Martina Vacková strana 3 z 5

Dva mladí lidé v zajetí svých obsesí – on chce být vrcholovým sportovcem, ona chce otěhotnět. Oba pro svůj sen dělají maximum, což vede k ničení těl i duší. Domestik, druhý český film v hlavní soutěži, je celovečerním debutem režiséra a scenáristy Adama Sedláka. Pozornost k sobě přilákal po úspěchu internetového seriálu Semestr, úspěšného experimentu v oblasti nových médií a alternativní distribuce.

Jestli má někdo rád filmová překvapení, poskytnou mu je Chvilky, český zástupce v soutěži Na východ od Západu. Tak čistý a precizně vystavěný film by stěží někdo čekal od debutantky. Režisérka Beata Parkanová napsala i scénář k filmu, v němž postřehneme dobře odpozorovaný život, s živými a reálnými dialogy.

Dva chlapci v zimní road movie s touhou od něčeho utéct – a také s touhou něco zažít. Nový film režiséra Olma Omerzua s názvem Všechno bude patří v soutěži karlovarského festivalu k těm, na které se čeká. Nejen proto, že je jedním ze dvou českých zástupců v hlavní soutěži.

Rodina, rasismus, chudoba a migrace – tato důležitá témata letos ocenil 71. filmový festival v Cannes. Na první pohled působí jako tematická tříšť, ale mnoha promítaným snímkům, nejen těm, které získaly ceny, se povedlo je propojit.

Osoba v Cannes nežádoucí, dánský režisér Lars von Trier, se po sedmi letech zákazu vrátil na mezinárodní filmový festival do Cannes. Už přijetí jeho nového filmu The House That Jack Built (Dům, který Jack postavil) do hlavního programu vyvolalo zájem ještě před zahájením festivalu. Trierova novinka se promítala mimosoutěžně a ani po ní nenásledovala tisková konference, i tak se o ní dost mluvilo – diváci ze sálu odcházeli ještě během promítání, vadilo jim brutální zobrazení zla a týrání žen a dětí.

Česká stopa na letošním filmovém festivalu v Cannes se blyští a hoří jen v názvech filmů. Jinak je oficiální program na české filmy s českým tématem chudý. Festival uvedl v sekci Cannes Classics film Jana Němce z roku 1964 Démanty noci a první zahajovací den v kině na pláži film Hoří, má panenko jako poctu nedávno zesnulému Miloši Formanovi. Oba režiséři se tak symbolicky dostávají do Cannes padesát let od festivalu v roce 1968, kdy měli film v hlavním programu, ale naděje na hlavní cenu zhatily politické nepokoje ve Francii a zastavení festivalu už na samém počátku.

Těsně před víkendem se v hlavní soutěži festivalu v Cannes představily dva zajímavé snímky z Východu: Jak ruský, tak polský film s sebou nese podpis výrazné režisérské osobnosti – Kirilla Serebrennikova a Pawła Pawlikowského. A oba jejich snímky kromě lokace na východ od Západu spojuje černobílé provedení, hudba jako důležitý prvek a příběh o svobodě z dob komunistického režimu.

Bláznivý Petříček se vznáší nad Cannes. Letními barvami hýřící momentka s francouzskými herci Jeanem-Paulem Belmondem a Annou Karinou se stala plakátem letošní filmové přehlídky. Úvodní konstelaci festivalu lze shrnout následovně: selfie zakázané, ženy stále nepřítomné, bezpečnost posílena. Filmovým výkopem festivalu se stal snímek Všichni vědí, nové dílo slavného íránského režiséra Asghara Farhadiho, nositele dvou Oscarů za filmy Rozchod Nadera a Simin a Klient.

Jak se začlenit do nové komunity, do svobody nebo do dospělého života je to, co nejvíce zajímalo evropské filmaře na 15. filmovém festivalu Crossing Europe. Na dně snímků, které se promítaly poslední dubnový týden v rakouském Linci, bylo cítit obavu, jestli integrace stylů a komunit je stále únosná. A z Česka k tomu přišel obrázek toho, že bezstarostné mládí není samozřejmostí a přechod do světa dospělých neznamená vyřešení problémů.

Všechny vítězné filmy letošního Berlinale mají nápadnou společnou nit. Vypovídají o tom, jak překonávat nečekané životní překážky a že je k tomu potřeba odvaha. U vítězného snímku Nedotýkej se mě, na kterém se podíleli čeští producenti, můžeme ocenit odvahu samotných filmařů, že experimentální film na téma sexuálních odlišností natočili. A přijímat svůj nový obličej a nový život, což musí hrdina ve filmu Tvář, oceněném druhou hlavní cenou, na to je také potřeba odvaha.

Filmy o malých lidech, kteří v sobě nesou velký patos. Takové točí český režisér Jiří Menzel a v takových často sám hraje. Berlinale svou poctu vůči českému filmaři vyjádřilo v závěru festivalu, když mu předalo cenu Kamera Berlinale, kterým od roku 1986 vyznamenává výrazné osobnosti světového filmu.

Pokud bychom měli hledat společné téma pro snímky, které filmový festival Berlinale stihl uvést ve své první polovině, jedno by se určitě našlo – inspirace (nejlépe vyhrocenými) skutečnými událostmi. K nejkontroverznějším soutěžním titulům tohoto druhu patřil zcela jistě norský film Utoya 22. července (Utøya 22. Juli).

