Eurokomisař pro mezinárodní partnerství Jozef Síkela (STAN) ve čtvrtečním Interview ČT24 poznamenal, že s konkurenceschopností Evropy to z hlediska tradičního pojetí „vůbec není tak zlé“. Připustil ovšem, že Evropě chybí nová dimenze konkurenceschopnosti, která se přelévá do otázek bezpečnosti, nezávislosti a samostatnosti. Pro budoucí růst Evropské unie jsou podle něho zásadní dohody s jihoamerickým blokem Mercosur a Indií. Pořad moderovala Barbora Kroužková.
Síkela připomněl, že v červnu 2025 byl zveřejněn žebříček konkurenceschopnosti jednotlivých zemí, který sestavuje institut IMD. „A tomuto žebříčku z hlediska klasické konkurenceschopnosti – z hlediska inovací, z hlediska produktivity práce, z hlediska výkonnosti – vévodí evropská země, kterou je Švýcarsko,“ sdělil eurokomisař, který sice připustil, že Švýcarsko není členskou zemí EU, avšak dodal, že v první desítce se umístily i čtyři členské státy Unie, mezi něž patří Dánsko, Irsko, Švédsko a Nizozemsko. „Spojené státy jsou třinácté a Čína je šestnáctá,“ dodal Síkela.
Podle eurokomisaře ovšem Evropě chybí nová dimenze konkurenceschopnosti, pro kterou jsou dle jeho názoru zásadní mimo jiné nedávno uzavřené dohody s jihoamerickým blokem Mercosur a Indií, v nichž spatřuje alternativu proti obchodním bariérám a tarifům, které „přicházejí z jiných regionů“.
První jmenovanou obchodní dohodu ovšem komplikuje fakt, že evropský parlament schválil návrh, aby ji přezkoumal soudní dvůr EU, a europarlament do jeho vyjádření nemůže přistoupit k ratifikaci smlouvy.
„Ukázalo se, že zemědělská lobby a zájmové skupiny jsou v některých zemích silné,“ podotkl Síkela, podle něhož jde o „drobnou komplikaci“. „Soudní dvůr to bude přezkoumávat, ale my jako Komise můžeme tu smlouvu poslat podmínečně dále a jednotlivé státy ji mohou začít ratifikovat. Stejně jako státy na druhé straně, které už začaly,“ uvedl Síkela, kterého prý situace mrzí i proto, že v Evropě je podle něj velká nadprodukce a smlouva by měla pomoci i posílení zemědělského exportu.
Evropská komise nyní podle Síkely musí rozhodnout, jestli se celý proces bez ohledu na rozhodnutí Evropského parlamentu posune dále. Připustil ale, že se to parlamentu „nemusí líbit“.
Sjednocuje se Evropa?
Eurokomisař v pořadu hovořil také o jednotnosti Evropské unie. „Já si myslím, že vývoj posledních let, měsíců, a dokonce i týdnů napomáhá tomu, že Evropa se stále více sjednocuje,“ sdělil. Kroužková nicméně připomněla, že ještě v pondělí eurokomisař na konferenci České priority v evropské politice, kterou pořádal server Euractiv, řekl, že svět potřebuje silnou a nezávislou Evropu, ke které ale nyní chybí především jednota.
„Já jsem mluvil o tom, že vzhledem ke geopolitickému vývoji jsem zaznamenal velkou změnu v posledních týdnech,“ reagoval Síkela, který v této souvislosti zmínil Světové ekonomické fórum v Davosu i jednání unijních ministrů zahraničí, které proběhlo minulý týden. „Nebudu zakrývat, že tomu možná některé věci pomohly, ale do určité míry i eskalace kolem Grónska byla pro mnohé země budíčkem,“ připomněl eurokomisař kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, který vyhrožoval zavedením nových cel na osm evropských zemí, z toho šest států EU, kvůli jejich odmítavému postoji vůči tomu, aby USA získaly Grónsko.
Na pondělní konferenci prý Síkela mluvil naopak o tom, že Evropu vždy historicky brzdilo obhajování partikulárních zájmů jednotlivých zemí. Geopolitická změna a agresivní politika mocností ale podle něj nyní vede k přehodnocení postojů nejen v části Evropy, ale i v některých dalších zemích. „Teď je otázka, jestli momentum, které tady vzniklo (…), bude Evropa umět využít, nebo jestli se to zase díky deeskalaci někam vypaří a jestli se vrátíme do starých kolejí, kdy se každý vrátí do své země a bude si hrát svoje,“ řekl.
