Tvrdil, že Bůh existuje, ale on v něj nevěří. Přesto Salvador Dalí v šedesátých letech vytvořil několik biblických ilustrací. Jeho náboženské výjevy se ale – stejně jako on sám – zcela vymykají tradičnímu pojetí. Tuto možná méně známou část tvorby slavného katalánského malíře přestavuje výpravná kniha nakladatelství Universum.
Vztah Dalího k víře se během jeho života vyvíjel. Ve dvacátých letech se například podílel na scénářích dvou protináboženských filmů – Zlatého věku a Andaluského psa. Po svatbě s jeho múzou Galou se ale malířův přístup ke křesťanství změnil.
„Pamatuji si, že když jsem byl poprvé ve Španělsku v roce 1968 na návštěvě u jednoho kolegy, viděl jsem tam Dalího. A on prohlásil, že je římský apoštolský katolík,“ upřesnil hispanista a historik umění Pavel Štěpánek, který knihu doprovodil odborným výkladem.
Luis Buñuel, režisér zmíněných surrealistických snímků, ve svých vzpomínkách píše, že se Dalímu říkalo „československý malíř“. Jak a proč tato přezdívka vznikla, svým čtenářům už ale neprozrazuje. Přirovnání k nově vzniklému státu možná jen znělo dostatečně exoticky – a právě tak působí i Dalího zpracování Bible.
„Na jedné z ilustrací je Kristus na kříži podán v takové zvláštní pozici, jako bychom se dívali seshora. Pohled, kdy se člověk na Krista dívá jakoby z nebeské úrovně,“ uvádí konkrétní příklad Pavel Štěpánek.
Vedle významných postav Starého i Nového zákona se Dalí ve svých ilustracích zaměřil i na ty méně známé. „Nasazuje je jako roznětky dalšího myšlení,“ upozorňuje Štěpánek. „Musel nad biblickými texty meditovat a výsledkem jsou jeho kresby.“
Během práce na ztvárnění Bible využil Dalí také řadu nejrůznějších technik a postupů. Některé výjevy dokonce maloval, aniž by se štětcem dotknul plátna. Ježíš Kristus je tak na některých malbách pouhou skvrnou.
