávání. Důvodem je podle mého názoru scénář, a to především ona oscilace mezi psychologickým dramatem a thrillerem. Působivému dramatu o vývoji psychiky jedince brání záměrný odstup, pohled na ústředního hrdinu jakoby zvenčí, kdy se jedná spíše o zaznamenání jeho chování, nikoli proměnu psychiky. Postava Ivana Trojana se totiž nijak nevyvíjí. Je stejný od začátku do konce (a klobouk dolů před Trojanovým umem, že toto ustál), jen posunuje hranice svých činů. „Vývoj tohoto muže se někde zastavil, je citově oslaben a chce si uloupit štěstí jinde. Je to silnější než on a chce za každou cenu získat to, co vidí na druhé straně,“ popsal svoji postavu herec. Nedostatečný ponor do psychologie postavy dokládají i slova scenáristy a režiséra Krištúfka: „Neřekl bych, že ta postava je nějaký psychopat či psychicky nemocný člověk. Je to člověk, který překročil hranice soukromí cizích lidí.“
Ivan Trojan a Kristína Turjanová ve filmu Viditelný svět
Pro thriller je ve scénáři zase málo dramatických situací, které by posouvaly děj. Vše, co se na plátně odehrává, se dá předpokládat, dokonce i hra s rekvizitami jako symboly (tatínkův župan, oční prohlídka člověka, který šmíruje a další skoro laciné pomůcky, přes které nám scenárista zprostředkovává stále větší průnik vetřelce do vyhlédnuté rodiny). Thrillerovému nakročení ubližují i obrazové reminiscence z dřívějšího života hlavní postavy, jež nám po kouscích odkrývají začátek hrdinovy osamělosti a jeho následného podivného chování. Pro žádoucí napětí díla je to vlastně úplně zbytečné. Má-li divák sledovat film o voyeurství a překračování hranic přípustného chování, nemusí nutně vědět z jakého popudu se tak děje.
Žánrovou rozpačitost pak dokonale podtrhuje závěr. Krištúfek v rozhovoru pro ČT24 prozradil, že původně měl vymyšlený dramatický, jakoby více americký konec, který ale v součinnosti s Ivanem Trojanem a kameramanem Martinem Štrbou tři dni před skončením natáčení přepracovali a film nechali doznít v otevřeném konci. Úplně se tím vyblokovala scéna, kdy hrdina ve frustraci popadne pistoli a na vrakovišti rozstřílí zbytek auta. Dle zákonitostí dramatu, jestliže se na začátku hry objeví puška, musí se z ní nakonci vystřelit, tato scéna v kontextu vypadá jako příprava na dramatický konec. Ten však nenastal.
Ivan Trojan ve filmu Viditelný svět
Záměrné zrušení případné katarze nikdy dramatickému dílu nepomůže a většinou to ani věci nedodá na její uměleckosti, i když si to někdy tvůrci myslí. Škoda.
Viditelný svět – Scénář: Peter Krištúfek, režie: Peter Krištúfek, kamera: Martin Štrba, hudba: Peter Krištúfek. Hrají: Ivan Trojan, Jana Hlaváčová, Kristína Turjanová, Dagmar Bruckmeyer, Martin Mňahončák. Výroba – JMB Film & TV Production. Distribuce Bontonfilm.
Peter Krištúfek (režisér, scenárista) se narodil 23. 6. 1973 v Bratislavě. Vystudoval filmovou a televizní režii na VŠMU v Bratislavě (1996–2000), a aktivně se jí věnuje. Natočil více než dvacet autorských dokumentárních filmů. Je autorem a režisérem dvou kratších hraných filmů. Pro STV natočil celovečerní televizní film Dlhá krátka noc (2003, 90 min) – Cena Igric a tři prémie na MFF Artfilm Trenčianske Teplice 2004. K filmu zkomponoval i hudbu. Natočil celovečerní dokumentární film o Dežovi Ursinym pod názvem Momentky (2008, 90 min), který byl uvedený na 44. MFF Karlovy Vary v sekci Hudební odysea a byl nominovaný na středoevropskou cenu Silver Eye 2009 na IDF Jihlava. Několik let režíruje televizní magazíny o literatuře.
Je autorem tří povídkových sbírek, novely a souboru scénářů. Jeho první román Šepkár (2008) byl za Slovensko nominován na Cenu evropské knihy Prix du livre Européen a úryvek z něj byl publikován v americké antologii Best of European fiction 2010. Druhý román Blíženci a protinožci je ve finále Ceny Anasoft Litera 2010, překládá se do bulharštiny a němčiny.