Již trochu unaveným, temným pohledem a zrzavým kocourem je tenhle chlápek s kytarou bytostný mimoň a umanutý loser. Blbější a pro přežití v šoubyznysu vražednější kombinaci si jen těžko dokážete představit. Permanentně fackovaný osudem se navzdory tomu v promáčených botách brodí ve vichru sněhovou břečkou a nekonečnou sérií upatlaných proher za svým snem. A to je vlastně všechno…
Jako by se již mnohem dospělejší a možná i skeptičtější bratři Coenové vrátili o více než dvacet let zpátky, kdy do Hollywoodu čtyřicátých let přivlekli vydřeného scenáristu Bartona Finka, který zpočátku marně bojoval o své místo na slunci a později pak už jen o život. Tohle základní schéma a účast Johna Goodmana (který v obou případech hraje divného úchyla) jsou viditelné styčné plochy s jejich posledním temným a studeným opusem, neradostným dramatem bývalého námořníka obchodního loďstva, jistým Llewynem Davisem.
Rozdíl je v tom, že nejsme v L.A. (potažmo v Hollywoodu čtyřicátých let), ale v New Yorku (potažmo v Greenwich Village na počátku šedesátých let), titulní hrdina se nepotlouká po filmovém studiu, ale hnípe v jetém hudebním klubu Gaslight Café, a nehraje ho rodák z Brooklynu John Turturro, ale rodák z Guatemaly Oscar Issac.
Řekl bych, že si tohohle pinoživého folkaře a švorcáka v manšestrovém saku, který věčně hledá, u koho by mohl pár dní přespat, asi jen tak snadno nezamilujete. A to je dobře, protože se alespoň nedostanete do problémů tak jako Joy, které s ním jednou ujely nohy, a hned se dostala do maléru zvaného gravidita. A tak se nikdo nemůže divit, že mu pak (ve výživné konverzační scéně) vehementně doporučila, aby (najde-li odvahu ještě někdy si vrznout a vypatlanou holku, která to s ním riskne) natáhl pro jistotu dva kondomy a jako sichrovku je navíc omotal izolační páskou. Tak tohle je v kostce tulák po laciných hudebních klubech Llewyn Davis, který věří, že jednoho dne najde velkého producenta, který ho dokope na big stage, odkud dobude folkový svět.
Na úvod do vás narve cajdák Hang Me, Oh Hang Me, z něhož odkapává beznaděj jako voda z prorezlé trubky, a nasadí tak celkovou tóninu tohoto neradostného opusu, z níž pak již vlastně není úniku. Ostatně kam také unikat? Tento vesměs nepřátelský nebo v lepším případě lhostejný svět totiž Llewynovi žádné únikové cesty nenabízí.
Tahle coenovská studie jednoho ambiciozního, talentovaného a vlastně i docela statečného a poměrně odolného ztracence je smutná či spíše smutně pravdivá a v klasickém slova smyslu vlastně i poměrně nedějová, neboť je to vlastně jakýsi osudový bedekr jeho proher, ztrát a neuskutečněných snů. Temná, syrová a chladná mozaika, která znepokojuje, studí a zebe. Jako by Coenové celou dobu vlastně pokládali jen jedinou otázku, totiž má-li Llewyn Davis vůbec nějakou šanci být ve svém uměleckém i osobním životě ještě někdy šťastný.
Takto založený filmový projekt, umocněný navíc precizní, záměrně monotónní, šedivě a deštivě „nebarevnou“ ponurou kamerou Bruna Delbonnela (nahradil dvorního kameramana Coenů Rogera Deakinse), není žádná relaxační brnkačka a každý ho zřejmě neskousne. Řekl bych, že může docela polarizovat filmové diváky na ty, kteří tuhle nedějovou existenciální deku, která vede vlastně odnikud nikam, nemusí (a budou si říkat, že má, co si zaslouží), a na skupinu těch, kteří budou téhle temné, folkové a existenciální dece aplaudovat a zároveň si přát, aby ji ze sebe setřásl tak, jak to třeba učinila porota na loňském festivalu v Cannes, odkud si Coenové odnesli za své šátrání V nitru Llewyna Davise ocenění.
Především je ovšem tenhle spektákl velkým, sebejistě a přesně odehraným (a také odzpívaným) sólem již zmiňovaného Oskara Issaca, který titulní figuře vdechl autenticitu, pravdivost i auru všudypřítomné beznaděje. Nepotřebuje k tomu velká a rozmáchlá gesta, neboť jeho úsporné, jakoby odtažité a minimalistické herectví dostatečně výmluvně vyjadřuje marnost jeho pinožení za lepším životem, jenž je mu stále, znovu a znovu odepírán.
A zcela nepochybně se mu tu také hodila vlastní zkušenost z dávnější doby, kdy hrál na kytaru a zpíval v rockové skupině Blinking Underdogs. Vytvořil tady silnou fiktivní figuru, která byla jen volně inspirována životem folkaře Dava Van Ronka (jednoho ze zakladatelů toho, čemu se říká contemporary folk), aniž by usilovala o komplexnější autobiografickou interpretaci. Fakt, že tenhle muzikant vydal desku s názvem „V nitru Dava Van Ronka“, je v kontextu s názvem filmu ilustrativně výmluvný.
Mezi coenovsky tradičně silnými figurami v druhém sledu září ujetý jazzman Roland Turner alias John Goodman (s Coeny spolupracuje již pošesté), který folkového zpěváka se zrzavým kocourem pasuje na gaye, talentovaný Justin Timberlake a někdy poněkud drsnější Carey Mulliganová. A celé je to takové trpké a trochu hořké a hodně studené, lehce surrealistické a celkově bezútěšné, ostatně i náš život bývá někdy také takový.
Se dvěma nominacemi (za kameru a zvuk) tahle stylová coenovka zřejmě díru do oscarového večera neudělá. Ale zcela nepochybně najde mnohé, které svojí zasmušilou poetikou a coenovskou narací tenhle skličující a tragikomický smolař z naší ulice osloví. Neví kudy, kam a s kým jít – ale přesto jde. A to je na něm (ať již se brodí jakkoli beznadějným marasmem) zvláštním způsobem krásné a sympatické.
Je fakt, že V Nitru Llewyna Davise se neodehrává nic dvakrát příjemného, a také se tam neproniká snadno. Na rozdíl od P. L. Traversové, která prakticky ve stejné době (1961) přijíždí do Hollywoodu zachránit pana Bankse, ochránit svoji Mary Poppinsovou a nakonec splnit sen Waltu Disneymu, má Llewyn k tomu svému snu stále ještě hodně daleko. Ale tahle dálka nemusí být rozhodující, neboť to zásadní je, že ho navzdory životním ústrkům a prohrám stále ještě má! Tohle je dobré a silné poselství, kvůli kterému se vyplatí přijít a do jeho nitra se alespoň pokusit nahlédnout.
INSIDE LLEWYN DAVIS / V NITRU LLEWYNA DEVISE. USA 2013, 105 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie, námět a scénář: Ethan Coen, Joel Coen. Kamera: Bruno Delbonnel. Hrají: Oscar Issac (Llewyn Davis), Carey Mulliganová (Jean Berkeyová), Justin Timberlake (Jim Berkey), John Goodman (Roland Turner), Alex Karpovsky (Marty Green), Adam Driver (Al Cody), Ethan Phillips (Mitch Gorfein), Stark Sands (Troy Nelson). V kinech od 20. února 2014.
