Paříž - Kostariku, Malajsii, Filipíny a Uruguay odstranila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z černé listiny takzvaných nespolupracujících daňových rájů. Na seznam je přitom zařadila teprve minulý týden. OECD dnes uvedla, že tyto země přislíbily, že začnou dodržovat mezinárodní pravidla pro finanční otevřenost, a organizace je tak přeřadila do tzv. šedé listiny, která eviduje státy slibující v této oblasti pokrok, avšak zatím bez podepsaných příslušných dohod. Zmiňované státy se zde sejdou například s Lichtenštejnskem či Švýcarskem.
Před pár dny zařadila OECD na černou listinu daňových rájů Kostariku, Malajsii, Filipíny a Uruguay, protože podle organizace odmítly přijmout nová pravidla finanční otevřenosti. Uruguay ale byla údajně již den nato a oficiálně tento den přeřazena na „šedou“ listinu států, které souhlasí se zlepšením transparentnosti, ale ještě nepodepsaly příslušné dohody. Tento seznam čítá 38 států, z Latinské Ameriky též mj. Chile, Guatemalu či Panamu, z Evropy jsou na něm Monako, Lichtenštejnsko, San Marino, Gibraltar, Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, Lucembursko a Rakousko.
Představitelé skupiny předních průmyslových a rozvíjejících se zemí G20 na nedávném summitu v Londýně přislíbili, že budou proti daňovým rájům bojovat. Reagovali tak na rostoucí obavy, že zachovávání bankovního tajemství v daňových rájích přispívá ke zhoršování současné ekonomické krize, protože zakrývá skutečnou hodnotu některých aktiv.
Eurokomisař pro daně a celní unii László Kovács:
„Komise chce také ocenit výsledky setkání G20 - pro mě, jako komisaře zodpovědného za daňový systém v Evropské komisi, byla klíčová věta, že éra bankovního tajemství je za námi.“
Rájem daňových rájů je Karibik
Podle pravidel OECD jsou za daňové ráje považovány země, které nevybírají žádné daně nebo vybírají jen symbolické paušální poplatky a současně od firem nevyžadují finanční výkazy. Tyto státy se tak stávají finanční oázou pro statisíce firem ze zahraničí, které se v nich třeba jen papírově a na dálku registrují, a ušetří tak na daních.
Mezi klasické daňové ráje se řadí zejména ostrovní státy v karibské oblasti, například Antigua a Barbuda, Anguilla, Bahamy, Svatý Kryštof a Nevis či Dominika. Nejoblíbenější jsou, též v Karibiku ležící, Britské Panenské ostrovy. Tato britská korunní kolonie s částečnou vnitřní samosprávou má jen asi 22 tisíc obyvatel, ale „funguje“ tam na tři čtvrtě milionu firem. Stačí jim totiž platit 350 dolarů ročně a mít tam svého agenta. Nemusí vést účetnictví ani předkládat audity, pokud nevydělávají přímo na ostrově.
Zvláštní skupinu, ne úplně tradičních rájů, tvoří země, které přitahují firmy z jiných států tím, že zachovávají bankovní tajemství. Svou neochotou sdělovat informace o podezřelých účtech tak ale umožňují řadě osob a firem z celého světa ukrývat u nich v bankách nezdaněné peníze. Do této skupiny netradičních daňových rájů patří z evropských zemí Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko či Belgie.
