České veřejné finance jsou při nynějším nastavení daňové a výdajové politiky dlouhodobě neudržitelné, uvedla ve středu ve své zprávě Národní rozpočtová rada. Toto základní konstatování zůstalo ve srovnání s loňskou zprávou stejné, řada dalších parametrů se však znatelně zhoršila. Ministerstvo financí k tomu uvedlo, že považuje načasování zprávy do období nejhlubšího poklesu světové ekonomiky od 30. let minulého století za nešťastné.
K prolomení takzvané dluhové brzdy může podle rady dojít již v roce 2043, tedy o čtyři roky dříve, než bylo uvedeno v projekci z roku 2019. Při překonání zákonem stanovené dluhové brzdy musí vláda předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu a fondů. Podíl dluhu sektoru veřejných institucí na HDP by na konci padesátiletého horizontu projekce mohl dosáhnout až 202 procent HDP.
Důvodem jsou především horší výchozí podmínky projekce dané dopady pandemie covidu-19, jež mimo jiné poukázala na nedostatečnou schopnost českých veřejných financí čelit šokům obdobného charakteru.
Dosavadní rozpočtová politika byla podle zprávy značně procyklická a navzdory příznivému vývoji si vláda expanzí v letech 2018 a 2019 vyčerpala prostor pro stimulaci ekonomiky v nepříznivých časech.
Ministerstvo financí v reakci konstatovalo, že si je vědomo, že rekordní podpora investic, zaměstnanosti, životní úrovně a hospodářské situace v zemi má okamžitý negativní dopad do ukazatelů, jako je dluh nebo deficit. Lze ale podle něj předpokládat, že vhodný rozpočtový stimul povede ke zmírnění recese a ve výsledku i zmírnění negativních dopadů pandemie na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.
„Nepovažujeme kritiku procyklické fiskální politiky za zcela srozumitelnou, pokud rada současně vyžaduje bezprecedentní konsolidaci v době křehkého oživení,“ podotýká resort.
Projekce dluhu přitom nezahrnuje dopady novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jejíž schválení letos na jaře přineslo rozvolnění jednoho ze dvou základních rozpočtových pravidel pro následujících sedm let. Propočty ukazují, že plné vyčerpání výdajových rámců podle novely by posunulo celkovou dluhovou trajektorii ve střednědobém horizontu o dalších zhruba deset procentních bodů výše a dále by zkrátilo zbývající čas do nárazu na dluhovou brzdu.
Důchodový systém a jeho nerovnováha jsou hlavními příčinami neudržitelnosti financí
I když má z dlouhodobého hlediska význam odhlédnout od hospodářského cyklu a dočasných efektů, dopad pandemie na ekonomiku je natolik výrazný, že bylo nezbytné jej do celkové projekce dluhu veřejných institucí zahrnout. To ale není jediný důvod značně vyšší projekce dluhu.
Projevuje se i zvýšení důchodů nad rámec valorizačního schématu od začátku roku 2020, které ovlivní výdaje důchodového systému na několik let dopředu. Právě důchodový systém a jeho budoucí rostoucí nerovnováha v souvislosti se stárnutím populace jsou hlavními příčinami dlouhodobé neudržitelnosti veřejných financí, tvrdí rada.
Nárůst projektovaného dluhu naznačuje, že systém je v dlouhodobé nerovnováze, jež se za poslední rok ještě prohloubila. K jejímu narovnání bude potřeba výraznějších změn než jen kosmetických úprav. Bez zásadních změn, provedených pokud možno co nejdříve, ponesou zátěž budoucích úprav prakticky pouze generace narozené po roce 1980. Čím později nezbytná stabilizace důchodového systému přijde, tím bude muset být silnější, uvedla rada.
To s sebou podle zprávy může nést nepříznivé makroekonomické důsledky. Například v případě zvyšování daňové zátěže může zpomalit hospodářský výkon pod výhled současné makroekonomické projekce, případné snižování náhradového poměru by pak přineslo nejen sociální problémy, ale i snížení spotřeby značné části populace s rovněž negativními dopady na hospodářský růst.
„Klíčem k řešení problému je rychlá reakce. Čas, který zákonodárci mají k úpravám daňových a výdajových politik, než zadlužení země dosáhne úrovně dluhové brzdy, se však povážlivě zkracuje. A čím později se ke změnám přistoupí, tím budou bolestivější,“ uzavřela zpráva.
Veřejný dluh v poměru k HDP měla České republika ke konci loňského roku 30,8 procenta a v EU byl jeden z nejnižších. EU požaduje podle pravidel dluh země pod 60 procenty HDP. Nejlépe je na tom Estonsko s 8,4 procenta, nejhůře Řecko (176,6 procenta) a Itálie (134,8 procenta).
