Praha – Mezi nejoriginálnější dětské knihy posledních let bychom směle mohli zařadit titul Lichožrouti Pavla Šruta a Galiny Miklíkové. Lichožrout je záhadný tvor, pojídající lidské ponožky. Nikdy nebere celý pár, vždycky jenom jednu a dělá tak z párů licháče. Podle toho dostal jméno. Ovšem zločinečtí lichožrouti, kteří kradou ponožky ve velkém a šmelí s nimi na černém trhu, je loupí klidně po celých párech, čímž porušují nejvyšší lichožroutí zákon!
Lichožrouti nejsou žádné pohádkové bytosti, skřítci nebo permoníci, kteří jsou vlastně výplodem lidské fantazie. Lichožrouti však reálně existují, žijí v každé domácnosti. Poznáme to podle toho, že každé ráno máme o jednu ponožku méně. Ale protože ponožkožrouti žerou vždy jen jednu z páru, nesou název Lichožrouti," osvětlil spisovatel Pavel Šrut v rozhovoru pro ČT24.
Celý příběh o Lichožroutech začal podle autora jednou básničkou. Mělo to tím skončit, ale z popudu jeho kolegyně, ilustrátorky Galiny Miklíkové Šrut téma rozšířil do prozaické podoby. V říjnu minulého roku vyšlo druhé pokračování Lichožroutích příběhů s názvem Lichožrouti se vracejí. Spisovatel v rozhovoru přiznal, že už pracuje na třetím díle, který se bude jmenovat Lichožrouti navždy a doufá, že se tímto s nimi už navždy rozloučí. „Asi rád si od nich oddychnu, ale možná se mi za nějakou dobu bude stýskat, to nedovedu odhadnout,“ poznamenal.
Na otázku, co v dětské literatuře vyzdvihuje a naopak, co rád nemá, Pavel Šrut odpověděl poněkud obšírněji: „Já jsem se jako dítě nemohl naučit číst. V první třídě jsem dostal ultimátum, že když se přes prázdniny nenaučím čít, budu první třídu opakovat. Maminka mě pak začala podle slavných Poupat učit slabikovat, když jsem to zvládl, stalo se čtení pro mne tak velkým objevem, že jsem četl kde co. Protože jsem měl o šest let staršího bratra, tak jsem vlastně vynechal všechny pohádky a rovnou skočil do dobrodružné literatury.“
Psát pro děti ovšem začal souběžně s psaním pro dospělé. Při studiu anglistiky objevil obrovskou sféru anglických říkadel a nonsensů, což ho podle jeho slov naprosto uchvátilo a rozhodl se vyzkoušet, zda dokáže takový nonsens sám vymyslet. „Vydal jsem vlastně tři knihy pro děti do roku 1970, kdy to skončilo, protože jsem si v té nenormální normalizaci sám zakázal publikovat cokoli oficiálně. Živil jsem se texty k různým leporelům a dětským říkánkám,“ přiblížil svou tvorbu pro děti populární spisovatel.
Básník, překladatel a prozaik Pavel Šrut se narodil 3. dubna 1940 v Praze. Studoval angličtinu a španělštinu na FF UK (1962–1967); poté tři roky pracoval jako redaktor v nakladatelství Naše vojsko. Od roku 1972 se věnuje literární a překladatelské činnosti ve svobodném povolání.
V roce 1987 pobýval čtyři měsíce na Mezinárodním spisovatelském programu na Univerzitě v Iowě. Je nositelem Ceny Jaroslava Seiferta (2000), za svou tvorbu pro děti byl nominován na Magnesii Literu (2004, 2005, 2007), kterou obdržel v r. 2009, získal ocenění v celostátní soutěži knih pro děti a mládež Zlatá stuha (2004, 2005) a Cenu Českého střediska ASSITEJ (2010).
