Evropská policejní agentura Europol si všímá narůstající násilnosti pachatelů, kteří se vydají pro lup do evropských muzeí. Tento trend dává do souvislosti s nástupem nových zločineckých sítí. Ty cílí na konkrétní cenné artefakty, přičemž překupníky s uměním nahrazují příležitostné skupiny rekrutované prostřednictvím sociálních sítí.
Krádeže kulturních statků byly dosud obecně považovány za formu organizovaného majetkového zločinu, při níž se pachatelé násilí spíše vyhýbali, uvádí Europol. V poslední době ale podle agentury přibývá násilných a silových metod. Lupiči k vniknutí do budov a rozbíjení vitrín používají střelné zbraně, sekery, perlíky, nebo dokonce výbušniny, neváhají ani napadnout pracovníky ostrahy.
Výběr exponátů k ukradení se řídí především vidinou finančního výnosu. Zloději se zkrátka zaměřují především na zlato, a to od nuget přes mince až po šperky osázené drahými kameny, a další cenné předměty, které lze snadno zpeněžit.
Cena zlata za poslední dva roky vzrostla o 85 procent, protože investoři a centrální banky se k tomuto kovu obracejí jako k bezpečné investici. „Drahé kovy lze snadno roztavit, což nezanechává žádné stopy pro orgány činné v trestním řízení a usnadňuje nelegální prodej při překupnictví. Drahokamy ve špercích lze snadno vyjmout a dále prodat,“ píše se ve zprávě.
Zájem nenechavců přitahuje také čínský starověký porcelán, protože je po něm vysoká poptávka na trhu s uměním. Konkrétně zadavatelé lupu shánějí porcelánové talíře z dvanáctého a třináctého století, nádoby pocházející z dynastie Ming a bronzové vázy s barevnou smaltovanou výzdobou z dob dynastií Ming a Čching.
Místo organizace verbování přes sítě
Proměňuje se podle Europolu i profil pachatelů. Na ústupu jsou tradiční „kšeftaři“ s kulturními statky, kteří spoléhali na promyšlené plánování i specializované znalosti a tvořili strukturu s jedním šéfem. A snažili se být co nejnenápadnější.
Jako třeba zločinecká síť, kvůli níž vznikl vyšetřovací tým pod záštitou Europolu. V několika evropských zemích – Polsku, Německu, Francii či také v Česku – organizovaná skupina Gruzínců ve veřejných knihovnách vyměňovala vzácné tisky od ruských autorů za padělky. Vydávali se za badatele. Škoda šplhá přes šedesát milionů korun, ovšem historická hodnota odcizených děl je nevyčíslitelná. Část knih skupina prodala prostřednictvím aukčních síní v Petrohradě a v Moskvě.
Ovšem v poslední době má muzejní zločiny na svědomí spíše decentralizovaná skupina, kdy jsou její členové přibíráni prostřednictvím sociálních sítí a komunikačních aplikací a své aktivity domlouvají ad hoc. Zatím chybí dostatek zpravodajských informací, nicméně je možné, že jednotlivci na nejnižších příčkách takové skupiny fungují na principu „zločin jako služba“. Jsou najímáni pouze na konkrétní loupež, aniž by je pojily nějaké předchozí vazby.
Část zlodějů – Europol je popisuje jako „prospěcháře“ – má záznamy z jiné trestné činnosti a muzejní loupeže je zlákají kombinací relativně nízkého rizika a vysokého finančního zisku. Šperky a jiné artefakty z drahých kovů a kamenů si lze v muzejních expozicích vyhlédnout snadněji než v klenotnictví, navíc na rozdíl od prodejny bývají ve výstavních institucích bezpečnostní opatření méně přísná.
Vloupání do Louvru
Za typický příklad těchto změn považuje Europol loupež v pařížském Louvru loni v říjnu. K jednomu z nejnavštěvovanějších muzeí světa přijeli podle záznamu z bezpečnostních kamer 19. října ráno čtyři zloději převlečení za dělníky. Dva z nich krátce po začátku otevírací doby pomocí výsuvného žebříku vystoupali do prvního patra, rozbili okno a vnikli dovnitř. Tam pohrozili neozbrojené bezpečnostní službě, rozbili vitríny a uloupili vzácné šperky. Další dva pachatelé zůstali před muzeem, které následně všichni opustili stejnou cestou, kterou do něj vnikli, a pak odjeli na skútrech. Celá akce netrvala déle než osm minut.
