Někdy nemusí být špatné vysmeknout se na chvíli z používání zaběhnuté anglické terminologie, která dodává textu punc odbornosti a nedotknutelnosti, a namísto slova devalvace se vrátit ke staré dobré češtině, která odbornickou hantýrku umí tak pěkně deflorovat: česká centrální banka znehodnotila korunu. A ještě se tím pyšní.
Dobře si vzpomínáme na její bezpočtukrát opakovaný argument, proč odmítá přijetí eura a proč hodlá zůstat u používání koruny: přijetím eura by přišla o možnost manipulace s kurzem, a tím o domnělou možnost prospívat české ekonomice. Prospěch ze znehodnocení koruny by podle této představy měli mít exportéři, kteří by za vyvezené zboží měli utržit víc, než kdyby prodávali za silnější korunu. Dovoz by se naopak prodražil, vyšší ceny placené za dovezené zboží posílí inflaci, což je právě to, co ČNB chce, neboť celá ta její kurzovní manipulace má zabránit deflaci.
Koncepčně jsou manipulace s kurzem zbraní z arzenálu nacionalistické sebestřednosti. Kurzové války se vedly v Evropě ještě rozdrobené na sobecké „suverénní“ státy, do stejného arzenálu patřily celní bariéry, dovozní kvóty, zákazy volného pohybu osob, kapitálu a zboží. Buďme rádi, že v Evropské unii už celý tento arzenál patří minulosti, i když se Česká republika a její centrální banka snaží zbraň kurzové manipulace stůj co stůj pro sebe zachovat.
To, co před nedávnou dobou provedla s kurzem koruny ČNB, je jen uskutečnění starého a stále se opakujícího snu všech ambiciózních ekonomů sedících na řídících národohospodářských postech. Ti se nemohou a nemohou, i kdyby se rozkrájeli, smířit s tím, že v tržním hospodářství nelze tvarovat konkrétní výsledek ekonomického procesu podle nějakých představ, ať už jsou jakkoli bohulibé a zdají se jakkoli nesporné a žádoucí. Nemohou spolknout, že cenu, a tudíž i měnový kurz určuje poptávka a nabídka, z nichž každá se v každé vteřině mění a skládá z miliónů rozhodnutí jednotlivých účastníků tržního procesu, a že tudíž celkový tvar produktu je a musí zůstat nikým neřízeným soutokem miliónů soukromých rozhodnutí.
Pravým úkolem centrální banky je poskytovat pro tato soukromá rozhodnutí stabilní a důvěryhodnou měnu. Tečka. A k tomu dohlížet, jestli všichni účastníci finančních vztahů dodržují pravidla. Úspěšně plánovat jakoukoli cenu včetně měnového kurzu by v posledku muselo znamenat přísný zákaz svobodného obchodování, návrat k přídělovému hospodaření a obnovu devizových příslibů pro podniky i občany.
Nevraživý postoj vůči tržnímu hospodářství byl typický pro centrální plánovače a nyní po létech práce na obnově respektu k principům tržního hospodářství nezbývá než s údivem a smutkem konstatovat, že duch socialistického centrálního plánování žije dál, jen se mnohem lépe ukryl do jiných slov a jiných institucí.
Nespokojenost ambiciózních ředitelů celého národního hospodářství vždycky směřovala nejprve k cenám. Nejčastěji to byly ceny práce - mzdy, ale v poslední době možná ještě častěji ceny jiných měn, neboli měnové kurzy. Některé ceny se jevily jako „nespravedlivě“ nízké, jiné zase jako „nespravedlivě“ vysoké. V dobách „rozkvětu“ centrálního plánování stávala v Praze na Klárově Státní komise pro finance, ceny a mzdy (SKFCM). Jejím úkolem bylo nalézt a úředně stanovit ty správné ceny a mzdy a z nich odvozené objemy podnikových financí, aby se dospělo k plánovanému, tj. předem stanovenému tvaru souhrnného výsledku. Nikdo nesměl pochybovat o tom, že je to možné a že to má smysl.
A tak celé ztracené generace ekonomů měřily a vážily za použití derivací a dvojitých integrálů práci, materiál, stroje z dovozu nebo z domácí výroby atd. atd. Tentýž úkol, nalézt ten správný kurz koruny, si dnes vytkla ČNB. Nepochybuje o tom, že správnou cenu eura lze vypočítat a úředně vyhlásit - mělo by to být podle ní 28 korun. Je dokonce velkoryse ochotna připustit, že se při výpočtu správného kurzu eura mohla o nějaký ten haléř seknout, vést o tom s odbornou veřejností diskusi a tvářit se při ní enigmaticky jako Allan Greenspan (někdejší významný šéf americké centrální banky – FED, pozn. redakce). Ale o tom, že úkol vypočítat kurz koruny má smysl, nepochybuje.
Možná, že některý osvícenější člen Bankovní rady ČNB v sobě pochybnosti potlačoval, ale zatím je dokázal skrývat stejně dobře, jako je skrývali jejich předchůdci na SKFCM na Klárově. Česká republika by měla co nejdříve přijmout euro. Ze strategických důvodů a také proto, že se k tomu zavázala. Ke strategickým důvodům se nyní přidaly i důvody vedlejší – Bankovní radě ČNB by se tím vyrazila z rukou možnost manipulace s kurzem měny. Je to totiž velmi nebezpečná hračka. Byla by nebezpečná i v rukou těch nejlepších centrálních bankéřů, i kdyby neplatilo, že při jejich jmenování nebylo z čeho vybírat, jak si postěžoval bývalý prezident.
