Evropské nařízení o obalech, které by mělo vstoupit v účinnost letos 12. srpna, kritizují tuzemští potravináři i obchodníci jako nepromyšlené a nákladné. Svaz obchodu a cestovního ruchu a Obalový institut SYBA proto žádají, aby byla účinnost odložena. Ministerstvo životního prostředí s Evropskou komisí aktivně komunikuje, uvedl pro ČT24 resort. Ten také připravuje dokument (takzvaný non-paper) k oblasti účinnosti nařízení, pro který bude shánět podporu dalších členských zemí.
Evropské nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) vstoupilo v platnost 11. února 2025. Podle Evropské komise (EK) zahrnuje veškeré obaly bez ohledu na materiál či původ a stanovuje požadavky na výrobu, složení a znovu použitelnou či recyklovatelnou povahu všech obalů, které jsou uváděny na unijní trh. Nařízení rovněž zahrnuje opatření pro nakládání s obalovými odpady.
Smysl nových pravidel vysvětluje Evropská komise pomocí čísel. Čtyřicet procent plastů používaných v zemích Unie je podle ní právě v obalech. A právě ty také tvoří zhruba polovinu všech odpadků v mořích. „Cílem pravidel je minimalizovat množství produkovaného obalového a odpadového materiálu a zároveň snížit spotřebu primárních surovin a podpořit přechod k oběhovému, udržitelnému a konkurenceschopnému hospodářství,“ uvádí Komise.
Podle dat Eurostatu bylo v roce 2023 v Evropské unii vyprodukováno 79,7 milionu tun obalového odpadu, což odpovídá necelým 178 kilogramům na obyvatele. Evropská komise věří, že menší počet obalů a harmonizace unijních pravidel povede nejen ke snížení množství odpadu, ale také k poklesu nákladů pro podniky. Ty budou dle Komise moci například používat stejné obaly ve všech členských státech. Lehčí a menší obaly by zase podle EK mohly znamenat nižší náklady na dopravu.
Povinná recyklovatelnost i omezení „prázdného prostoru“
Nutné je ovšem dodat, že ačkoliv nařízení vstupuje v účinnost 12. srpna, neznamená to, že by tímto dnem začaly platit všechny novinky, které přináší. Sama Evropská komise podotýká, že začátek platnosti některých změn je plánován až do následujících let.
Například distributoři alkoholických i nealkoholických nápojů budou na základě nařízení povinni zajistit, aby do roku 2030 bylo deset procent výrobků v opakovaně použitelných obalech. Do roku 2040 by toto číslo mělo vzrůst na čtyřicet procent. Od 1. ledna 2030 budou také muset být všechny obaly uváděné na trh recyklovatelné.
Nařízení přináší i další novinky. Od 12. srpna 2028 se mění třeba povinnosti týkající se označování obalů. Všechny budou muset být od tohoto data opatřeny harmonizovaným štítkem, což má spotřebitelům usnadnit třídění. Stanoven bude také minimální obsah recyklovaného materiálu v plastových obalech.
Do 1. ledna 2030 budou muset výrobci či dovozci zajistit, aby obaly uváděné na trh byly navrženy tak, aby jejich hmotnost a objem byly s přihlédnutím ke tvaru a materiálu, z něhož jsou vyrobeny, sníženy na minimum, které je nezbytné pro zajištění jejich funkčnosti. Už do 12. února roku 2028 budou mít subjekty povinnost zajistit, aby byl prázdný prostor obalu omezen na nezbytné minimum pro zajištění jeho funkčnosti a ochrany výrobku.
Pravidla se dotknou i konečných distributorů v odvětvích ubytování, stravování a pohostinství. Prodávají-li totiž teplé a studené nápoje nebo hotové pokrmy k odnesení s sebou, budou muset do 12. února příštího roku zajistit systém, který umožní spotřebiteli přinést si k naplnění vlastní nádobu.
