Rozhovory z Cannes: Off-line sdílený zážitek je pořád třeba, věří producent Marek Novák

Být na filmovém festivalu v Cannes jedním z Producentů v pohybu znamená ve filmovém prostředí prestiž. Letos se do výběru mladých evropských talentů dostal Marek Novák ze společnosti Xova Film. Šestnáct z dvaceti vybraných filmových producentů se tentokrát setkalo i osobně. Program jim dává možnost představit své připravované projekty, hledat pro ně další partnery i vyměňovat si své zkušenosti a informace. V Cannes také Marek Novák poskytl rozhovor webu ČT24.

Letošní program Producenti v pohybu byl částečně on-line v květnu v době, kdy je tradiční čas canneského festivalu, a částečně off-line přímo v Cannes v červenci. Jak to probíhalo a jak se obě části doplňovaly?

Po roce pandemie už jsou lidé zvyklí bavit se po Zoomu, a nebyl proto už tak znát element odcizení. I když celou dobu víte, že nemluvíte s lidmi, ale s obrazovkou. Organizátoři se snažili vytěžit z on-line podoby maximum a uzpůsobit tomu všechno, takže to bylo připravené velmi kvalitně.

Co bylo fantastické a šlo jen on-line, bylo to, že na jedno setkání byli pozváni ředitelé velkých festivalů z Berlína, San Sebastiana, Locarna, Benátek a Sundance a ti se bavili s naší skupinou producentů, což by se v Cannes asi nestalo, protože by nebylo možné je takhle dát dohromady.

Když jste v Cannes osobně, je skvělé, že se opravdu fyzicky setkáte, ťuknete si loktem a bavíte se spolu přímo. Pak jdete na oběd zakončit celé setkání s tím, že si vidíte do očí a mluvíte spolu neformálně. Ono to zní jako nepodstatné věci, ale to je v téhle práci extrémně důležité, cítit tu vzájemnou chemii a chuť spolupracovat. A rovnou si domlouvat, s jakými lidmi a jakým způsobem.

S jakým projektem jste do Cannes přijel?

Mluvil jsem o dvou svých projektech ve vývoji. A to jednak o připravovaném filmu Michala Hogenauera Poslední zhasne, pro který hledáme aktivně koprodukční partnery. Dalším připravovaným filmem je Nejsilnější z nás, který vzniká ve spolupráci s režisérkou Cristinou Grošanovou a scenáristkou Klárou Vlasákovou. Ten je zatím v rané fázi vývoje.

Teď ale s oběma filmařkami už natáčíme jiný film, Běžná selhání, takže jsem svou prezentaci pojal tak, abych mluvil jak o tom, co právě natáčíme, tak i o tom, co aktuálně chystáme.

Odjíždíte z Cannes s tím, že jste naplnil své plány a představy?

Bylo sympatické, že v letošním výběru dvaceti producentů byly dvě producentky se mnou už na workshopu EAVE. Italka Marica Stocchiová je koproducentkou filmu Běžná selhání, takže se známe. A s Polkou Beatou Rzezniczekovou jsem se tady také chtěl osobně setkat a probrat s ní to, že bychom mohli koprodukovat další projekt.

A vedle toho se tady holandské producentce Iris Ottenové velmi líbil náš projekt s Michalem Hogenauerem, tudíž jsme se celkem reálně bavili o tom, jak by mohla vypadat naše spolupráce. V tomto program Producenti v pohybu pro mě určitě splnil svůj účel.

V Cannes se setkali mladí producenti z dvaceti různých zemí. Byly mezi vámi v něčem rozdíly, například mezi producenty z východní a západní Evropy, nebo už máte stejné problémy?

Všechno je mnohem globálnější, jsme ve stejném rybníčku a soutěžíme stejně v síti evropské a světové kinematografie, podobně jako s Hollywoodem a Netflixem, těmito obry. Snažíme se utrhnout taky trochu místa, aby naše filmy byly vidět. Myslím si tedy, že v programu European Film Promotion mají mladí producenti hodně podobnou situaci. V mnoha ohledech, ať už jsou z Dánska, Bulharska, nebo Irska.

Samozřejmě, detailněji z pohledu českého producenta se dá říct, že naše infrastruktura je dobře etablovaná a funguje, Státní fond kinematografie pracuje komplexně. Třeba v Rumunsku není státní podpora tak stabilní a míra financování je menší než třeba v Dánsku. Dílčí rozdíly pořád jsou a budou, ale myslím, že se to srovnává.

Bylo to první větší osobní setkání po pandemii, byla pandemie i téma diskusí?

Rozhodně to téma rozhovorů bylo. Pandemie se dotkla různých projektů různě. Pro některé se takzvaně nic moc nestalo – to se týkalo projektů, které nebyly v kritické fázi natáčení, kdy by je pandemie výrazně ovlivnila.

Do jisté míry to byl i můj případ. Musel jsem sice pozastavit vývoj dokumentu, který se odehrává na party mladých lidí v Bruselu, to pochopitelně nemohlo pokračovat, museli jsme také pozastavit natáčení dokumentární série Investigátoři, ale nebyly to zásahy, které by ohrozily mou existenci.

Jinak ale se o pandemii mluvilo mnohokrát a opakovaly se otázky, co bude potom, jak se lze adaptovat na současnou situaci, jestli zanikne vůbec kino a podobně. Ale všichni doufají a touží po tom, aby pandemie byla jen vzpomínka, ze které se lze poučit. Že je potřeba být vytrvalý a že by bylo fajn, kdyby se dal filmový průmysl nějak vrátit do předchozí podoby. A hlavně, aby kino nezaniklo.

On-line a streamování, nebo plátno? Dospěli jste tedy k něčemu konkrétnějšímu?

Pandemická situace uspíšila on-line distribuci, zcela jistě budou případy, kdy nějaké filmy budou dělány přímo pro on-line. Ale paradoxně si zároveň o to víc uvědomujeme, jak moc jsou off-line události potřeba. Jak moc je potřeba sdílený zážitek kina.

Koneckonců si i Netflix, Amazon a další velká studia uvědomují, že pro své hlavní tituly potřebují minimálně vstřícný přístup festivalu a filmový šelest kolem premiéry. Vždyť i Anette, letošní zahajovací film canneského festivalu, je z produkce Amazon Studios a to mluví samo za sebe.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026

Po Sudetském domě se Javůrek rozveselil Léty sametovými

Autor trilogie Sudetský dům Štěpán Javůrek vydává nový román. Po osudu lidí ze Sudet chtěl prý napsat něco veselého. Léta sametová jsou hořkosladkou komedií z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
13. 1. 2026
Načítání...