Tomáš Ježek

Nejdůvěrněji znám drama emigrantů a uprchlíků ze své vlastní rodiny. Můj nevlastní dědeček byl Rus, který za neuvěřitelných okolností prchal před bolševickou revolucí a občanskou válkou přes Černé moře až na Balkán. Na širém moři se člun, na němž se s kamarádem plavili, porouchal, a oba už byli smířeni se smrtí. Na obzoru pozorovali, jak postupuje kouř z nějaké lodi. Najednou se kouř zastavil a začal se zvětšovat – v tom okamžiku totiž loď dostala zprávu, že Sevastopol obsadili bolševici, a tak změnila kurz a začala směřovat ke člunu mého dědečka a jeho kamaráda. Oba tak byli zachráněni.

Jenom člověk velmi neznalý a zcela neorientovaný v českých politických poměrech by mohl věřit, že stálé odkládání data přijetí eura je způsobeno čekáním na vhodný kurz koruny vůči euru a nerozhodnutými spory ohledně toho, s jakým kurzem by bylo nejlépe do eurozóny vstoupit.

Někdy mi dá dost přemáhání držet na uzdě své chutě k fundamentalismu. Odpověď na otázku, jestli má Řecko zůstat v eurozóně, se mi zdála být tak jasná, že jsem se až divil, jak se může někdo vůbec ptát. Už to, že se Řekové do eurozóny dostali podfukem, když falšovali rozhodující ukazatele, by mělo na zápornou odpověď bohatě stačit. Mají jako stát obrovské dluhy a chovají se jako „klasický“ dlužník, který starost o jejich splácení drze přenechává věřitelům.

Žalobce Petr Jirát uzavřel velmi složitý případ manipulování s veřejnými zakázkami ve Středočeském kraji - šlo o zakázku na opravu gymnázia v Hostivici a na rekonstrukci zámku v Buštěhradu. Obžaloba obsahuje velmi podrobný popis celé korupční chobotnice, jejíž chapadla tvoří 9 osob: David Rath, Petr Kott, Kateřina Kottová - dříve Pancová, Tomáš Mladý, Pavel Drážďanský, Martin Jireš, Ivana Salačová, Jan Hájek a Václav Kovanda.

Někdy mám dojem, že mi čas protéká naprázdno mezi prsty. Kladu si pak otázku, co jsem to vlastně celý rok dělal. Ještě že mám diář. Ani zdaleka to není jen pomůcka proti zapomnětlivosti. Jeho význam roste s tím, jak se z něj stává archivní dokument a pomůcka proti pocitu ztraceného času. Tak co jsem to tedy celý rok dělal, s kým jsem se setkal, co jsem napsal, kde jsem byl, co mě celý rok provázelo, co mi dělalo radost a co smutek.

Současný výrazný pokles ceny rublu a reakce Rusů na něj nám jako na dlani ukazuje dva zcela odlišné vzorce chování Rusů, které existují vedle sebe a které jsou kulturně ze dvou zcela různých světů.

Snad mi nebude nikdo vyčítat odbornickou hantýrku, když rozdělím svůj pohled na listopad 89 na část makro a mikro. Z pohledu makro přinesl listopad úplně všechno, co se od něj očekávalo a co jsme si všichni toužebně přáli už dávno předtím, než skutečně přišel.

Kdyby šlo jen o šátky muslimských zdravotních sester, odpověď na otázku, zda je zakázat nebo povolit, je jednoduchá a jasná: zakázat. Oděv zdravotních sester je totiž uniforma svého druhu, která pacientům, nemocničnímu personálu a obecné veřejnosti sděluje, že nositel uniformy je zdravotní sestra.

Každý čtenář ekonomických rubrik novin nebo odborných týdeníků musel zaznamenat, že se česká ekonomika konečně dostala ven z krize a že začíná potěšitelně růst. Musel ale také zaznamenat, že se stejně, ne-li více, vzpamatovávají z krize i všechny okolní země, s nimiž jsme se vždy srovnávali: roste polská ekonomika, která se jako jediná do krize ani nepropadla, roste ekonomika Slovenska a dokonce i Maďarska, která na tom byla hodně špatně, a samozřejmě rakouská a pro nás a pro celou Evropu nejdůležitější ekonomika německá.