Od 1. ledna 2030 zároveň dojde k omezení použití některých obalových formátů. Subjekty tak nebudou moci uvádět na trh plastové obaly na jedno použití určené pro balené ovoce a zeleninu o hmotnosti menší než jeden a půl kilogramu, na potraviny a nápoje plněné a konzumované v hotelech, barech a restauracích, na jednotlivé porce ochucovadel, omáček, smetany do kávy a cukru v hotelech, barech a restauracích, na malé kosmetické a toaletní výrobky na jedno použití v odvětví ubytování a na velmi lehké plastové tašky (například takové, které jsou nabízeny na trzích pro nebalené potraviny).
Kompletní výčet novinek, které nařízení přináší, lze nalézt přímo v samotném textu opatření. Výrobci obalů, dodavatelé, výrobci, distributoři a další pak mohou využít rovněž průvodce na webu obalové společnosti EKO-KOM, která provozuje celorepublikový systém zajišťující třídění, recyklaci a využití obalového odpadu.
Povinné testování obalů na chemické látky
Co tedy platí už od letošního 12. srpna? Jde zejména o povinné testování obalů na chemické látky s novými, přísnějšími limity. Nařízení totiž stanovuje, že od tohoto data nebudou moci být na trh uváděné obaly určené pro styk s potravinami, jestliže obsahují perfluorované a polyfluorové alkylové látky (PFAS) přesahující stanovené hodnoty.
Podle ředitelky Obalového institutu SYBA Ivy Werbynské je ale problém v tom, že Evropská komise dosud nevydala metodiku, jak obaly testovat, a tím pádem je zatím nelze ani vyrábět. „Řekněme, že metodika vyjde v červnu. Poté musíme všechno dodat do laboratoří, které jsou v celé EU tři. Na evropském trhu je v tuto chvíli zhruba osmnáct milionů druhů obalů,“ podotkla Werbynská. Jeden test podle ní stojí dvě stě až šest set eur, což v přepočtu vychází zhruba na 4900 až 14 500 korun, přičemž trvá tři týdny.
„A nám od chvíle, kdy metodika vyjde, do 12. srpna zbývá čas obaly vyrobit, dodat potravinářům, oni je musí naplnit, dodat řetězcům a řetězce rozdistribuovat. A 13. srpna ráno mají být na regálech jenom tyto obaly a žádné jiné,“ dodala Werbynská. Splnění je tak podle ní nereálné. Firmy totiž musí obaly navrhnout, otestovat a zavést do výroby. „Celkově tak redesign často trvá jeden až dva roky,“ zdůraznila.
Nařízení ale přináší i změny související s povinností uvádět na balení informace o výrobci obalu, která je nyní naplánována do tří fází. Podle Werbynské vyjde pro trh EU na 120 miliard eur, v přepočtu 2,9 bilionu korun. „A těch změn je celá řada. Potom potřebujete náklady na testy, na administrativu, kterou budou muset začít jednotlivé firmy dělat. Musíte vybudovat obrovské datové úložiště ke sběru údajů,“ dodala.
Chybí zásadní část prováděcích předpisů, upozorňuje asociace
O problémech hovoří i Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH), která upozornila, že stále chybí zásadní část prováděcích předpisů stanovujících pravidla. V samotném nařízení přitom stojí, že prováděcí akty, jimiž budou konkrétní parametry nastaveny, budou přijímány postupně v předem určených lhůtách. Například předpisy, kterými budou stanovena některá pravidla týkající se posuzování recyklovatelnosti, přijme EK dle nařízení do 1. ledna 2030.
A právě v tom spatřuje ČAOH problém. „Firmy tak dnes neznají konkrétní parametry velkého spektra povinností – například metodiku pro rozřazení obalů do pěti skupin recyklovatelnosti, metody výpočtu opakovaného použití či seznam obalů, které mají být vyjmuty z povinného recyklovaného obsahu,“ uvádí asociace na webu s tím, že bez těchto detailů není možné provést kvalifikované rozhodnutí o investicích ani naplánovat postupné kroky k nalezení souladu s novými povinnostmi.
„Hrozí tak, že firmy budou muset realizovat velmi nákladné změny naslepo, bez jistoty návratnosti. Zároveň uniká smysl mnoha nově požadovaných změn, kdy řada z nich je ve vzájemném rozporu s jinou unijní legislativou, jako například zákaz malých balení, který současně negativně ovlivní cíl na snížení produkce potravinových odpadů,“ dodává ČAOH, která v textu na svém webu zmiňuje i řadu dalších bodů, v nichž spatřuje možné problémy.
