Praha - Komise Ceny Jiřího Ortena vybrala v minulých dnech z 25 přihlášených prací tři kandidáty. Jedno z děl spisovatelek Jakuby Katalpy, Jany Šrámkové nebo spisovatele Jakuba Řeháka si 14. května na veletrhu Svět knihy odnesu ocenění pro mladé literáty. Na letošní rok připadá 90. výročí narození básníka Jiřího Ortena a současně se změnil i organizátor ceny. Záštitu nad jejím pořádáním převzal Svaz českých knihkupců a nakladatelů.
Hořké moře (Paseka) Jakuby Katalpy nominovala komise za „fabulační odvahu a energický, osobitý styl vyprávění“. Janu Šrámkovou navrhla za knihu Hruškadóttir (Labyrint) a za „stylově čisté, tematicky ojedinělé, nedoslovné vyprávění“. A Jakuba Řeháka za „pozorovatelství, které neutkvívá na povrchu věcí a stává se formou osobního poznávání“. Básnická prvotina tohoto mladého režiséra Světla mezi prkny (Agite/Fra) je také nominována na Magnesii Literu v kategorii objev roku.
Z čtvrt stovky přihlášených prací vybírala šéfredaktorka čtrnáctideníku A2 Libuše Bělunková, vedoucí katedry české literatury na FF UK Petr A. Bílek, šéfredaktor nakladatelství Odeon Jindřich Jůzl, spisovatel Pavel Kosatík a redaktor časopisu Týden Pavel Mandys.
Přišla jsem o všechny smysly, říká v závěru románu jedna z hlavních postav. Ale strach nemám. Román je vyprávěn ústy tří generačně odlišných žen, jejichž osudy se proplétají v civilní i citové rovině. Jakuba trpí vzácným onemocněním, které jí brání pamatovat si lidské tváře, Marie je svázána s domem, v němž ožívají mrtví, a Aniele se jako zázrakem podařilo zastavit čas. Žádná z žen nenachází pokoj. Jsou silně spojeny se svými předky, jejich vzpomínkami se znovu probouzí minulost, osudy matek a pramatek, věčné osudy bojovnic, opatrovatelek a těch, které loví - nebo jsou loveny. Román je možné číst různými způsoby, především je však nutné vnímat ho jako podobenství, zviditelnění archetypu ženy.
„Běž a vyprávěj. / Nasaď oči, nos. Ukaž, že inkoust / teče z očí, že ubíhají roky.“ Těmito slovy končí Jakub Řehák svou první básnickou sbírku. Roky ubíhaly. Čas zanechal stopu na básníkových domech – hniloba, plesnivina, pavouci, rez. Z gymnazistek předposledního oddílu se staly ženy, které až magickým procesem pojmenování dosáhnou celistvosti bytí. Jinak v knize převládají – téměř surrealisticky – jednotlivé části (nahého) těla. Neživé se oživuje a živé se stává věcí. A tak se prolínají ženy a knihy – obojímu patří celá autorova láska. Pozorování a popis jsou neoddělitelné. Ačkoliv v básních dominuje léto a zima, popř. sníh, poledne a noc, tedy jednoznačnost času, čtenář si nikdy nemůže být jistý, jestli se děj odehraje ve skutečnosti nebo ve snu. Je vždycky veden dál překypující autorovou fantazií a zvuky slov.
Najít přátelství, prostředí k životu, zbavit se strachu a na prahu dospělosti se „adoptovat“ do fungující rodiny. Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Debut Jany Šrámkové vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z téhle „islandské“ novely podivuhodné čtení.
Slavnostní předání ceny Jiřího Ortena - která má v podtitulu citát ze sbírky Ohnice: „Narovnej hřbet, má malá kniho“ - se koná 14. května. Večerem v Průmyslovém paláci provede herec Jiří Ornest. Prestižní ocenění pro mladé autory bude uděleno už po dvaadvacáté. Jeho držiteli jsou například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Jaroslav Rudiš nebo Petra Hůlová.
