Praha – Když se v 70. letech objevila na pultech knihkupectví v Londýně akční hrdinka Octobriana, vzbudilo to senzaci. Postaral se o to český emigrant Petr Sadecký. Ačkoli daroval světu ikonu, brzy upadnul v zapomnění. Její výtvarnou podobu totiž ukradl slavným českým malířům, a nebyl to zdaleka jediný jeho podvod.
Petr Sadecký byl jedním největších mystifikátorů českých dějin. Mladý filmový vědec před pětačtyřiceti lety emigroval do Západního Německa a nastartoval život jedné z nejslavnějších komiksových postav světa. Zrod superženy bojující proti stalinskému socialismu však následně provázel mezinárodní skandál.
Jeho kultovní komiksová postava Octobriana se může postavit po bok slavným představitelkám tohoto žánru. Akční hrdinka obdařená mohutným poprsím a nadpřirozenými schopnostmi napravovala ve stalinistickém Sovětském svazu nešvary komunismu. „Víme, že jí byl fascinován David Bowie, Billy Idol ji měl vytetovanou na předloktí. Bylo to něco, co zapadalo do té psychedelické atmosféry raných 70. let,“ říká autor knihy o Petru Sadeckém Tomáš Pospiszyl.
Kniha Octobriana a ruský underground vyšla v roce 1971 v Londýně. Petr Sadecký si k jejímu uvedení vymyslel historku, že jde o dílo skupiny ruských disidentů, které sám vyvezl ze Sovětského svazu. Publikace vzbudila obrovský rozruch na obou stranách tehdejší železné opony. „Byl to velký mediální úspěch, protože alespoň po ten první týden po jejím vydání se skutečně věřilo, že se jedná o autentický projev sovětské disidetské kultury, a psalo se tak o tom v novinách, dokonce se o tom diskutovalo v pořadech BBC nebo v britském parlamentu,“ doplňuje Pospiszyl.
Octobriana loví na Kamčatce atomovými pumami gigantické mrože. Proč? Nu aby Moskvané neumřeli hladem…
Následně se však objevily pochybnosti, že Octobriana je skutečně dílem ruského undergroundu. Západoněmecký časopis Stern přišel s prvním odhalením, že jde o podvrh, brzy se přidala i komunistická propaganda. Kresby ve skutečnosti vytvořili známí malíři Zdeněk Burian a Bohumil Konečný. Původně sice pro Sadeckého, ale s jiným záměrem a ještě před jeho emigrací.
„Kdesi ve Švédsku byla vypsaná soutěž pro komiksové autory. Sadecký vymyslel komiksovou postavu s názvem Amazona, což byla v jeho pohledu jakýsi ženský James Bond, která procházela nejrůznějšími absurdními situacemi a historkami po celém světě,“ upřesňuje Pospiszyl. V emigraci se Sadecký marně snažil Amazonina dobrodružství prodat některému z vydavatelství.
Proto jí po čase nahradila bojovnice za práva utlačovaných - Octobriana. Ženě z pralesa tak nakreslil na čelo rudou hvězdu a vymyslel příběh, že se jedná o dílo ruských disidentů, skupiny, která si říká Progresivní politická pornografie a funguje v různých městech Sovětského svazu. Jejich disidentská činnost měla spočívat ve vytváření undergroundového komiksu o hrdince, která je ochránkyní pravých ideálů říjnové revoluce.
Na přerod Amazony v Octobrianu doplatil hlavně autor části kreseb Bohumil Konečný. Zdeněk Burian vyvázl o něco lépe. „Byl v pozici, kdy ho těžko šlo nějak zakázat nebo úplně odstavit z veřejného života. Tam na něj to mělo dopad spíš osobní a psychický, protože Burian byl, alespoň podle toho, co vím, poměrně křehká osobnost,“ říká Pospiszyl.
Ze strany Petra Sadeckého šlo vůči oběma výtvarníkům o hrubý nevděk. Bohumil Konečný ho odmalička bral jako člena rodiny, u Burianů byla situace podobná. „To byl téměř rodinný rozvrat, protože Sadecký měl vážnou známost s Burianovou dcerou Evou,“ upřesňuje publicista a známý Petra Sadeckého Jaroslav Čvančara.
Příběh morálně problematického geniálního mystifikátora
Octobriana byla sice Sadeckého největší životní mystifikací, nikoli však jedinou. Některé z jeho hříček dokonce vyústily ve šťastný konec, zvlášť ty z první poloviny 60. let. „Petr Sadecký byl něco jako malý génius. Od raného věku bylo zjevné, že je talentovaný, výmluvný, takže na FAMU, na tehdy nově otevřený obor historických a teoretických studií, se dostal, už když mu bylo sedmnáct let,“ vyzdvihuje Pospiszyl. Podle Jaroslava Čvančary byl Sadecký jako jeden z mála historiků expertem na sovětský film.
Krom sovětského filmu se zajímal i o dobrodružnou literaturu, o Karla Maye či Jaroslava Foglara přezdívaného Jestřáb. V mystifikacích Pater Sadecký pokračoval i po Octobrianě. Své známé zahlcoval dopisy s desítkami svých fotografií z nejrůznějších exotických zemí. „V těch dopisech byl nezávislým bohatým mužem, který prožívá mnohá dobrodružství po celém světě, brázdí oceány, setkává se s domorodci a žije život, který jako by vypadl z nějaké dobrodružný knížky, kterou ilustroval Zdeněk Burian. Ve skutečnosti seděl někde několik desítek kilometrů od československé hranice,“ říká Pospiszyl.
Zatímco Petra Sadeckého později stravoval zhoubný nádor na mozku, Octobriana dobývala svět. Po celém světě dnes tak najdeme autory, kteří využili Octobrianu jako jednu z postav ve svých komiksech. „Ona se stala jakousi copyfree komiksovou postavu, kterou používají kreslíři ve Velké Británii, ve Spojených státech, ve Finsku, ale i v České republice. O Octobrianě vznikají komiksy i filmy,“ dodává Pospilszyl. Petr Sadecký zemřel v roce 1991. Československo po roce 1989 ani jednou nenavštívil.