Ukradené šperky v hodnotě 88 milionů eur (přibližně 2,1 miliardy korun) vyšetřovatelé dosud nenašli. Lupiči ale během útěku upustili nejcennější z klenotů – korunu císařovny Evženie, vyrobenou ze zlata, smaragdů a diamantů.
Francouzský deník Libération napsal, že různé audity bezpečnostních systémů pařížského muzea Louvre odhalily závažné problémy v oblasti kybernetické bezpečnosti a že tyto problémy přetrvávaly déle než deset let. Jeden z těchto auditů, který v roce 2014 provedla francouzská národní agentura pro kybernetickou bezpečnost, například ukázal, že heslo do kamerového systému muzea bylo „Louvre“.
Po loupeži posílili zástupci muzea bezpečnost instalováním nových kamer a systémů proti neoprávněnému vniknutí. Zlepšení bezpečnosti je prioritou takzvané Nové renesance Louvru. Tento desetiletý plán, který byl zahájen loni, má za cíl modernizovat infrastrukturu, zmírnit přeplněnost muzea a vybudovat samostatnou galerii pro Monu Lisu do roku 2031. Odhadované náklady na projekt dosahují až 800 milionů eur (přes 19 miliard korun).
Po rozsáhlém pátrání byli pravděpodobní pachatelé zadrženi loni v listopadu. Pařížská prokuratura informovala, že jde o malé zločince, a ne profesionály napojené na organizovaný zločin. Dva hlavní podezřelí uvedli, že loupež zorganizoval „tajemný mozek“, z obavy před následky ho ale odmítli jmenovat. Prozradili nicméně, že s výsledným lupem nebyl zadavatel spokojen. Podle deníku Le Monde nejsou vyšetřovatelé zcela přesvědčení, že strůjce akce existuje.
Rumunská přilba a náramky ukradené v Nizozemsku
Do vzorce nastíněného Europolem zapadá také krádež, k níž došlo loni v lednu v muzeu Drents v nizozemském Assenu. Z výstavy zmizela 2500 let stará přilba a tři zlaté náramky, jež ze svých národních pokladů zapůjčilo Rumunsko. Zlatá zdobená přilbice z Cotsofenešti se nosila při slavnostních příležitostech, starověké královské náramky pocházejí z dob někdejší Dácie, která se rozprostírala na území dnešního Rumunska. Případ vyvolal mezi těmito dvěma zeměmi napětí.
Trojice mužů se do muzea vloupala pomocí výbušnin a rozbila vitríny, aby se zmocnila exponátů. Po několika dnech byli všichni zadrženi policií, ale trvalo více než rok, než se podařilo cennou přilbu a dva náramky nalézt. Pátrání po posledním zlatém předmětu pokračuje. K nalezení přispěly informace od pachatelů, ty letos v červnu poslal soud za mříže na téměř čtyři roky.
V kontextu krádeží umění v Nizozemsku se jednalo o výjimečný případ, upozorňoval například web Dutch Brief. Trestné činy tohoto druhu mívají spíše lokální charakter a převládají mezi nimi „zahradní sochy odnesené do šrotu a kvetoucí obchod s padělky“. Nicméně do vzorce zapadalo, že trojlístek pachatelů z města Heerhugowaard byli zlodějští amatéři, pokud jde o znalost obchodu s uměním. Relativně rychle se je podařilo vypátrat i díky velkému množství stop.
Násilí provázelo rovněž loupež v pařížském muzeu Cognacq-Jay. Za bílého dne v roce 2024 čtyři maskovaní pachatelé vyzbrojení baseballovými pálkami a sekerami ukradli sedm zlatých a diamanty zdobených předmětů. Z místa činu prchli na skútrech.
Konkrétně šlo o okázale zdobené tabatěrky zapůjčené z Louvru a také ze zahraničních sbírek. Muzeum už oznámilo nález pěti z nich, přičemž k navrácení pomohla nezveřejněná částka od pojišťovny, informoval Artnet. Výměnou za tento obnos uložila anonymní osoba předměty na předem dohodnutém místě. Transakce se udála mimo oficiální soudní systém. Zpátky se nicméně tabatěrky dostaly značně poškozeny, drahokamy z víčka už kdosi sundal, zřejmě se záměrem je prodat, nicméně nenechal si je.
