Glosa: Netflix na cestě k Oscarům a vládě nad filmovým světem

Nominace na Oscary téměř ignorovaly ženy a osoby jiné barvy pleti. A streamovací služba Netflix získala 24 nominací. Co je závažnější výsledek? Pro různé aktivisty to první, pro filmové obchodníky a profesionály to druhé.

Každý filmový fanoušek, a profesionál obzvlášť, si patrně vzpomene na ostrou kontroverzi na festivalu v Cannes v roce 2017. Tehdy byl do mezinárodní soutěže, tedy dvacítky nejlepších artových filmů světa, přijat korejsko-americký film Okja o dívce, která se stará o milované prasátko, ale obří nadnárodní společnost jí zvíře odebere. Film vznikl v produkci Netflixu a proti jeho účasti v soutěži brojili francouzští kinodistributoři. Netflix totiž na poli filmového trhu hrál podle jiných pravidel. 

Režisér Okji Pon Džun-ho je v letošní oscarové kolekci přítomen se svým dalším filmem Parazit, a když je řeč o něm, připočtu jeho slavný hit Ledová archa (Snowpiercer) z roku 2013 o vlaku, který se řítí nekonečnou ledovou divočinou poté, co lidstvo vymřelo. Velké a lehce vyprávěné filmy s ekologickým poselstvím je přesně to, co streamovací giganty láká. 

Parazitem se Pon Džun-ho vrátil do Koreje a ke klasickým producentům, přestože oceňoval, že mu Netflix poskytl pro natáčení Okji vynikající podmínky. Přál si ale svůj další počin vidět na velkém plátně. Za dva a půl roku, které od sebe snímky Okja a Parazit dělí, navíc prošel filmový průmysl na poli streamovacích služeb i kinodistribuce dalšími změnami.

Mediální revoluce (se opakují)

V době kontroverze v Cannes byla již platforma Netflix deset let stará. Startovala nenápadně jako služba VOD (Video on Demand), víceméně jen jako operátor bez vlastní produkce. Netflix ovšem stojí na začátku revoluční mediální doby, kdy klasické půjčovny VHS nebo DVD už zmizely ze scény a nastoupily on-line služby. 

Doteď vadí zastáncům filmového umění, protože ti věří v klasická kina a v umělecký film. Streamovací giganti potřebují snímky, které upoutají jejich předplatitelskou bázi a budou schopny dosáhnout 40milionové až 80milionové návštěvnosti. Nicméně postupně vytvářejí archivy, kde jsou dostupné stovky nebo tisíce starých titulů. 

Streamovací služby se staly on-line variantou mnohosálových multiplexů, jež svého času zatlačily do pozadí kamenná kina, ale neumlčely je. Je jen otázkou času, kdy ke streamovacím gigantům typu Netflix přibudou streamovací služby kabelových operátorů a velkých amerických producentů a dojde k silné konkurenční válce. 

Stream je spíš mainstream

Zatím Netflix nemá konkurenci, a to zejména na menších trzích, jako je třeba ten český. A kupodivu – vedle toho se stále drží DVD jako klasický způsob distribuce, jistě už poněkud staromódní, ale oblíbený zejména u těch, kdo chtějí za své peníze film skutečně vlastnit a nejen si půjčovat (otázku stažení a uložení na disk nechávám stranou). 

Velké streamovací služby dnes žene kupředu nejen princip předplatitelů, ale zejména produkce vlastních seriálů a filmů. K tomu kupují distribuční licence většinou jen pro mainstreamová díla. K hitům patřila třeba romantická komedie Dokonalé rande (The Perfect Date, 2019), jež si sáhla na dosud netušená čísla návštěvnosti, nebo postapokalyptický thriller V pasti (Bird Box, 2018) v režii Susanne Bierové. První týden po spuštění přilákal 45 milionů uživatelů. 

Nabídka streamovacích služeb je tedy sice velmi široká, nicméně přece jen je zaměřená na většinového diváka a nedokáže uspokojit publikum se specifičtějšími zájmy (zejména takzvaného festivalového diváka). 

Na art taky dojde, i na Oscary

Výjimkou v nabídce Netflixu byl ale třeba film Roma mexického režiséra Alfonsa Cuaróna, jímž operátor ukázal, že může klidně zkusit přijít na trh i s uměleckým snímkem. Paralelně s Netflixem, HBO GO nebo Amazonem Prime vznikají tudíž logicky menší streamovací služby, jako je v Česku DAFilms nebo Aerovod, případně Film Europe, zaměřený na evropské artové filmy pro kinodistribuci a televizní distribuci. 

Typickým příkladem mnohostranného pohybu na audiovizuálním trhu může být film Paterson amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Toto dílo nevzal pod sebe žádný distribuční obr, nicméně se film dočkal solidního celosvětového uvedení ve spolupráci kinodostributorů a menších streamovacích služeb. Netflix také pomohl zabránit zavření newyorského artového kina Paris, když se tohoto ikonického biografu ujal. 

Promítal zde mimo jiné Manželskou historii (Marriage Story) Noaha Baumbacha, jež patří k netflixovým titulům s oscarovou nominací za rok 2019. Stejně jako krimi Irčan (The Irishman) v režii Martina Scorseseho. Oba tituly jsou zároveň na Netflixu diváckými hity.

Nelze nevidět, že streamovací služby čím dál více promlouvají do filmových cen, včetně prestižních Oscarů. Tentokrát obstály v konkurenci snímků od režiséra bondovek a Americké krásy Sama Mendese či Todda Phillipse, jehož příběh o superpadouchovi Jokerovi získal nejvíce nominací. A také zmíněného jihokorejského Parazita. Některé z těchto titulů už mají ceny z festivalů v Benátkách a Cannes. Začátkem února tak výsledky Oscarů budou i zprávou o tom, jak propustná je hranice mezi uměním a mainstreamem.

Budoucnost patří streamovacím službám

Netflix jasně ukázal, že je schopen a ochoten konkurovat v podstatě všem filmovým a televizním formátům. Filmaři natáčející pro Netflix si práci pochvalují, přičemž vyzdvihují tvůrčí svobodu, nikoliv honoráře. Překvapivé je, že o úspěchu streamovaného filmu nerozhoduje jméno režiséra, nýbrž jen formát, žánr a téma. Proto je nejspíš jen otázkou času, kdy si Netflix objedná film nebo seriál v režii nějakého českého či slovenského režiséra. 

Streamovací služby budou mít stále širší filmový výběr a budou stále silněji zasahovat do toho, co se točí. Jejich akční rádius pokryje jak video, tak televizi, a dokonce kina a potvrzuje americkou a britskou dominanci v zábavním průmyslu. Kinodistributoři budou jejich principy muset tolerovat, protože jinak by nemuseli mít k dispozici ty nejzajímavější tituly.

Menší artoví distributoři nemají Netflix a jemu podobné v lásce a nejspíš zůstanou přesvědčeni, že budoucnost filmu je v kině. Velkým distributorům Netflix nevadí, protože stejně jako tato streamovací služba šíří filmy multimediálně. A režiséři? Zatím jsem nenarazila na jediného, který by si nechtěl natočit film nebo seriál pro Netflix nebo HBO.