„Zábava, nebo byznys?“ ptá se imigrační úředník při příletu mladé dívky na letišti v Los Angeles. „Zábava,“ odpoví dívka, která plánuje stát se hvězdou pornografického průmyslu. Švédská režisérka Ninja Thybergová nahlíží ve svém prvním celovečerním filmu Rozkoš (Pleasure) za pomyslnou oponu sexbyznysu. Vychází ze svého stejnojmenného krátkého filmu, za který získala v roce 2013 ocenění na festivalu v Cannes. Celovečerní snímek od lednové premiéry na filmovém festivalu Sundance úspěšně cestuje po dalších velkých přehlídkách, uveden byl i v programu Karlových Varů, v sekci Horizonty.
Sexbyznysem nehoním lajky, odmítá režisérka Ninja Thybergová
Pornografický průmysl je opravdu velmi specifické, tabuizované prostředí. Jak se vám do něj podařilo dostat?
Trvalo mi to opravdu velmi dlouho, mnoho let. Vyžadovalo to otevřenou mysl a upřímné přiznání, že o tomto prostředí moc nevím. A také jsem musela ukázat, že jsem ochotná řešit své předsudky. Ukázat lidem z pornoprůmyslu, že se chci něco naučit. Pak se i oni otevřeli a po několika letech si na mě zvykli, takže jsem byla jako jedna z nich.
Dočetla jsem se, že jste jako velmi mladá byla aktivistka brojící proti pornografickému průmyslu. Proč jste tedy chtěla natočit film právě z tohoto poněkud extrémního prostředí?
Ano, když mi bylo šestnáct, byla jsem aktivistka vyhraněná tímto směrem. Pak jsem se ale začala zajímat o feministické porno a také jsem začala studovat a měla touhu zpochybnit i sebe sama, být na sebe přísná. Kladla jsem si otázky, zda jsem lidi v pornoprůmyslu zbytečně neodsuzovala.
Na univerzitě jsem mimo jiné studovala gender studies a v rámci školy jsem psala esej o internetovém pornu. Na základě této práce vznikl můj první krátký film Rozkoš, kde mou motivací bylo ukázat skutečné lidi, kteří se v pornografické branži pohybují. Ukázat, co se skutečně děje mezi záběry, když herci zrovna nejsou na kameře.
Když jste do pornoprůmyslu vstoupila vy, byla jste od jejich štábů a agentů přijímána, či odmítána? Kdy případně došlo ke zlomu?
Přijali mě dobře, v podstatě velmi brzy, dá se říct. Byli otevřenější, než jsem čekala. Myslela jsem, že budou chtít něco skrývat, nějaké nekalosti, ale to se nedělo. Naopak mi věrně chtěli ukázat, že pornobyznys je profesionální byznys jako každý jiný. Ale je pravda, že porno má pochopitelně i svoje temnější stránky, k nim jsem se ale nedostala. Já jsem pracovala s lidmi, kteří skutečně nemají co skrývat.
Pokud vím, do filmu jste obsadila jak normální herce, tak pornoherce. Jak fungovalo takové propojení?
Ve skutečnosti jsou všichni z pornobyznysu, kromě hlavní hrdinky, herečky Sofie Kappelové. Ve filmu hrají nejen pornoherci, ale i agenti, členové štábů. A ne vždy hrají sami sebe, takže je to různě pomíchané. Máme tam i „padouchy“ a ty samozřejmě hrají lidé ve skutečnosti velmi milí a dobří.
Na hlavní roli jste prý měla dva tisíce adeptek. A jak jsem se dočetla, vaším hlavním kritériem při výběru bylo, aby herečka pocházela z dobrého rodinného zázemí. Měla totiž projít náročným prostředím, takže potřebovala podporu.
Castingová agentura skutečně měla na seznamu asi dva tisíce lidí. Já jsem se potom setkala se šesti stovkami dívek. Můj požadavek také byl, aby představitelka hlavní hrdinky byla silná osobnost a byla vše s podporou rodiny schopna zvládnout.
Když jste točila, na co jste dávala největší pozor?
Nejvíc mi záleželo na tom, aby se herci – a zejména Sofia – cítili bezpečně a komfortně během natáčení a abychom nepřekročili nějakou příliš extrémní hranici. Je třeba dbát na balanc mezi dobrým výsledkem a tlakem, který je k jeho dosažení někdy třeba.
Vrátím se k vašemu aktivistickému období. Kam se po dvaceti letech, i díky natáčení filmu Rozkoš, posunul váš pohled na svět pornoprůmyslu?
Určitě jsem se naučila dívat se na věci z mnoha různých perspektiv a aplikuju takový přístup i na jiné věci a jiná témata. Jsem mnohem lépe schopna vnímat, že nic není jednorozměrné. Učím se chápat svého oponenta, i když si myslím něco jiného. A pokud jde o pornoprůmysl, naučila jsem se, že to není jen jedna entita, ale že má mnoho součástí a že rozhodně nezmizí, i když by se někomu mohlo nelíbit, že vůbec existuje. Sexbyznys vždycky bude.
Naučila jsem se respektovat lidi, kteří v něm pracují. Nemyslím si, že problém tohoto světa způsobuje pornoprůmysl. Podle mého názoru všechny naše problémy vycházejí spíš z nás, z naší společnosti, a na ty bychom se měli soustředit. Lidé, kteří v tomto průmyslu pracují, to dělají proto, že pro porno existuje trh, lidi ho chtějí a zajímá je. Takže pokud bychom se na něco měli zaměřit, tak na spotřebitele, a ne na ty, kdo porno vyrábějí.
Mnozí vnímají svět jako stále tvrdší místo a všichni – umělci, média i politici – hledají způsoby, jak zaujmout. Někteří to dělají i skrze tabuizovaná témata – je to dobrá cesta i pro film?
Myslím si, že zcela záleží na tom, jak se to udělá. Určitě by se s tabuizovanými tématy nemělo pracovat tak, že je snadné jimi upoutat pozornost, jako se spektakulárním divadlem, které udělá rozruch. Je třeba mít upřímný a čestný důvod, proč se tím zabývám. U tabuizovaných témat musí být vždycky něco hlubšího, do čeho je potřeba se dostat.
Zastávám názor, že temnota ničemu neprospívá. Když hodíme věci do stínu, nepomůžeme si. Vždy je lepší být maximálně otevřený, jinak se problémy řešit nedají. A myslím si, že když sledujete film nebo nějaké jiné dílo, poznáte, jestli autor měl upřímný důvod, proč ho to zajímá, nebo jen honí lajky.