Kritika potravinářů a obchodníků
Kriticky se vyjádřili i zástupci potravinářů a obchodníků. „Náš sektor potřebuje jasný plán a dostatek času, aby to ve výsledku neodnesl zákazník u pokladny,“ podotkl mluvčí Potravinářské komory ČR Marek Zemánek, který nové nařízení v aktuální podobě označil za „jeden velký byrokratický zmatek“. „Kvůli nejasným pravidlům hrozí, že podniky budou muset během několika let obaly opakovaně měnit. Přece nemůžeme po potravinářských podnicích chtít, aby každý rok investovaly miliony do nových technologií, aniž by dopředu věděly, co bude platit za pár měsíců,“ doplnil.
„Nové požadavky znamenají obrovské investice, což se logicky v konečných cenách balených výrobků musí odrazit. Jak velký bude finanční dopad, je v tuto chvíli těžké odhadnout. Přesný rozsah investic totiž nyní nikdo nezná, což je jeden z hlavních problémů předpisu,“ míní předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) a viceprezident Hospodářské komory ČR Tomáš Prouza.
Podle Werbynské by se případné zdražení projevilo téměř okamžitě, protože pro výrobce obalů představuje nařízení miliardové investice, které budou muset promítnout do cen, což následně zdraží veškeré produkty, nejen potraviny. „Každého, kdo cokoliv vyrábí a cokoliv balí, se to dotkne,“ upozornila.
Iniciativa přitom dle Prouzy vychází z dobrého úmyslu zajistit, aby obaly byly obecně ekologičtější, aby se s nimi zbytečně neplýtvalo a aby bylo možné je v širší míře používat pro další zpracování. Kriticky se ale vyjádřil k realizaci. „Praktické provedení tohoto záměru bohužel ovládla příliš ambiciózní ideologie, která nijak nehleděla na to, jaký dopad budou mít nová pravidla nejen na firmy, ale především na samotné spotřebitele,“ myslí si předseda SOCR.
Podobně situaci vidí i Werbynská, která nekritizuje nařízení samo o sobě, ale jeho nedostatečnou přípravu i chybějící dopadové studie. „Ta legislativa je napřed, před průmyslem, před výzkumem. A zaplatíme to my všichni,“ tvrdí Werbynská, podle níž je špatně i to, že zavádění nových opatření přichází v době, kdy kvůli konfliktu na Blízkém východě zdražuje doprava i plasty.
Organizace chtějí odklad, resort situaci řeší
Institut SYBA i SOCR proto žádají, aby došlo k odkladu účinnosti alespoň do ledna příštího roku. „Nechceme se z toho vyvléknout, to v žádném případě, ale chceme, aby do té doby Evropská komise měla čas vypracovat delegované akty, podle kterých my se máme chovat, testovat, měřit, vážit,“ vysvětlila Werbynská.
Prouza za SOCR i Hospodářskou komoru vyzval již v dubnu ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé), aby jménem Česka pozastavení a revizi nařízení navrhl a aktivně pracoval na vybudování koalice členských států, které odklad prosadí.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) uvedlo, že nařízení PPWR je pro resort prioritní téma. „Aktivně komunikujeme nejen s Evropskou komisí a dalšími evropskými institucemi, ale i s hlavními dotčenými subjekty v Česku. Založili jsme pracovní skupinu k problematice nařízení o obalech, kde jsou sdíleny veškeré dostupné informace a koordinovány kroky MŽP,“ informovala zástupkyně tiskové mluvčí resortu Kateřina Pacíková, podle níž ministerstvo opakovaně upozornilo na zásadní problémy spojené s nařízením přímo nejvyšší vedení Komise.
„V současnosti připravujeme takzvaný non-paper právě k oblasti účinnosti nařízení, respektive vybraných povinností, které jsou obsaženy v nařízení a měly by být účinné v blízké době. S ohledem na to, že EK má skluz v přípravě prováděcí legislativy k nařízení, obáváme se velké míry nejistoty u dotčených subjektů. Pro tento non-paper budeme shánět podporu ostatních členských zemí,“ doplnilo MŽP, podle kterého je ovšem nezbytné, aby se stejnou intenzitou směrem k Evropské komisi komunikovaly rovněž příslušné tuzemské asociace a svazy prostřednictvím svých evropských organizací.
