Rozhovory z Cannes: Off-line sdílený zážitek je pořád třeba, věří producent Marek Novák

Být na filmovém festivalu v Cannes jedním z Producentů v pohybu znamená ve filmovém prostředí prestiž. Letos se do výběru mladých evropských talentů dostal Marek Novák ze společnosti Xova Film. Šestnáct z dvaceti vybraných filmových producentů se tentokrát setkalo i osobně. Program jim dává možnost představit své připravované projekty, hledat pro ně další partnery i vyměňovat si své zkušenosti a informace. V Cannes také Marek Novák poskytl rozhovor webu ČT24.

Letošní program Producenti v pohybu byl částečně on-line v květnu v době, kdy je tradiční čas canneského festivalu, a částečně off-line přímo v Cannes v červenci. Jak to probíhalo a jak se obě části doplňovaly?

Po roce pandemie už jsou lidé zvyklí bavit se po Zoomu, a nebyl proto už tak znát element odcizení. I když celou dobu víte, že nemluvíte s lidmi, ale s obrazovkou. Organizátoři se snažili vytěžit z on-line podoby maximum a uzpůsobit tomu všechno, takže to bylo připravené velmi kvalitně.

Co bylo fantastické a šlo jen on-line, bylo to, že na jedno setkání byli pozváni ředitelé velkých festivalů z Berlína, San Sebastiana, Locarna, Benátek a Sundance a ti se bavili s naší skupinou producentů, což by se v Cannes asi nestalo, protože by nebylo možné je takhle dát dohromady.

Když jste v Cannes osobně, je skvělé, že se opravdu fyzicky setkáte, ťuknete si loktem a bavíte se spolu přímo. Pak jdete na oběd zakončit celé setkání s tím, že si vidíte do očí a mluvíte spolu neformálně. Ono to zní jako nepodstatné věci, ale to je v téhle práci extrémně důležité, cítit tu vzájemnou chemii a chuť spolupracovat. A rovnou si domlouvat, s jakými lidmi a jakým způsobem.

S jakým projektem jste do Cannes přijel?

Mluvil jsem o dvou svých projektech ve vývoji. A to jednak o připravovaném filmu Michala Hogenauera Poslední zhasne, pro který hledáme aktivně koprodukční partnery. Dalším připravovaným filmem je Nejsilnější z nás, který vzniká ve spolupráci s režisérkou Cristinou Grošanovou a scenáristkou Klárou Vlasákovou. Ten je zatím v rané fázi vývoje.

Teď ale s oběma filmařkami už natáčíme jiný film, Běžná selhání, takže jsem svou prezentaci pojal tak, abych mluvil jak o tom, co právě natáčíme, tak i o tom, co aktuálně chystáme.

Odjíždíte z Cannes s tím, že jste naplnil své plány a představy?

Bylo sympatické, že v letošním výběru dvaceti producentů byly dvě producentky se mnou už na workshopu EAVE. Italka Marica Stocchiová je koproducentkou filmu Běžná selhání, takže se známe. A s Polkou Beatou Rzezniczekovou jsem se tady také chtěl osobně setkat a probrat s ní to, že bychom mohli koprodukovat další projekt.

A vedle toho se tady holandské producentce Iris Ottenové velmi líbil náš projekt s Michalem Hogenauerem, tudíž jsme se celkem reálně bavili o tom, jak by mohla vypadat naše spolupráce. V tomto program Producenti v pohybu pro mě určitě splnil svůj účel.

V Cannes se setkali mladí producenti z dvaceti různých zemí. Byly mezi vámi v něčem rozdíly, například mezi producenty z východní a západní Evropy, nebo už máte stejné problémy?

Všechno je mnohem globálnější, jsme ve stejném rybníčku a soutěžíme stejně v síti evropské a světové kinematografie, podobně jako s Hollywoodem a Netflixem, těmito obry. Snažíme se utrhnout taky trochu místa, aby naše filmy byly vidět. Myslím si tedy, že v programu European Film Promotion mají mladí producenti hodně podobnou situaci. V mnoha ohledech, ať už jsou z Dánska, Bulharska, nebo Irska.

Samozřejmě, detailněji z pohledu českého producenta se dá říct, že naše infrastruktura je dobře etablovaná a funguje, Státní fond kinematografie pracuje komplexně. Třeba v Rumunsku není státní podpora tak stabilní a míra financování je menší než třeba v Dánsku. Dílčí rozdíly pořád jsou a budou, ale myslím, že se to srovnává.

Bylo to první větší osobní setkání po pandemii, byla pandemie i téma diskusí?

Rozhodně to téma rozhovorů bylo. Pandemie se dotkla různých projektů různě. Pro některé se takzvaně nic moc nestalo – to se týkalo projektů, které nebyly v kritické fázi natáčení, kdy by je pandemie výrazně ovlivnila.

Do jisté míry to byl i můj případ. Musel jsem sice pozastavit vývoj dokumentu, který se odehrává na party mladých lidí v Bruselu, to pochopitelně nemohlo pokračovat, museli jsme také pozastavit natáčení dokumentární série Investigátoři, ale nebyly to zásahy, které by ohrozily mou existenci.

Jinak ale se o pandemii mluvilo mnohokrát a opakovaly se otázky, co bude potom, jak se lze adaptovat na současnou situaci, jestli zanikne vůbec kino a podobně. Ale všichni doufají a touží po tom, aby pandemie byla jen vzpomínka, ze které se lze poučit. Že je potřeba být vytrvalý a že by bylo fajn, kdyby se dal filmový průmysl nějak vrátit do předchozí podoby. A hlavně, aby kino nezaniklo.

On-line a streamování, nebo plátno? Dospěli jste tedy k něčemu konkrétnějšímu?

Pandemická situace uspíšila on-line distribuci, zcela jistě budou případy, kdy nějaké filmy budou dělány přímo pro on-line. Ale paradoxně si zároveň o to víc uvědomujeme, jak moc jsou off-line události potřeba. Jak moc je potřeba sdílený zážitek kina.

Koneckonců si i Netflix, Amazon a další velká studia uvědomují, že pro své hlavní tituly potřebují minimálně vstřícný přístup festivalu a filmový šelest kolem premiéry. Vždyť i Anette, letošní zahajovací film canneského festivalu, je z produkce Amazon Studios a to mluví samo za sebe.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
před 15 hhodinami

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
26. 6. 2026

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026
Načítání...