Z Ukrajiny do Česka přišel přesně před čtvrtstoletím. Dnes o sobě umělec Michail Ščigol mluví jako o českém malíři. Jako jeden z prvních maloval emblematickou stavbu porevoluční Prahy Tančící dům. Nyní v tamní galerii Art Salon S vypráví Poslední příběh.
Dílo Michaila Ščigola vypráví o různých tématech, o umělecké zranitelnosti, křehkosti, posedlosti a osobní zodpovědnosti. S chutí využívá nadsázku, ironii nebo grotesku, ale nebojí se ani patosu. Jako romantický expresionista popisuje třeba příběh malíře a jeho múzy.
„Mám zvláštní představu, jak má múza vypadat. Měla by být velká a robustní, pevné nohy a velké ruce, aby malíře mohla podržet a nakrmit, prostě dát mu sílu do tvůrčí práce,“ říká Michail Ščigol.
V Česku našel ještě jeden důležitý zdroj pro svou tvorbu, dílo Franze Kafky. „Moje malování nastartovala kresba samotného Franze Kafky, kresba velice expresivní, kde nakreslil sám sebe, jak leží na stole unavený a zoufalý z toho, že mu ta práce nejde,“ uvedl malíř.
Michail Ščigol se narodil 26. srpna roku 1945 v Čeljabinsku. V letech 1964 až 1970 absolvoval Vysokou školu architektury v Kyjevě, později ještě nástavbu urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě. V roce 1990 přicestoval do lázeňského městečka Železnice u Jičína, kde od té doby žije. Krajina Českého ráje se promítá také do jeho tvorby.
Období strávené v Praze (mezi lety 1996 a 1999) věnoval hlavně Tančícímu domu architektů Franka Gehryho a Vlada Miluniče. Výstava Poslední příběh v tamní galerii Art Salon S potrvá do 14. února.