Evropská unie je podle něho rozdělena na dvě skupiny, přičemž na jedné straně je čtyřiadvacet zemí a na té druhé tři. Konkrétně jde o Česko, Slovensko a Maďarsko. To se podle něj ukázalo ve chvíli, kdy si tyto státy vyjednaly, že se nad rámec svých současných finančních závazků nemusí podílet na garancích na půjčku Ukrajině za devadesát miliard eur (2,2 bilionu korun) i v přístupu k eskalaci situace kolem Grónska.
„Jsou to zájmy skupin, lobbistů a někdy i politické zájmy frakcí v rámci jednotlivých vlád. To je o tom, že domácí politika a blížící se volby jsou někdy něco, co politiky zajímá více než celoevropský zájem, a podřizují tomu své kroky a jednání. Ale ukázalo se, že nás to dříve či později doběhne,“ míní Síkela.
Evropa podle něho musí ukázat schopnost vést, protože evropské pojetí respektování mezinárodního práva, přístupu k suverenitě zemí a tomu, že nelze měnit hranice násilím ani hrozbami, je něco, co celé řadě menších a středních zemí, které do určité míry hledají alternativu, velmi konvenuje. „A Evropa tu alternativu nabízí,“ zdůraznil eurokomisař.
Přístup Evropské unie ke Grónsku
Síkela ještě podrobněji hovořil i o přístupu Evropské unie ke Grónsku. Není podle něho fér říci, že Evropu k činnosti směrem k tomuto dánskému autonomnímu území a tamní bezpečnosti motivovala až eskalace ze strany USA. Podle něho se naopak probudily Spojené státy. „Protože argumentují tím, že Dánsko se Grónsku nevěnovalo. Skutečnost je taková, že USA mají smluvně zajištěnou celou řadu možností. Spojené státy v Grónsku byly, měly tam historicky sedmnáct vojenských základen, dnes mají jednu. Když o něco požádají, tak se souhlasem Dánska a Grónska to dostanou,“ sdělil s tím, že naposledy o něco USA požádaly již před dlouhou dobou.
V souvislosti s Grónskem hovořil eurokomisař i o strategických surovinách. „My máme Grónsko poměrně zmapované, známe jeho bohatství. Nemyslíme si, že by to byl jen kus ledu někde v oceánu. Ze 34 nejdůležitějších vzácných zemin a strategických surovin je jich v Grónsku 25,“ přiblížil eurokomisař, podle kterého Evropská komise připravovala několik strategických projektů již v minulém roce.
Eskalace ze strany USA podle Síkely vedla pouze k tomu, že se Komise některé projekty rozhodla urychlit a „rekalibrovat“ po dohodě s grónskou stranou tak, aby se „co nejlépe zlepšily životy Gróňanů“. „Eskalace znamenala, že jsme si řekli: pojďme udělat ještě víc,“ dodal.
Projekt Global Gateway
Síkela v pořadu mluvil také o projektu Global Gateway (Globální brána), který má na starosti. Cílem programu je podpořit rozvojové projekty v zemích takzvaného globálního Jihu. Iniciativa představuje evropskou alternativu k čínskému projektu nové Hedvábné stezky. Investice se zaměřují na energetiku, dopravu, vzdělávání a výzkum, ale také na partnerství pro zajištění přístupu k surovinám důležitým pro takzvanou zelenou transformaci EU. Investice směřují do Afriky, Asie, Tichomoří i Latinské Ameriky.
Podle eurokomisaře projekt přináší konkrétní výsledky. Zmínil třeba koridor Lobito, který má sloužit k přepravě nerostných surovin potřebných pro výrobu baterií a elektromobilů z Konga a Zambie do zbytku světa přes Angolu. Mluvil ale i o projektech v Kamerunu či Tádžikistánu. Ty podle něho vedou jednak k vytváření pracovních míst v těchto partnerských zemích a jednak poskytují Evropské unii přístup ke strategickým surovinám.
Nedílnou součástí je podle Síkely hodnotový aspekt. „My to nechceme dělat tak, jako to dělají Číňané,“ zdůraznil a dodal, že v konkurenci s „nefér“ prostředky, jako je například uplácení, je to složité. „Ale dá se to. V celé řadě zemí potkáte spoustu prezidentů a ministerských předsedů, kterým na budoucnosti jejich země záleží,“ přiblížil.
Zároveň je ale podle něj třeba počítat s tím, že v každé zemi je nějaký aparát, který se změnám i evropskému směřování brání, a jediné, jak lze soutěžit, je diskutovat s protistranou a dodat jí to, co chce, a možná i něco navíc. „A ve formě, kterou třeba Číňané neumí. To znamená, že k tomu dodáte i vzdělávání a třeba i výrobu náhradních dílů v té dané zemi,“ vysvětlil.
