Novela stavebního zákona v horní komoře narazila a vrací se poslancům. Zástupce developerů Zdeněk Soudný přitom vidí v novele příležitost, jak řešit dlouhodobé potíže a vytvořit stabilnější prostředí pro výstavbu. Architektka z Arniky Anna Vinklárková naopak míní, že může dále prohloubit personální problémy a zároveň oslabit ochranu dalších veřejných zájmů, jako je ochrana památek, životního prostředí i práv samospráv.
Podle Soudného je jedním ze základních problémů současného systému špatná personální situace stavebních úřadů. „Dnes máme nějakých třicet procent stavebních úřadů neobsazených nebo jednočlenných, dalších třicet procent úředníků je v předdůchodovém věku. To znamená, ta situace je stejně kritická a je potřeba ji řešit,“ uvedl.
Přechod k nové organizaci stavební správy podle něj může přimět stát, aby se problémem začal systematicky zabývat. Obavy, že většina úředníků nebude chtít přejít pod stát, nepovažuje za dostatečně podložené. „Znám úředníky, kteří říkají, že rádi přejdou. Znám úředníky, kteří říkají, že nevědí, a znám úředníky, kteří říkají, že určitě nepřejdou,“ popsal.
Vinklárková: Personální podstav může být ještě větší
Vinklárková se Soudným souhlasí v tom, že nedostatek lidí na stavebních úřadech patří k hlavním příčinám pomalého povolování. Z reorganizace ale vyvozuje opačný závěr. „Když se podíváte na analýzu Inženýrské komory, tak suverénně hlavním důvodem pomalého stavebního řízení je personální podstav stavebních úřadů. A to ten stavební zákon neřeší, naopak to může ještě velmi zhoršit,“ řekla.
Podle ní jsou problémem také rozdílná kvalifikace pracovníků, nejednotná metodika a časté změny stavebních předpisů. „Projektanti, architekti, stavaři, úředníci se museli učit nové zákony a rozhodují podle několika různých zákonů,“ upozornila.
Pokud by po reorganizaci velká část současných pracovníků pod stát nepřešla, podle Vinklárkové by mohl být dopad výrazný. „Může to znamenat kolaps povolování staveb,“ řekla.
Spor o to, čemu má stavební úřad dávat přednost
Odlišně oba hosté hodnotí také jednu ze základních myšlenek novely – že stavební úřad má hledat cestu, jak záměr povolit, pokud přitom zůstane zachována ochrana veřejných zájmů.
Soudný tento přístup podporuje. „My se domníváme, že právě tento koncept, se kterým stavební zákon přichází, je správně a nedomníváme se, že by došlo k omezení ochrany veřejného zájmu, protože parametry, které vstupují, se nemění, jenom se mění struktura rozhodování,“ uvedl.
Vinklárková naopak tvrdí, že právě nastavení zákona může vést k tomu, že bude preferovaná právě výstavba. „Ten zákon upřednostňuje výstavbu, a to především výstavbu velkých developerských projektů na úkor všeho ostatního. Ať je to ochrana kulturního dědictví, nebo životního prostředí, nebo dokonce i práva občanů, hygienické limity i práva samospráv,“ tvrdí.
Výrazné výhrady má především ke změnám v památkové péči. Podle ní jde o zásah mimořádného rozsahu. „Jsou to největší změny v těchto oblastech od sametové revoluce,“ prohlásila. V památkových rezervacích a zónách se podle ní mohou oslabit dosavadní mechanismy ochrany. „Tam jsou zrušena závazná stanoviska. Teoreticky to má posuzovat stavební úřad, ale vydání rozhodnutí úřadu není žádnou závaznou podmínkou,“ popsala.
Soudný: Stavby je logické soustředit k dopravním tahům
Rozdílné názory mají oba také na změny týkající se životního prostředí. Soudný například obhajuje zmírnění ochrany zemědělské půdy v okolí významných silnic, kde by podle něj mohly vznikat logistické nebo jiné stavby. „Naopak by bylo dobré stáhnout ten logistický development k těmto místům. Ono je to ve své podstatě ekologičtější kvůli dopravě a kvůli všem dalším věcem,“ řekl.
Podle něj je logické umisťovat konkrétní druhy výstavby tam, kde už existuje odpovídající infrastruktura. Přirovnal to k bytové výstavbě v místech s dostupnou městskou hromadnou dopravou.
Vinklárková naopak změny posuzuje jako součást širšího oslabování dosavadních ochranných pravidel.
Dopad na dostupné bydlení
Oba hosté se rozcházejí i v hodnocení toho, zda může změna stavebního zákona přispět k dostupnějšímu bydlení. Soudný považuje za zásadní vytvoření stabilnějšího prostředí, ve kterém by firmy mohly dlouhodobě plánovat. Podle něj by při očekávání vyšší a stabilní výstavby stavební společnosti investovaly do pracovníků i dalších kapacit. „Pokud by tady byla legislativní stabilita a byl nějaký předpoklad, který bude znamenat, že bude narůstat kontinuálně počet bytů ve výstavbě, tak potom se k tomu jiným způsobem postaví i stavební firmy,“ míní.
Vinklárková přímou souvislost mezi rychlejším povolováním a levnějším bydlením odmítá. „Zrychlení developerské výstavby, respektive povolování developerské výstavby, neznamená, že developeři budou stavět rychleji. Už dnes mají třeba v Praze povolené projekty, mají stavební povolení, ale nestaví. A už vůbec to neznamená, že to bydlení zlevní,“ uvedla.
Za skutečné omezení považuje kapacity stavebních firem. „To úzké hrdlo není povolování staveb, ale je nedostatek zaměstnanců ve stavebnictví,“ domnívá se.
