Věřili mu a on je obral o všechny úspory, přivedl na buben, zbořil jejich plány, zničil jejich sny a sám dál spokojeně chrní ve svém luxusním střešním apartmá elitního rezidenčního hotelu Tower, kde žádný bejvák neseženete pod pět mega v dolarech. Naletěli mu a teď si buď hodí mašli, nebo mu šlohnou tajné prasátko a vezmou si, co jim patří. Jenomže k tomu potřebují plán, jenž nemá chybu! A také režiséra Bretta Ratnera, který konečně zabere a dá akční krimikomedii, co její jest.
S Brettem Ratnerem je to tak, že nikdy nevíte, co od něj můžete očekávat, a většinou se nespletete, když své očekávání budete pro jistotu tlumit. Tenhle průkazný talent se sice dokáže prodychtit k ambiciózním projektům, ale tak nějak z nich v plné míře nedokáže vždy vyždímat očekávané. Možná pro něj nebylo nejšťastnější i to, že nezřídka naskakoval do rozjetého vlaku, který před ním řídili takoví borci jako Jonathan Demme a Ridley Scott, s jejichž Mlčením jehňátek a Hanibalem se jeho Červený drak srovnává těžko – obdobně jako není legrace převzít po Bryanu Singerovi třetí díl X-Menů, kterým tento vdechl filmový život a při rozjezdu série projekt Ratnerovi vyfouknul před nosem.
Jenomže Brett Ratner je odolný chlapík, který tohle dokáže ustát a najít si i svoji vlastní parketu, což je možná to nejlepší, co pro sebe (i pro nás) může udělat. A tak, jakoby se rozvzpomněl na svůj úspěšný buddy movie trojboj Křižovatka smrti, skočil po scénáři, z něhož měla původně vzniknout černošská verze Dannyho parťáků, nechal ho přepsat pro smíšený sbor a natočil vcelku příjemnou akční komedii, jejímž těžištěm je velká hotelová loupež.
Residenční hotel Tower je pompézní newyorská špeluňka pro milionáře, kde pracuje jako manažer (který je tak trochu holkou pro všechno) dobrý člověk Josh Kovacs. Uznávaný svými podřízenými (od recepčního přes vrátného až po liftboye) a respektovaný burzovním žralokem, šéfem a majitelem téhle sedmdesátiposchoďové kůči na Manhattanu Arthurem Shawem, s nímž kdysi společně vyrůstal v ulicích Queensu a teď hraje po večerech na dálku internetové šachy. Zatímco Josh žije dál v drsné kulise rodného Queensu, Shawn se rozmařile cachtá v bazénu střešní rezidence svého skleňáku, což vnímavému divákovi hned od začátku napoví, že v tomto příběhu tihle dva zřejmě nepojedou na stejné vlně. A taky že ne!
Záhy se totiž ukáže, že nedotknutelný Shawn obral všechny lidi z baráku, kteří mu svěřili své úspory do penzijního fondu (v naději, že je zúročí jako ty svoje), což z něj činí ještě větší póvl, nežli je pouliční kapesní zloděj, neboť kromě prachů jim štípnul i jejich důvěru a naději, že si budou užívat to, na co si celý život šetřili. Když se portýrovi Lesterovi, který celý život otevíral dveře jiným, zavřely ty jeho a na poslední chvíli ho zachránily před sebevražedným skokem v metru (což je motiv s jakým se v komediích běžně nesetkáváte), něco zásadního se ve správném chlapíkovi Joshovi zlomilo, a on se rozhodl, že to tak nenechá. Má totiž tušení, kde má FBI stíhaný podvodník Shawn svoji mnohamilionovou rezervu pro případ krajní nouze, a rozhodne se mu ji ve prospěch všech obraných hejlů z Toweru vyfouknout.
Ale jak se nabořit do sejfu v bytě, kde zatím k domácímu vězení odsouzeného krále Manhattanu, parchanta Shawa, hlídají nonstop agenti FBI, v baráku s nejlepší ostrahou a bezpečnostním systémem v New Yorku? Navzdory těmto „podružným“ otázkám dá Josh dohromady partu ke všemu odhodlaných amatérů z místních řad, jejichž základním problémem je, že neumějí krást. Jenomže Josh zná jednoho z Queensu, který to umí. A tak ho přibere do party a podle přímočarého sloganu „Dejte pár chlapům vidle a vezměte hrad útokem“ zavelí ke zteči.
Akční komedie je žánr, který není založen na psychologické drobnokresbě figur, neprůstřelné formální logice a silném akcentu na to, že se něco takového opravdu takhle nějak může reálně stát. Svým způsobem je vlastně založen na opaku uvedeného, což je situace, v níž se bezstarostně fabulující Ratner tentokrát cítí docela dobře (možná proto, že mu tak trochu připomíná dobu, kdy na této parketě v branži začínal).
Po zhruba čtyřleté televizní pauze je z toho něco jako slušný žánrový comeback, který pobaví, uvolní a neurazí. Zásluhu na tom má svižně ubíhající příběh s jednoduchou zápletkou, balancováním na hraně v rámci žánru ještě skousnutelného, přijatelně předvídatelným koncem a nabušenou, typově přesně vybranou hereckou sestavou, pro níž jakoby byl scénář psán přímo na tělo.
Klíčové trio, které tvrdí akční a komediální muziku, tu tvoří v prvé řadě téměř charismatický Ben Stiller, jenž dokazuje, že není odkázán na to, hrát stále jen Jebaly, a je otázka, zdali ho (podobně jako kdysi Jima Carreyho) v dohledné době neuvidíme i v roli, která ho přeřadí do polohy, jakou bychom od něj nečekali. Nepřehlédnutelný výkon tu odvádí slušně „recyklovaný“ (navzdory tomu, že již téměř odepisovaný) Eddie Murphy, předvádějící záblesky starých dobrých časů, kdy řádil v Beverly Hills. A důležité role vysoce postaveného záporáka, jenž zaslouženě směřuje do tepláků (což se alespoň v akčních komediích na rozdíl od reálného života někdy stává), se ujal vlastně nikdy neselhávající Alan Alda.
Spolu s Matthewem Broderickem, Caseyem Affleckem, urostlou Gabourey Sidibeovou a agentkou Teou Leoniovou (s níž je radost zajít na panáka) to v téhle partě klape tak, že je radost se podívat. Zdá se, že si tenhle Mistrovský plán radostně a s gustem užívali, se zjevným úmyslem alespoň něco z té radosti přenést i na nás. Kromě jistého znepokojení, že s penzijními fondy to ani v Americe není tutovka, bych řekl, že se jim to docela podařilo.
TOWER HEIST. USA 2011, 104 min, české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Brett Ratner. Scénář: Ted Griffin, Jeff Nathanson. Kamera: Dante Spinotti. Hudba: Christophe Beck. Hrají: Ben Stiller (Josh Kovacs), Eddie Murphy (Slide), Casey Affleck (Charlie), Alan Alda (Arthur Shaw), Matthew Broderick (Fitzhugh), Tea Leoniová (Blaire Denhamová). V kinech od 10. listopadu 2011.
