Praha - Pražské nábřeží pod Letenskými sady zdobí série portrétů bývalého prezidenta Václava Havla. Sekvence fotografických snímků zobrazuje jeho bílou bustu vyrobenou z mýdla, která se vlivem vody postupně rozpouští. Galerii Artwall přispěl touto prací do sbírky slovenský umělec Martin Piaček a dílo nazval Vymývání.
Galerie Artwall i autor tak chtějí vstoupit do diskuse o výkladu uplynulého čtvrtstoletí i Havlově odkazu. Čtvrtstoletí po sametové revoluci je stále zřejmější, že si česká společnost neví rady s jejím odkazem.
„Piačekovo dílo je záměrně mnohoznačné. Proces vymývání může odkazovat ke ztrátě paměti, k vymývání mozků i k alibistickému mytí rukou,“ zdůrazňuje Zuzana Štefková, jedna z kurátorek projektu.
- „Název je parafrází Havlových dramatických děl a přihlášením se k poetice jejich absurdního humoru,“ dodává k tomu autor. „Zajímá mě proces instrumentalizace hrdiny, to, jak se konkrétní člověk mění v abstraktní symbol a jak je jeho odkaz následně používán či zneužíván,“ dodává ke svému dílu.
Postava Václava Havla je podle něj typickým příkladem této instrumentalizace napříč politickým spektrem. Jednou je oslavován jako bojovník proti komunismu, jindy kritizován za svůj údajný reformní komunismus, je označován za utopistu, ale i zatracován jako podporovatel vojenských konfliktů.
Jeho zastánci vyzdvihují Havlův zájem o lidská práva a staví je do protikladu s dnešním pragmatickým poklonkováním Číně. Odpůrci zase poukazují na jeho politickou naivitu či na problematickou podporu bombardování v průběhu války v Jugoslávii a schvalování invaze do Iráku, uvádějí autoři výstavy.
Pro jedny je Havel nedostižným ideálem, pro jiné představitelem nestandardní, nestranické politiky nebo politického kýče. Příznačné přitom je, že kritika přichází zleva i zprava. „Ideály mají tendenci blednout. Piačekovo dílo je možné chápat jako varování, aby se manipulace s ideály nezměnila v absurdní drama,“ doplňuje spolukurátorka výstavy Lenka Kukurová.