Úspěch evropské reformace zajistili Jan Kalvín ve Švýcarsku a Martin Luther v Německu. Evropská reformace měla teologické základy v úžasné hloubce. Oba reformátoři byli velcí teologové. Spojovala je myšlenka, že křesťan musí mít přímý osobní vztah k Bohu, že nepotřebuje ke svému spasení církev jako pozemského prostředníka. Je odsouzen k trvalé nejistotě, jestli je jeho život v souladu s Božími zákony. Každý den se na to musí ve svých modlitbách ptát, odpověď ale nikdy nedostane. Musí konat dobro, ale žádné sebelepší skutky mu spasení nezajistí. Sola fide, sola gratia. Omilostněn může být jen pouhou vírou, pouze z Boží milosti. Je fascinující, jakou sílu měly tyto abstraktní myšlenky, jak dokázaly shromáždit do reformované církve celé evropské národy.

Zarputilá nevraživost sociálnědemokratické části koaliční vlády vůči druhému důchodovému pilíři je politováníhodná. Sociální demokraté se v odmítání druhého pilíře velmi mýlí. Jejich mýlku je snad možné vysvětlit a pochopit, přijmout však ne. Důvody pro jejich zamítavý postoj jsou patrně zakořeněné hodně hluboko v jejich ideologii, která staví nekompromisně na první místo žebříčku hodnot kolektivismus a jako čert kříže se bojí každého kroku, který by byl učiněn ve směru posílení individuální odpovědnosti každého za blahobyt svůj i své rodiny. Zavedení druhého pilíře je právě takovým krokem.

Když se probírám volebními hesly českých politických stran, s nimiž jdou do voleb do Evropského parlamentu, zjišťuji, že se zde ve většině případů opakuje tentýž problém, na který jsem opakovaně upozorňoval své kolegy poslance České národní rady, později Poslanecké sněmovny v době, kdy jsem sám byl poslancem a předsedou rozpočtového výboru: pánové, vy zde nejste v roli velvyslanců své vesnice. Vaším úkolem není utrhnout co nejvíc ze státního rozpočtu, kořist odtáhnout domů, sklízet tam potlesk voličů a těšit se, jak Vás za to budou volit příště znovu. Vaším úkolem je hájit zájmy České republiky jako celku.

Útlum uhelného hornictví začal v západní Evropě již kolem roku 1960. U nás, stejně jako v ostatních státech bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci, se s utlumováním začalo až o třicet let později, až po pádu železné opony. Do té doby v hospodářství těchto zemí dominovala idea, že se rozvoj musí zakládat na výrobě oceli, těžbě uhlí a dalších surovin a že výroba spotřebního zboží smí mít jen reziduální význam.

Nikdy jsem neměl rád, když někdo začínal o nějakém problému zjištěním, že je to složité. Snažil jsem se vždy mít takové věci nejprve v rukou, alespoň částečně, pokud to jen trochu šlo, a postupně si je zjednodušovat až do bodu, kdy začaly mít řešení. Jinak to ani nešlo. Problém ukrajinské krize v rukou samozřejmě nemám a neměl bych ho ani částečně, kdybych ještě seděl v Poslanecké sněmovně. Takže nezbývá než uvažovat ve stylu co bych dělal, kdybych ten problém v rukou alespoň částečně měl.

Odpověď na tuto otázku musí nutně mít dvě části. Co hodlám udělat já sám, jaké mám plány, a pak co se asi stane v mém blízkém nebo vzdálenějším okolí, co nemohu ovlivnit. Avšak i zdar vlastních plánů do blízké budoucnosti vždy závisí na mnoha okolnostech, které ani zdaleka nemáme pod kontrolou.

Někdy nemusí být špatné vysmeknout se na chvíli z používání zaběhnuté anglické terminologie, která dodává textu punc odbornosti a nedotknutelnosti, a namísto slova devalvace se vrátit ke staré dobré češtině, která odbornickou hantýrku umí tak pěkně deflorovat: česká centrální banka znehodnotila korunu. A ještě se tím pyšní.

