Martina Vacková

V kleci na poušti je uvězněna žena tmavé pleti. Nakonec se ale dostane ven a následuje její pouť ze zajetí do civilizace. Ve filmu Soumrak laskavosti vybudoval australský režisér nizozemského původu Rolf de Heer důmyslně dystopickou a symbolickou cestu světem totality, nebezpečných nemocí, válečných běsnění a útlaku původních obyvatel a přistěhovalců. Metaforický příběh měl světovou premiéru na Berlinale a nyní ho mohli zhlédnout i diváci na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Je jí sedmdesát, je vzdělaná a inteligentní. Právě jí zemřel manžel, a tak se ho snaží důstojně pohřbít. Na náhrobní kámen by mu chtěla dát vytesat rudou hvězdu, ale na své straně chce raději křížek. Poklid, s nímž řeší pohřební starosti, a její morální kompas naruší jeden telefonát. Blaga je najednou oklamána a nikde se spravedlnosti nedobere. Bulharský režisér Stefan Komandarev filmem Blažiny lekce zakončil svou trilogii o sociálních problémech a morálním úpadku v současném Bulharsku. Film se promítal v hlavní soutěži na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde s režisérem hovořila spolupracovnice webu čt24.cz.

Srbsko-katarský archivní dokument Ještě jedno jaro označují jeho tvůrci za medicínský thriller. Rekonstruuje dramatické dění několika jarních měsíců roku 1972, kdy v někdejší Jugoslávii propukla poslední evropská epidemie pravých neštovic. Zcela pochopitelně je tato epidemie v dnešním Srbsku srovnávána s pandemií covidu-19. Film v karlovarské festivalové soutěži Proxima osobně uvedl režisér Mladen Kovačević.

Hlavní postavy mají privilegium zpívat, tančit, prožívat hluboké emoce a mít se dobře, zatímco vedlejší postavy mají omezené repliky a žijí skromně. A pak jsou ještě postavy, které se v záběrech nehodily, špatně vystupovaly, takže byly vystřiženy. O filmovém světě natočila snímek Druhořadí německá režisérka Sophie Linnenbaumová. Karlovarský festival dílo promítl v hlavní soutěži. V rozhovoru Linnenbaumová mluví o tom, čím se inspirovala, ale i o alegorické povaze svého filmu.

Z Gruzie se do hlavní soutěže karlovarského festivalu dostal svěží, moderní a sexuálně odvážný film o mileniálech. Důležitějším tématem je ale postavení ženy v současné gruzínské společnosti. Čtyřiadvacetiletá Tina, vyobcovaná z rodiny své i rodiny svého manžela, se nastěhuje do podnájmu ke svobodomyslné Megi a ta jí postupně ukáže, že žít se dá i nezávisle na mužích, což ve společnosti s patriarchálním uvažováním vyžaduje kus odvahy. A vlastní pokoj, jak tvrdila spisovatelka Virginie Woolfová a jak se film Ioseba „Sosa“ Bliadzeho také jmenuje.

Lila Schwarzenbergová je režisérkou dokumentů především pro rakouskou televizi. A jak prozrazuje její příjmení, také dcerou bývalého kancléře Václava Havla a českého exministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Oba se stali protagonisty rakousko-českého snímku Můj otec, kníže, který ve světové premiéře promítl letos festival v Karlových Varech. Neobyčejně intimní portrét vztahu otce a dcery natáčela Lila Schwarzenbergová spolu s kolegou Lukasem Sturmem více než pět let. Na místech, kde se soukromí rodu Schwarzenbergů mísilo s dějinami 20. a 21. století. Rozhovory mezi dcerou a otcem se nevyhýbají nepohodlným tématům, jako je drogová závislost nebo nemanželské děti.

Čtyři roky od vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové stále není případ uzavřen. Jejich smrt v roce 2018 vyvolala velké protesty po celém Slovensku a politici odstupovali z vlády. Ale případ vyděsil i celou Evropu. Investigativní reportér a režisér Matt Sarnecki, Američan žijící v Rumunsku, natočil celovečerní dokument s názvem Kuciak: Vražda novináře. Ten se promítal v evropské premiéře na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Do soutěže karlovarského festivalu se dostala i chorvatská Sborovna. Režisérka Sonja Tarokićová ji natočila jako svůj první celovečerní film. Do centra dění postavila výchovnou poradkyni Anamariju, která nastupuje do nové školy. Postupně se v neznámém prostředí začíná orientovat a chápat, že ne všechny problémy se daří vyřešit, a už vůbec ne podle pouček v příručkách.

