„Veselá cesta životem“ nazval jednu ze svých výstav nezaměnitelný výtvarník Adolf Born a svůj život tak prý i bere. Už pětaosmdesát let - půlkulaté narozeniny slaví 12. června. Ze svého věku si ale nic nedělá a říká, že penze je dobrá, ovšem až po devadesátce. K jubileu vydal knihu a chystá výstavu, jeho tvorbu připomíná ve svém programu i Česká televize.
Na letošním filmovém festivalu pro děti a mládež ve Zlíně byl oceněn za tvůrčí přínos. Ocenění Born, který už je držitelem mimo jiné české medaile Za zásluhy I. stupně a francouzského řádu Rytíř umění a literatury, komentoval s nadhledem: „Když člověk dostane cenu, vždy má dobrý pocit, ale samozřejmě, čím je člověk starší, tak se začíná víc nad sebou usmívat. Jako když se dělají závody koní, tak ten poslední, který to neuběhne, protože je moc starý, dostane také cenu útěchy.“
Born toho stihl v životě „odzávodit“ hodně. Je grafikem, ilustrátorem, animátorem, ale také autorem divadelních scén a kostýmů. Znám byl také jako karikaturista, své karikatury publikoval v řadě novin a časopisů. Jeho nezaměnitelný výtvarný projev ve všech oborech vychází z humorného a groteskního světa.
Svými ilustracemi doprovodil více než 250 knih, například Kytici, Válku s mloky, Pohádky bratří Grimmů, Jak jsem potkal ryby nebo Pipi Dlouhá punčocha. Jedna ho ale těší o trochu víc než ostatní: „Jako kluk jsem toužil ilustrovat Robinsona, protože jsem ho, když mi bylo nějakých dvanáct let, hltal. A přání se mi splnilo. Ilustroval jsem ho dvakrát a mimo to jsme s režisérem Stanislavem Látalem udělali o Robinsonovi celovečerní loutkový film.“
Do filmu se zapsal především spoluprací se scenáristou Milošem Macourkem, s nímž vytvořil přes šedesát snímků. K jejich neznámějším postavičkám patří bezesporu Mach a Šebestová. „Přicházeli za mnou lidé z kresleného filmu, jestli bych nechtěl udělat pokračování. A já říkal: 'Nejde to, protože to bych se musel domluvit s Milošem Macourkem, ale on tam nahoře nezvedá telefony,'“ rozhodl se Born po smrti svého spolupracovníka v roce 2002 už ve filmování nepokračovat.
S ostatními činnostmi ale nekončí. Letos vydal další pokračování bajek ve spolupráci s básníkem Jiřím Žáčkem. Po La Fontainovi, Krylovovi přišla řada na Ezopa. „Bajky miluju, bajkáři jsou mi vůbec velmi blízcí,“ prozradil Born, co jej v tvorbě stále těší. „A potěšení nacházím také v ilustracích, volné grafice nebo kresbách, které si dělám jen tak pro sebe.“ Inspiraci nejen pro bajky hledá v cestování, v historii, mytologii, přitahují ho časy starého mocnářství. Své paměti dokonce nazval Mým národům, tedy slovy, jimiž začínalo prohlášení císaře Františka Josefa I. v roce 1914 o vyhlášení války se Srbskem.
„Lidé u nás pořád, zaplať pánbůh, milují knížky“
„Moderní doba nepřináší vlastně nic tak moc pozitivního,“ domnívá se Born i v souvislosti s využíváním a kvalitou ilustrací. Nijak černě ale současný vztah ke čtení a knihám nevidí. „Knížka je komunikace s lidmi a lidé u nás pořád, zaplať pánbůh, milují knížky. Pěkné knížky. Vždycky se u nás takové prodávaly. Oficiálně se jim říkalo 'krásné knihy', to znamenalo dobrý papír, krásnou typografii a ilustrace, na nichž se podíleli z dnešního pohledu už klasici: Bauch, Tichý, Smolinský, Strnadel a tak dále. U nás knihy hrály vždycky důležitou roli,“ domnívá se.
Sám v ilustrování pokračuje - Robinson nebyl jediným dílem, které si přál doplnit svými kresbami. „Nebudu o svých pracovních touhách ale mluvit, abych je nezakřikl,“ odmítá prozradit, jakou knihu by si rád k narozeninám „nadělil“.
Jeho dosavadní tvorbu si lidé aktuálně mohou připomenout v břeclavské synagoze, kde Břeclavské muzeum připravilo Adolfu Bornovi retrospektivní výstavu k 85. narozeninám. Potrvá až do začátku října.
ADOLF BORN NA ČT:
- Zlatý náhrdelník (13. 6., ČT1, 13:05) - hudební pohádka s výtvarnou podobou od Adolfa Borna.
- Na plovárně s Adolfem Bornem (14. 6., ČT2, 16.40) - rozhovor Marka Ebena s významným českým výtvarníkem.
- Člověčiny Adolfa Borna (16. 6., ČT art, 00:40 po půlnoci) - repríza pořadu, v němž o Bornovi a jeho tvorbě mluví jeho spolupracovníci a přátelé.