Když si čtu analýzy povolební situace od různých našich komentátorů, analytiků a politologů, probírám se bludištěm hypotéz, volných jízd a krkolomných dedukcí, co všechno zlého se nejspíše vyklube, nebo může vyklubat z nové politické strany ANO Andreje Babiše. Zatímco však analytici a politologové takto seděli, ždímali si mozky u psacích stolů a vymýšleli obrazy černé budoucnosti, kterou nám skoro jistě chystá Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, sociální demokraté spolu s prezidentem začali dle své nátury ihned po volbách rovnou konat a rozlívat bahno a špínu. Lhali, intrikovali a plánovali vzájemné podrazy. Žádný analytik ani politolog nic takového ani náznakem nepředvídal.

Ekonom, a nemusí to být zrovna kovaný liberál, nepotřebuje ani žádný čas na rozmyšlenou, má-li odpovědět na otázku, jestli má pokračovat v provozu důl Paskov, který má rozhodující podíl na obrovské ztrátě mateřské firmy - jen za první pololetí letošního roku činí tato ztráta přes 10 miliard korun. Náklady na těžbu v tomto dole jsou dvojnásobně vyšší než v ostatních třech dolech společnosti OKD, přičemž ceny koksovatelného uhlí, které se v OKD těží, spadly za poslední dva roky na polovinu.

Současné tragikomické postoje bývalého premiéra Nečase po pádu jeho vlády snad mohou někoho překvapovat jako něco, co se vymyká logice jeho dlouhodobého působení. Ve skutečnosti to jsou jen události, v nichž vyplavalo na povrch to, co existovalo už dávno a co bylo jen dlouho skryté.

Od Rusnokovy vlády nemůžeme očekávat zhola nic. Ani dobrého, ani zlého. Bude to vláda na pár dnů, maximálně týdnů. Za tak krátkou dobu si ministři ani nestačí rozložit věci na stole. Jen nestačím kroutit hlavou, jak si prezident Zeman mohl myslet něco jiného, samozřejmě za předpokladu, že mu skutečně šlo o to, aby se jeho „odborníci“ pustili co nejdříve do práce.

Odjakživa jsem si myslel a myslím si to stále, že z dlouhodobého hlediska jsou pro zabezpečení energetických potřeb České republiky vhodné jedině jaderné elektrárny. Jiné než dlouhodobé hledisko stejně ani nemá smysl. Všichni dobře víme, a někteří z nás si to dokonce otestovali na vlastním těle, co umí udělat spalování hnědého uhlí s lidským zdravím, s krajinou, s městy a vesnicemi, které naši předkové „'neprozřetelně“ postavili nad jeho ložisky.

Až budu letos v zimním semestru probírat se studenty III. kapitolu Hayekovy knihy “Právo, zákonodárství a svoboda“, která se nazývá „Principy a účelnost“, určitě použiji čerstvě publikovaný návrh Litvínovské uhelné na prolomení těžebních limitů jako dokonalý příklad „Nebezpečí, že se bude přikládat větší význam spíše předvídatelným než pouze možným důsledkům našeho jednání“ - tak zní název jedné subkapitoly Hayekovy studie. Když naše volba nebude vedena respektem k principům, bude se zpravidla jevit jako volba mezi jistým známým a uchopitelným ziskem a pouhou pravděpodobností, že se zamezí nějakému neznámému prospěšnému jednání.

Každý komentář ke kyperské krizi musí začít nejen datem, ale i hodinou a minutou, kdy byl psán – tak rychle se situace mění. Takže: je neděle 24.března 2013, 17:45. Do Bruselu odletěl kyperský prezident, vypadá to, že jeho mise bude mít úspěch, vznikla nová dohoda mezi Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem na záchranném plánu pro kyperské veřejné finance a bankovní sektor.

Témata jsou to jen zdánlivě odlehlá. To, co je spojuje, však není nic pěkného. I prostý čtenář novin ví, v jakých děsivých potížích se potácí Řecko. Jeho zdravý rozum ho musel přivést k závěru, že dělání státních dluhů a žití na dluh nemůže skončit dobře. Na jednotlivce, který dělá dluhy, nakonec přijde exekutor. Stát se může dostat do situace, že už mu nikdo nebude ochoten dál půjčovat a tak nebude mít peníze na důchody, na platy policistů, učitelů, hasičů, úředníků státní správy a všech těch, na jejichž práci závisí normální chod společnosti. Následují pak jen zoufalosti jako zapalování aut a vytřískávání výloh obchodů.