Litevský režisér Andrius Blaževičius vytvořil ve filmu V běhu dynamické drama odehrávající se během čtyřiadvaceti hodin. Postupně v něm odkrývá emoce obou hlavních hrdinů. Na první pohled jde o snahu zachránit svou lásku před tragédií. Marija ráno vybíhá do ulic města, když zjistí, že její přítel Vytas měl další ze svých psychotických epizod a zmizel. Roli Mariji s živelnou energií ztvárnila herečka Žygimantė Elena Jakštaitėová, která byla na letošním Berlinale vybrána do prestižního programu Shooting Stars. Film se promítal na festivalu v Karlových Varech v soutěžní sekci Na východ od Západu.

Bělehrad, uprchlický tábor, balkánská migrační cesta. Strahinja a jeho žena Ababuo opustili Afriku s vidinou lepšího života v Evropě. Skončili ale v uprchlickém táboře v Srbsku, kam byli deportováni. Když jednoho dne Ababuo zmizí, Strahinja se ji vydává hledat… Srbský režisér Stefan Arsenijević představil v hlavní karlovarské soutěži ve filmu Strahinja svou moderní interpretaci středověké poémy Strahinja Banović o srbském šlechtici hledajícím svou unesenou ženu. Místo srbských hrdinů zvolil africké migranty a s herci z celého světa ve filmu hrají i skuteční uprchlíci z migračních táborů.

„Zábava, nebo byznys?“ ptá se imigrační úředník při příletu mladé dívky na letišti v Los Angeles. „Zábava,“ odpoví dívka, která plánuje stát se hvězdou pornografického průmyslu. Švédská režisérka Ninja Thybergová nahlíží ve svém prvním celovečerním filmu Rozkoš (Pleasure) za pomyslnou oponu sexbyznysu. Vychází ze svého stejnojmenného krátkého filmu, za který získala v roce 2013 ocenění na festivalu v Cannes. Celovečerní snímek od lednové premiéry na filmovém festivalu Sundance úspěšně cestuje po dalších velkých přehlídkách, uveden byl i v programu Karlových Varů, v sekci Horizonty.

Jednoho dne zavolá svým dospělým dětem otec a sdělí jim, že od něj nečekaně odešla jejich matka. Děti přijedou po letech domů a pustí se do pátrání, které přináší podivné informace. Kdo byla jejich matka a proč tak náhle zmizela? Jak se s tím vyrovnává její manžel a jaký má na jejím zmizení podíl, pokud nějaký? Polský film Blízcí (Bliscy) se na festivalu v Karlových Varech promítá v paralelní soutěžní sekci Na východ od Západu. Byl natočený v polsko-české koprodukci a v hlavní roli otce se objevuje renomovaný polský herec Olaf Lubaszenko.

Rok 2013. Patnáctiletá špičková gymnastka Olga je rozpolcená volbou mezi Švýcarskem, kde trénuje na mistrovství Evropy v gymnastice a připravuje se na olympijské hry, a Ukrajinou, kde zůstala její matka, novinářka pronásledovaná kvůli článkům proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi. A pak přijdou události na Majdanu… Film Olga natočil podle svého scénáře švýcarský režisér Elie Grappe a uvedl v sekci Týden kritiky v Cannes. Na festivalu také poskytl rozhovor webu ČT24.

Laura je Finka, která studuje na vysoké škole, Ljoha je ruský horník. Setkají se ve vlaku, cestu napříč Ruskem do Murmansku musí absolvovat v malém kupé. Zdánlivě běžný příběh o dvou lidech, kteří v sobě postupně najdou zalíbení, natočil finský režisér Juho Kuosmanen. Film Kupé č. 6 (Hytti Nro 6) ve světové premiéře uvedl aktuální festival v Cannes v hlavní soutěži. Režisér při té příležitosti poskytl webu ČT24 rozhovor.

Být na filmovém festivalu v Cannes jedním z Producentů v pohybu znamená ve filmovém prostředí prestiž. Letos se do výběru mladých evropských talentů dostal Marek Novák ze společnosti Xova Film. Šestnáct z dvaceti vybraných filmových producentů se tentokrát setkalo i osobně. Program jim dává možnost představit své připravované projekty, hledat pro ně další partnery i vyměňovat si své zkušenosti a informace. V Cannes také Marek Novák poskytl rozhovor webu ČT24.

