V ostravském Domě umění vystavuje Odile Decq. Francouzská architektka prolíná ve své tvorbě urbanismus s uměním a designem. Svým projektům říká „horizonty“. Stejně se jmenuje i výstava, která je v Ostravě k vidění do 3. června jako součást festivalu Archikultura.
Za svůj originální rukopis získala Odile Decq řadu ocenění, mimo jiné Zlatého lva na benátském Bienále. Navrhla muzeum současného umění v Římě, Národní geopark v Číně, multifunkční budovu Le Cargo nebo kavárnu opery Garnier v Paříži. Její architektura je jako ona – impozantní a odvážná.
„Pocit stále vytvářet něco nedokončeného, ale v dobrém smyslu,“ shrnuje kurátor Tadeáš Goryczka, čím jsou projekty Odile Decq výjimečné. „Ne každému se podaří pocit pokračování vytvořit a ona ho ve svých objektech vždycky má. Vždycky tam je něco, kvůli čemu si řeknete: ano, fascinuje mě to.“
Výstavu v Ostravě chtěla Odile Decq pojmout hravě jako poezii. Na projekčních plátnech se objevují náhodné pohledy do různých koutů jejích staveb, zvlášť pro výstavu nechala vyrobit výrazně barevné stoly, na něž položila trojrozměrné modely.
Mimo jiné model kampusu architektonické školy, kterou před čtyřmi lety založila v Lyonu. Předtím působila na univerzitě v Paříži, dokonce jako vedoucí tamní katedry architektury, ale způsob výuky jí nebyl blízký. Na své škole chce prý naučit studenty myslet komplexně a přizpůsobit se 21. století.
Studenty architektury tvoří podle ní z více než poloviny dívky. V praxi se jich ale udrží málo. I to by chtěla Odile Decq do budoucna změnit.
