Přesně před šedesáti lety uvedlo Divadlo Na zábradlí svoji vůbec první premiéru – Kdyby tisíc klarinetů. Na nevelké pražské scéně na Starém Městě pak dostávaly příležitost slavné osobnosti českého divadla. Své první hry tu uváděl třeba Václav Havel. Narozeniny slaví divadlo novou inscenací.
Divadlo Na zábradlí slaví šedesátiny. Své první hry tu uváděl i Václav Havel
Speciál Událostí v kultuře k výročí Divadla Na zábradlí (zdroj: ČT24)
Kulaté výročí slaví Divadlo Na zábradlí premiérou hry Persona, kterou režíruje Jan Mikolášek, jenž se inspiroval díly známého švédského filmaře a divadelníka Ingmara Bergmana. „Já mám rád takovou tu jeho urputnost, jeho sebezpytování. Úplně mu bylo jedno, jestli ty filmy byly komerční nebo divácky úspěšné. To mě fascinuje,“ konstatuje Mikolášek.
Šedesát let před Bergmanem obsadilo na úvod tehdy začínající divadlo – vlastně kabaret – scénické leporelo o šestatřiceti obrazech, tedy Kdyby tisíc klarinetů. Na jeho zrodu se podílel i herec a hudebník Jiří Suchý.
„Já jsem vůbec netušil, že se to bude jmenovat Na zábradlí. Prosazoval jsem, aby se to jmenovalo Leporelo. Ale kolegové mě přesvědčili, že ne. A já jsem tomu dneska rád, protože název Na zábradlí má takovou daleko větší vůni,“ říká Suchý.
Už v roce 1961 má pak na stejných divadelních prknech premiéru nejreprízovanější představení Divadla Na zábradlí – Etudy mima Ladislava Fialky. Derniéru měly až v roce 1993. Ve statistikách mají zapsáno téměř tisíc tři sta uvedení.
Šedesátá léta značí začátek zlaté éry divadla
V šedesátých letech pak začíná zlatá éra této scény. Režisér Jan Grossman v divadle na pražském Anenském náměstí uvádí třeba Krále Ubu. Hra je sice v roce 68 stažena, těsně před tím se ale podaří natočit televizní záznam. Na obrazovkách se nicméně poprvé objeví až v roce 1990.
Přál bych hodně kolegům nebo těm, kteří nastupují, aby zažili takové období, o kterém mluvíme. Divadlo bylo jako jedno z mála to, které nemělo abonomá, takže když dvacátého začínal předprodej lístků, tak my jsme devatenáctého šli z klubu a ve dvě hodiny ráno tam už byli lidé, měli spací pytle a čekali na to, aby si mohli koupit lístek do divadla.
Podobný osud měl i Václav Havel. Na zábradlí začínal jako osvětlovač. A vypracoval se až na dvorního autora. Jeho hry tady ale byly po srpnu 1968 zakázané. Až jako prezident se vrátil s inscenací Largo desolato.
V devadesátých letech udávala ráz divadla další výjimečná osobnost – režisér Petr Lébl. Pod jeho vedením ožívají na jevišti hrdinové ruské klasiky a jeho inscenace patří k tomu nejzajímavějšímu v tomto období českého divadla.
Úspěch u diváků i kritiků má divadlo dodnes. Hra Velvet Havel například nestačila před čtyřmi roky sbírat Ceny divadelní kritiky. Aktuální nominaci na ně má letošní Mýcení.