I když Lidice po vypálení prakticky zmizely z mapy, stále na ně existuje „živá“ vzpomínka v podobě ořechové aleje v pražských Dejvicích. Hned v roce 1942 ji z piety mezi ulicemi Nad Tratí a V Předním Veleslavíně vysadil zahradník Jiří Procházka, který si pro vlašské ořechy navzdory nebezpečí tajně došel přímo do vypálené vesnice.
V Dejvicích bylo dříve až šedesát lidických ořechů, dnes už je jich na místě jenom šest. „Právě tyto ořechy jsou tou památkou, tím mementem na vypálené Lidice,“ uvedla předsedkyně Spolku pro zachování odkazu českého odboje Gabriela Havlůjová.
Spolek tak právě usiluje o to, aby se alej stala památným místem, o tom však musí rozhodnout radnice Prahy 6. Radní pro památkovou péči této městské části Eva Smutná (za TOP 09) řekla, že je potřeba vymyslet, jak toto místo udělat přírodním památníkem. Pravděpodobně proběhnou veřejné diskuze, nebo soutěž.
V lidickém památníku stále stojí několik původních stromů
Ořechy pochází přímo z usedlosti rodiny Rákosových z Lidic, což bylo podle ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka jedno z nejstarších hospodářství v obci. Několik ovocných stromů z bývalého Rákosova sadu je v lidickém památníku dodnes.
Přinést v roce 1942 ořechy přímo z Lidic nebylo snadné, nacisté totiž zničenou obec přísně střežili. „Bylo to rozhodně nebezpečné, protože kdyby je tady někdo chytil, mohly z toho být velké problémy a mohli být posláni třeba do koncentračního tábora,“ poznamenal Stehlík.
Kromě stromů v bývalém sadu Rákosových se v Lidicích zachovaly i další stromy, nejznámější z nich je hrušeň, která kdysi stála pod kostelem svatého Martina.
