Pojmy jako univerzální umělec nebo renesanční člověk či všeuměl se při vyslovení jména Petr Nikl nabízejí, ale prostě to není ono… Nebo jinak - na co Petr sáhne, to se změní v nádhernou zprávu o autorovi, o nás, o okolním světě. Laskavý, vtipný, komentující i zábavný ilustrátor, grafik, malíř, hudebník, spisovatel, zpěvák, komik, ale i organizátor, scenárista, kurátor… Ceny se na něj sypou, kam se jen podíváme, od Jindřicha Chalupeckého k Magnesii Liteře. Jeho účast v nejrůznějších kapelách, extravagancích, divadelních féeriích, happeninzích je vždy kořením, ale také vykřičníkem, otazníkem i dvojtečkou.
A pozor - Niklova výtvarná tvorba vlastně a logicky prorůstá vším, čeho se dotýká. Vytváří jakési logo Nikl, což je dar, který je dán jen opravdovým a k tomu ještě globálním hvězdám.
Výstava Tváře kouzelně a něžně toto logo připomíná. Vždyť, řekněme si pravdu, vždy když „jdeme na Nikla“ ono logo očekáváme a hledáme. Třepetá svými křídly - jednou se cudně skrývá ve skle, někdy je samo maskou, jindy něžnou grafikou, také může být obrazem, listem papíru, tiskem, kloboukem…
Na výstavě ve Via Artu se známá tvář objevuje jednoduše, plaše, motivy se niklovsky opakují a my jsme samozřejmě rádi, že jsou, jaké jsou. Je to jedna z výstav, na kterých v podstatě čekáme svého autora a jsme mu povděčni, že hraje na známé nástroje, na vyzkoušené struny onu melodii porozumění a lásky. Ano, lásky.
Výstava pracuje v komorním Via Artu nezvykle s volným prostorem, díky různosti materiálů lze tentokrát opustit klasickou instalaci a naklást návštěvníkovi dráždivě jemné překážky. A když v povedené niklovské vernisáži kurátor Freisleben zarecitoval Niklovu báseň Hlavy, všechno ono vyzařování se propojilo v úžasný gesamtkunstwerk. Dovolte mi tuto zprávu uzavřít ukázkou:
Hlavy
Hlava jako kedluben,
co je uvnitř, nejde ven.
Hlava jako květák,
nevidí se jen tak.
Hlava jako brokolice,
někdy méně, někdy více.
Hlava jako kudlanka,
uvnitř hlodá hádanka.
Hlava jako višně,
natřásá se pyšně.
Hlava jako trnka,
lehce to v ní brnká.
Hlava jako dýně,
odpočívá v klíně.
Hlava jako hrozen,
obývá ji blázen.