Proč vůbec resort aktivity vyvíjí? „V nařízení se nachází celá řada okruhů, kde by podle Česka určitý odklad a možná revize mohly přinést vyšší míru jistoty pro dotčené subjekty a lepší realizovatelnost těchto opatření. Cílem je zajistit, aby bylo možné nařízení PPWR v praxi účinně a jednotně uplatňovat,“ vysvětlila Pacíková. Jedná se podle ní třeba i o stanovování objemu látek PFAS v obalech, harmonizované značení obalů a nádob na obaly, určování míry recyklovatelnosti obalů, pravidla pro jejich zmenšování či požadavky na zákaz určitých druhů obalů.
„Navzdory nedávnému zveřejnění pokynů a často kladených otázek ze strany EK však zůstávají klíčové definice a metodiky nevyřešeny a stále chybí důležité pokyny a právní objasnění, a to i pro opatření, která mají být provedena skutečně v nejbližší době a na která společnosti potřebují adekvátní čas na přípravu,“ zdůraznilo ministerstvo s tím, že bez této právní jistoty hrozí riziko nejednotného prosazování předpisů a narušení dodavatelských řetězců, což by podkopalo jak environmentální cíle PPWR, tak řádné fungování jednotného trhu bloku.
Ministerstvo v současnosti připravuje adaptační novelu zákona o obalech, aby byla národní legislativa upravena dle požadavků PPWR. „Nařízení je ovšem přímo účinné, je tak potřeba se soustředit na diskusi a předkládání návrhů zejména na úrovni EU, což jako ministerstvo děláme,“ ujistil resort s tím, že se nedomnívá, že by nařízení mělo nutně mít zásadní vliv na růst cen potravin.
Ekologové možný odklad nepovažují za žádoucí
Jiný pohled než potravináři a obchodníci mají na problematiku PPWR ekologové. Vedoucí mezinárodních kampaní za zákaz toxických látek ve spotřebním zboží z nevládní organizace Arnika Karolína Brabcová pro ČT24 uvedla, že případné pozastavení nařízení organizace nepovažuje za žádoucí. „Znamenalo by nebezpečný odklad ochrany zdraví spotřebitelů i přírody. Srpnová účinnost se týká především omezení PFAS, tedy věčných chemikálií, v obalech přicházejících do styku s potravinami. Tyto toxické látky se hromadí v životním prostředí i v lidských tělech a jejich rychlé stažení z trhu je pro Arniku naprostou prioritou,“ zdůraznila.
Za podstatný považuje Brabcová i fakt, že nařízení omezuje použití kompozitních obalů, jako je například papír s plastovou vrstvou, které lze velmi špatně recyklovat a končí na skládce či ve spalovně. „Vítáme také narůstající povinnost používat při výrobě recyklovaný PET, což přispívá k tomu, že se suroviny nejen třídí, ale také končí zpět v recyklovaných obalech coby plnohodnotná surovina,“ doplnila s tím, že pozitivním aspektem je i legislativně daná možnost spotřebitele odnést si nápoj či jídlo s sebou ve vlastní nádobě.
Brabcová doplnila, že Arnika obavy průmyslu ohledně zpoždění metodik či laboratorních kapacit chápe. „Ale řešením není pravidla odkládat. Výrobci i obchodníci o legislativě věděli s dostatečným předstihem a měli čas hledat bezpečnější alternativy. Oddalování platnosti vnímáme jako zdržovací taktiku velkého byznysu, která jde přímo proti veřejnému zájmu,“ prohlásila.
Pozastavení nařízení nepodporuje ani Hnutí Duha, podle kterého procházelo dlouhým schvalováním a obsah jeho finální podoby je znám mnoho měsíců dopředu. „Požadovat jeho pozastavení není fér vůči ostatním členským státům EU, které nařízení musí také plnit a již se na jeho naplňování měsíce připravují,“ napsal ČT24 odpadový expert organizace Ivo Kropáček, který poukázal na to, že nařízení požaduje, aby členské státy splnily cíle pro snížení produkce obalů, přičemž v tuzemsku dle něj jejich produkce neustále roste.