Je otázka, zda není většina filmů na Berlinale v současné chvíli interpretována až příliš z pohledu všestranné korektnosti, píše ve své festivalové glose Martina Vacková. Berlinale se nemohlo vyhnout problémům MeToo, a jak před zahájením uvedl ředitel festivalu Dieter Kosslick, neuvedlo několik filmů, kde byly vazby na obviněné filmaře. Vysocí evropští filmoví profesionálové vrací do hry debatu o kvótách pro ženy ve filmovém byznysu. A je festivalově korektní, že na Berlinale se ukazují politicky laděné filmy, které by měly odrážet současný stav světa. Jenže dosud je – především v soutěžní sekci – jejich světem spíš bludný kruh.

Z nefavorita vítězem – dá se říct o Křižáčkovi českého režiséra Václava Kadrnky, který z festivalu v Karlových Varech odjíždí s Křišťálovým glóbem za nejlepší film. Letošní výběr v hlavní soutěži je dokonale ukázkovým příkladem široké mezery mezi festivalovými snímky.

Izraelský tvůrce Joshua Z Weinstein si pro svůj hraný debut vybral nelehký úkol - proniknout do komunity ultraortodoxních židů. Do jemného a hluboce lidského dramatu o otci, který navzdory pravidlům chce sám vychovávat syna, obsadil převážně chasidské neherce. Film Menaše patřil k hitům letošního festivalu Sundance. Vary snímek uvedly v sekci Jiný pohled. Jaký zanechal dojem tam, prozradí stručná recenze.

Americká režisérka Rachel Israelová natočila jako svůj debut autistickou romanci. Snímek Drobné si nechte vybral karlovarský festival do hlavní soutěže. Je drobným příběhem, o němž si můžete přečíst opravdu drobnou recenzi.

Vedle festivalových porot rozhodují o vítězném filmu ve Varech také diváci. Na rozdíl od porotců nejsou omezeni ničím - hlasovat mohou napříč kategoriemi. Žebříček den před koncem festivalu vede izraelský Cukrář z hlavní soutěže. Čím si tak diváky získal? Napoví recenze. Jestli si získá i porotce, se uvidí už v sobotu.

Na filmové poetické pouti Křižáček pracoval Václav Kadrnka několik let. Ve středu obrazový snímek ze středověku poprvé představil světu na festivalu v Karlových Varech, který film jako jediného českého zástupce vybral do hlavní soutěže. Do tuzemských kin vstoupí 3. srpna. Najde Křižáček nejen cestu k otci, ale i k divákovi? Přečtěte si recenzi.

Slovenský režisér Juraj Lehotský přispěl do programu dvanáctiletou Ninou, hrdinkou jeho druhého celovečerního filmu. I Lehotského debut Zázrak, také s dospívající dívčí hrdinkou, soutěžil před pár lety ve Varech. Oba byly uvedeny v soutěžní sekci Na východ od Západu a Nina by mohla naplnit západní představy, jak takový východní film má vypadat. Více v recenzi.

Chci spojovat artovost s žánrovostí, říká slovenský režisér Peter Bebjak o svých filmech. Jeho novinka Čára byla vybrána do hlavní soutěže na festivalu v Karlových Varech. V příběhu o kriminální skupině na slovensko-ukrajinské hranici se objeví Emília Vášáryová nebo Tomáš Mašatalír. Do českých kin film vstoupí 3. srpna, na festivalu už za sebou projekci má. Má šanci uspět? Přečtěte si recenzi.

Je jisté, že letošní filmový festival v Cannes dopadl dobře pro slovenský a český film – díky zařazení majoritně slovenského filmu Out do oficiálního programu a díky uměleckému řediteli MFF Karlovy Vary Karlu Ochovi v roli porotce v sekci Určitý pohled. Je ale otázka, jestli festival dopadl dobře pro evropský film, respektive pro film vůbec.

Světovou atraktivitu mezinárodního filmového festivalu v Cannes tvoří především slavná jména v hlavní soutěži. Přehlídka má své prověřené režisérské oblíbence, jenže naplnění soutěže slavnými tvůrci, kteří právě dokončili film, může být zrádná cesta. Festival si tak letos nastražil past sám na sebe. A navíc se zbavil objevitelské role v hlavní soutěži, protože debut se tam tentokrát neobjevil žádný.

Šestihodinový maraton nového televizního seriálu Top of The Lake 2: China Girl z produkce BBC na filmovém festivalu v Cannes zakončily ovace příznivců, kteří si ho vychutnali na velkém plátně. Festival nabídl ochutnávku prvních dvou dílů a v paralelní projekci všech šest dílů, což se ukázalo jako velmi prozíravé. Seriál je totiž naprosto chytlavý a šestihodinovou projekci vydrželi téměř všichni.

Padesátník, který ztratí práci, ale neztratí naději – tak by se dal jednou větou popsat příběh slovensko-maďarsko-českého filmu Out. Po dlouhých letech se dostal do hlavního programu na mezinárodním filmovém festival v Cannes i film s výraznou českou účastí. V pondělí večer měl slavnostní premiéru v sekci Určitý pohled snímek, který natočil jako svůj první film slovenský režisér a absolvent FAMU György Kristóf.