Zprávy z Cannes: Chlad i obleva přichází z Východu

Těsně před víkendem se v hlavní soutěži festivalu v Cannes představily dva zajímavé snímky z Východu: Jak ruský, tak polský film s sebou nese podpis výrazné režisérské osobnosti – Kirilla Serebrennikova a Pawła Pawlikowského. A oba jejich snímky kromě lokace na východ od Západu spojuje černobílé provedení, hudba jako důležitý prvek a příběh o svobodě z dob komunistického režimu.

Rus Kirill Serebrennikov svůj nový film Léto (Leto) nepředstavil osobně. Jako otevřený kritik Kremlu nemohl do Cannes přijet, protože je momentálně v domácím vězení po sporném obvinění z korupce. Jeho nový film není tak ostře kritický k současné ruské společnosti, jako byl předchozí snímek Mučedník, ale stále nese kritický tón pro nemožnost svobodně se vyjádřit.

Léto se odehrává v Leningradě na počátku osmdesátých let, za éry Leonida Iljiče Brežněva a v předperestrojkovém období. Vypráví o milostném trojúhelníku dvou hudebníků Viktora Coje a Mikea Naumenka a ženy mezi nimi.

Filmový příběh vznikl podle pamětí Naumenkovy manželky Natalie, ve filmu pojmenované Nataša. Viktor Coj se stal idolem tehdejší mládeže a Michael Naumenko přiváděl rock a blues rock do Sovětského svazu. Stali se zástupci generace odsouzené k záhubě, jejich zápas s hudbou, s režimem i s osobním životem zakončila předčasná smrt.

Nebyl by to mnohoznačný Serebrennikov, aby do podtextu nedal spodní tón: režimu podle něho může způsobit velké problémy, když se samovolně uvolní nevybouřené emoce, nastřádané kvůli příkazům, zákazům a cenzuře.

Ve filmu není zbytečná scéna. Všechno je v jednotlivých sekvencích intenzivně nahuštěno – napětí, dialogy, hudba. Režisér míchá žánry: z životopisného filmu a melodramatu odskakuje do divokých videoklipů s těžkou hudbou i barevným obrazem, kde je vše jinak, než se předpokládá, teče v nich krev a zpívá se anglicky a kriticky.

Studená válka z Polska

Polský film Studená válka (Zimna Wojna) věnoval režisér Paweł Pawlikowski svým rodičům, kteří měli podobně komplikovaný vztah jako hrdinové jeho příběhu. Jejich láska začíná v poválečném Polsku v roce 1949, kdy k moci nastupuje nový režim. Wiktor je pianista a dirigent, Zuzana zpěvačka a tanečnice. Potkají se při formování nového souboru lidových písní a tanců, který má podpořit budovatelský optimismus v zemi.

Když soubor začne měnit svůj repertoár v silně propagandistickou oslavu Stalina a komunismu, Wiktor chce využít příležitosti při návštěvě Berlína a emigrovat na Západ. Osudy obou postav se začnou odvíjet neuvěřitelnými cestami po celé Evropě, potkáváme je v Paříži, Jugoslávii, opět v Polsku.

Jeden malý vztah, který válcují velké dějiny, otázka vlastenectví a hledání domova. Film vyvolává spoustu otázek o emigraci nebo kolaboraci s režimem: Kdo víc trpí? Ten, kdo zůstal, nebo ten, kdo odešel? Je štěstí dělat věci s láskou, ale v nesvobodě, nebo být svobodný, ale bez lásky a bez domova? Pawlikowski ve svém černobílém filmu ukázal, že nic není černobílé.

Pro české filmaře je zařazení filmů Léto a Studená válka do canneské soutěže vzkazem, že jde natočit výborný a přitažlivý film o těžkých padesátých nebo o stojatých osmdesátých letech.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoVečerníček O Pejskovi a kočičce míří na prestižní festival v Annecy

Tvůrci večerníčku České televize O Pejskovi a kočičce se v červnu zúčastní festivalu ve francouzském Annecy. Prestižní přehlídka novou verzi původního seriálu z padesátých let vybrala do soutěže televizních projektů. Sedm epizod režisérky Barbory Dlouhé podle knihy Josefa Čapka mělo premiéru loni na podzim na Déčku. Obě hlavní postavy namluvil Marek Eben a nově je doprovodila jazzová hudba Jakuba Šafra.
před 3 hhodinami

Chceme-li změnit realitu v Unii, musíme upozorňovat na negativa, říká režisér Made in EU

Stefan Komandarev patří mezi výrazné bulharské filmaře. Jeho díla ocenil festival v Talinnu, před třemi lety získal hlavní cenu v Karlových Varech a jeho nejnovější film měl světovou premiéru v Benátkách. Právě novinku Made in EU teď promítají i česká kina. Snímek měl premiéru na festivalu lidskoprávní kinematografie Jeden svět. Režisér, scenárista a producent ho na přehlídce uvedl osobně.
před 16 hhodinami

Ceny kritiky ovládlo Divadlo Na zábradlí, inscenací roku jsou ale Krkavci

Tři ceny divadelní kritiky za rok 2025 míří do pražského Divadla Na zábradlí, a to za herecké výkony Miloslava Königa a Magdalény Sidonové a pro divadlo roku. Nejlepší loňská inscenace Krkavci se rovněž hrála v Praze, ovšem v Dejvickém divadle.
22. 3. 2026Aktualizováno22. 3. 2026

Poslední výstřel zasáhne výběrem z české a polské fantastiky

Současně v Česku a Polsku vychází kniha Poslední výstřel. Antologii fantastických povídek připravila dvě výrazná jména žánrové literatury – Leoš Kyša a Jakub Ćwiek. Uvedení knihy podpořil Polský institut v Praze.
22. 3. 2026

Vikingy v Městském divadle Brno čeká rodinné dobrodružství

Městské divadlo Brno připravilo autorský muzikál ViK!NG. Diváci v dobrodružné komedii navštíví bájný svět vikingů. S přípravou tohoto rodinného představení začali tvůrci už v roce 2022. Trojice autorů se sešla už dříve při psaní historického muzikálu Devět křížů.
21. 3. 2026

Zemřel Chuck Norris

Zemřel americký herec Chuck Norris, kterého proslavily role v akčních filmech. Píší to média s odkazem na prohlášení rodiny. Norris byl ve čtvrtek hospitalizován na Havaji. Hlavnímu představiteli seriálu Walker, Texas Ranger bylo 86 let.
20. 3. 2026Aktualizováno20. 3. 2026

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026
Načítání...