„V roce 2030 budeme muset produkovat pouze 1,232 milionu tun obalů, musíme tedy snížit jejich produkci o 173 tisíc tun (o 16,5 kilogramu na osobu) ročně. Rok 2030 je zde už za čtyři roky,“ zdůraznil Kropáček, podle kterého je lepší „problémům včas čelit než přešlapovat na místě a čekat na pokuty ze strany EU za neplnění i námi schválených pravidel pro všechny země Unie“.
Nařízení jako celek vnímá Arnika dle Brabcové jako zásadní a jeho zavedení vítá. „Zavádí jasná pravidla pro ekodesign, vyžaduje plnou recyklovatelnost obalů, omezuje klamavé obaly a vylučuje zdraví nebezpečné látky jako PFAS z materiálů přicházejících do styku s jídlem,“ shrnula s tím, že za nedostatky naopak organizace považuje přílišný důraz na recyklaci namísto systémů opakovaného použití, příliš dlouhou přechodnou dobu až do roku 2030 a řadu výjimek vyjednaných „průmyslovými lobbisty“. I přes tyto kompromisy jde ovšem podle Brabcové o krok správným směrem.
Zálohování PET lahví a plechovek
Evropské nařízení o obalech ovšem nemusí řešit pouze potravináři, obchodníci a obalové firmy. Tématem je i pro stát, jelikož se zabývá také problematikou zálohování PET lahví a plechovek. Dle nařízení totiž musí členské státy Unie přijmout nezbytná opatření, kterými do roku 2029 zajistí tříděný sběr alespoň devadesáti procent hmotnosti plastových lahví na jedno použití o objemu až tři litry a zvlášť také kovových nádob na jedno použití o objemu až tři litry dodaných na trh daného státu v příslušném roce.
Za účelem dosažení tohoto cíle musí státy přijmout opatření k zavedení systémů zálohování a zpětného odběru. Požádat o osvobození od zavedení tohoto opatření budou moci pouze ty země, které za letošek i bez systému zálohování dosáhnou sběru plastových lahví a plechovek ve výši nejméně osmdesát procent. Daná země navíc musí do 1. ledna 2028 Komisi společně s žádostí o výjimku předložit plán, v němž uvede strategii i harmonogram opatření, která budou cílit na dosažení devadesátiprocentní úrovně požadované pro rok 2029. Jak navíc upozornil Kropáček, i země, která dostane tuto výjimku, bude muset povinně zavést zálohování, pokud tři roky po sobě nebude schopná splnit tento devadesátiprocentní cíl.
Podle webu zálohujme.cz, který zavedení zálohování PET lahví a plechovek podporuje, nese v tuzemsku odpovědnost za plnění uvedených cílů společnost EKO-KOM. Její bývalý generální ředitel Zbyněk Kozel již v roce 2024 sdělil, že Česko stanoveného cíle nemůže dosáhnout, a zavedení zálohování tak bude nevyhnutelné, jelikož nesplnění cíle tuzemsku neumožní požádat Evropskou komisi o osvobození od povinného zavedení. Podobně situaci vidí Kropáček, podle něhož Česko cílů nedosahuje a na základě nařízení bude muset zálohování nápojových obalů zavést.
Kabinet Andreje Babiše (ANO) nicméně letos v lednu zaujal negativní stanovisko k poslaneckému návrhu exministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) a dalších dvou zákonodárců, kteří chtějí zálohování PET lahví a nápojových plechovek zavést. Podle tehdejšího vyjádření premiéra je nynější systém třídění odpadů efektivnější. „Byl by to vlastně krok zpátky a zátěž pro občany,“ řekl předseda vlády s tím, že koalice o návrhu už nebude debatovat. „Máme na to jasný názor, nemáme to v programu,“ dodal.
V programovém prohlášení vlády stojí, že systém zálohování plechovek a PET lahví chce kabinet zavést pouze v případě, že se prokáže jednoznačný ekologický přínos. „A bude-li zajištěno, že nenaruší funkční obecní systémy třídění odpadů,“ stojí v dokumentu.