Jak skloubit kariéru a mateřství – centrální, nijak překvapivě zpracované téma francouzsko-německého filmu Proxima. Atraktivní ale tím, že matkou samoživitelkou je kosmonautka vybraná na roční mezinárodní vesmírnou misi. Drama režisérky a scenáristky Alice Winocourové promítají česká kina od 30. července.

Krásný a dojemný, ale ne kýčovitý a sentimentální je australský film Než skončí léto režisérky Shannon Murphyové. V originále Babyteeth, tedy v doslovném překladu „mléčné zuby“. Snímek vstupuje do široké české distribuce poté, co otevíral přehlídku Tady Vary.

Dokumentarista Šimon Šafránek vykolejil Miro Žbirku z linky „běžných“ populárních zpěváků a vřadil ho mezi pěvecké legendy, o nichž je dobré vědět víc. Tak lze zjednodušeně interpretovat nový celovečerní dokument, který si do názvu jednoduše vypůjčil Žbirkovu přezdívku – Meky. Divákům v kinech ho po premiéře na přehlídce Tady Vary představuje od 9. července.

Patriarchální společnost, v ní dvě ženy, jeden mrtvý muž. Ty dvě ženy bývaly kamarádky a mrtvý muž byl jedné otcem a druhé manželem. Mladá manželka nešťastnou náhodou muže zabila a byla odsouzena k trestu smrti. Ale je tady živá televizní show, kde vražedkyně může veřejně poprosit člena rodiny o odpuštění a člen rodiny to odpuštění před zraky milionů diváků může poskytnout. Udělá to? A jak bude hlasovat veřejnost?

Dva vůdčí silné filmy, po nich mezera a zbytek kvalitní filmy, které tolik nevybočují. Takoví jsou vítězové letošního Berlinale. Zlatý medvěd pro íránské Zlo neexistuje (Sheytan vojud nadarad), Stříbrný medvěd pro americký Nikdy, zřídka, občas, vždycky (Never Rarely Sometimes Always). Oba hlavní filmy jsou také jasným politickým a společenským prohlášením, zatímco další snímky se většinou zaměřují na lidské příběhy a mezilidské vztahy.

„Nebyl schopen akceptovat bezmocnost,“ říkají tvůrci filmu Šarlatán o Janu Mikoláškovi, léčiteli a znalci léčivých rostlin. Na filmovém festivalu Berlinale se drama v hlavní roli s Ivanem Trojanem promítalo ve čtvrtek večer ve světové premiéře. I bezmocnost může být ale inspirací posunout společnost dál, poznamenala v diskusi k filmu režisérka Šarlatána Agnieszka Hollandová. S odkazem na esej Václava Havla z roku 1978 Moc bezmocných.

Berlinale na cestě do své druhé poloviny prozatím shrnuje, že dorazilo méně asijských nákupčích a filmových prefesionálů kvůli strachu z koronaviru. Na Evropském filmovém trhu, jenž je součástí přehlídky, se ale čile obchodovalo i bez nich. Mimo jiné i s česko-slovenskými Služebníky. Znatelný byl také stále sílící vliv seriálové tvorby.

Pokud by bylo cílem filmů, aby divák po jejich zhlédnutí otevřel internet a zkoumal, co tím chtěl režisér říci, pak by se v hlavní soutěži letošního Berlinale našlo dost dobrých snímků. Jestliže chce ale divák příběhu rozumět hned po skončení projekce, musí na festivalu do mimosoutěžní sekce Berlinale Special. Ta zatím v sedmdesátém ročníku nabízí díla, která jsou divácky vstřícnější, i když nepodbízivá a s pečlivou přípravou i výpravou.

První dny a první filmy má za sebou mezinárodní filmový festival Berlinale. Jeho kulaté, 70. výročí chtěli při zahajovacím večeru zdůraznit i jeho noví ředitelé Carlo Chatrian a Mariette Rissenbeeková. Jenže úvod zastínily tragické události v německém městě Hanau, kde poblíž kurdského kulturního centra bylo zabito několik lidí. Berlinale tak uctilo minutou ticha oběti rasisticky motivovaného útoku a Chatrian poté zdůraznil, že festival je proti náboženství a třídnímu rozdělení a filmem všechny spojuje.